Miluji dvě ženy. Ještě do nedávna jsem něco takového nepřipouštěl, nechtěl jsem a odsuzoval. Ne, nemyslel jsem, že může být jedna žena na celý život to opravdu ne. Jen jsem si myslel, že to mohu regulovat, ovlivňovat, zakázat si a nepřipustit.
Miluji dvě ženy. Jak je mí líto mé manželky. Jak mám zlé svědomí před ní. Jak mám stále někde v hlavě usazený pocit viny. Snažím se jí to vynahrazovat. Snažím se být milejší a chápavější. Právě z onoho pocitu viny jí více ustupuji a vyhovím i vě věcech ve kterých dřív ne. Že bych měl svůj milenecký vztah ukončit a nemusel bych ustupovat a lhát? Ano, já vím, ale nejde to …
Miluji dvě ženy. Je mi líto mé milenky. Jak ji musím tajit. Jak ji zraňuju pokaždé, když se vracím domů. Jak ji ubližuje každým dnem to, že má moje žena ve všem přednost. Jak je nešťatná, když spolu nemůžeme na dovolenou, nemůžeme plánovat budoucnost, nebudeme mít děti. Jak rád bych jí to všechno umožnil a kdyby to šlo, tak bych jí to všechno dal. Takže bych se měl rozejít se ženou a jít k milence? Ano, já vím, ale nejde to …
Miluji dvě ženy. Miluji svou ženu. Je úžasná. Jsme spolu už deset let. Máme děti. Na začátku byla obrovská láska, milovali jsme každý den několikrát, nemohl jsem se dočkat až ji zase uvidím a měl jsem erekci jen jsem na ni pomyslel. Časem se to celé posunulo jinam. Miluji ji pořád, dal bych za ni svůj život a moc si přeju, aby byla šťastná, ale už z ní netrhám šaty ve výtahu, nevrhám se na ni, kdykoliv se jí objeví dolíčky ve tváři. Znám každý kousek jejího těla a i když bych jí to nikdy neřekl, sex s ní mě nudí. Nedokáže mě uspokojit a i když se „technicky vydaří“, cítím se neukojen už několik let. Je to každým dnem výraznější a každým dnem víc toužím po vášni …
Miluji dvě ženy. Miluji svou milenku. Je tak nádherná, tak svěží, tak jiná. Tak rozdychtěná, tak žádoucí, tak vzrušující. Stačí abych na ni pomyslel a rozlije se ve mně horko, když jen uslyším její sladký hlásek v telefonu, citím zběsilý přeliv krve z mozku tam dolů. Můžu se s ní milovat prakticky pořád a kdekoliv. Jsem v těch chvílích ochoten obětovat cokoliv, jen abych cítil její horký, zrychlený dech na krku, abych slyšel její slastné vzdechy, které mě bičují do neskutečných výkonů a abych viděl její pulsující tepnu na krku, viděl třpytící se perličky potu na jejím žhavém těle a pokaždé znovu umřel v jejím klíně, když ona křící a svíjí se ve vlnách orgasmu …
Miluji dvě ženy. Ani jednu nechci zraňovat. Ani jedné nechci ublížit. Ani jednu nechci ztratit. Obě je potřebuju, obě chci mít a oběma bych rád dal všechno. Chci, aby byly štastné, chci, aby byly se mnou, chci, aby to takto mohlo být napořád.
Miluji dvě ženy. Ne, nejsem naivní. Vím, že to takto nepůjde do nekonečna. Přejíždí mi mrazivá gilotina šíji, když si jen představím, že manželka se všechno dozví, sebere děti a odejde. Cítím, že mi přestává bít srdce, když si představím, že milenka se jednoho dne rozhodne, že nechce být ve vztahu bez budoucnosti, bez dětí a bez rodiny. Rozhodně nechci ani jedno, ani druhé. Jen nevím co s tím mám dělat.
Miluji dvě ženy. A nad budoucností nepřemýšlím. Nechci vědět co přinese zítřek, nechci znát svůj osud. Snažím se udržet situaci v tomto bodu. Co nejdéle. Protože ať už bude další vývoj jakýkoliv, tak bude špatný …
Přečtěte si také další povídky:
Napsat komentář