Ta druhá II

Můj manžel je mi nevěrný. Nikdy jsem něco takového nečekala. Člověk o tom sice mluví, ale nepočítá s tím, že by se to stalo právě jemu. Něco jako vážná nemoc, rakovina třeba. Všichni o ní víme, je všude kolem nás, ale když se nás dotkne, tak všechno smete ...

Můj manžel je mi nevěrný. Je to tak strašné! Tak moc to bolí. Miluji ho, mám s ním děti, žiji s ním, miluji se s ním, denně si povídáme o spoustě věcech. Najednou ... Jako když se rozbije váza. Krásná, skleněná, broušená, vzácná. Můžete ji slepit, ale bude to na ní vždycky vidět ... Co mám dělat. Proboha, co mám dělat? Co má dělat ženská, když zjistí manželovu nevěru?

Můj manžel je mi nevěrný. Ano je. Proč jsem si toho nevšimla dřív? Ty jeho pozdní příchody z práce, nečekané pracovní večeře, schůzky, které se protáhly až do rána. Služební cesty přes víkend ... Nevšimla jsem si toho, protože jsem mu věřila. Ani mě to nenapadlo. Brali jsme se z velké lásky, děti jsme chtěli, byl u obou porodů, staral se se mnou o ně. Pořídili jsme si dům a plánovali jak to bude dál. Koupíme si domek na vesnici, až děti odrostou a tam si koupíme velkého psa, možná několik a spolu zestárneme. Bože, já teď nevím? Platí to ještě nebo už to neplatí. Chce to ještě on? Chci to já?

Můj manžel je mi nevěrný. Přišla jsem na to úplnou náhodou. Prostě jsem mu volala a on zřejmě omylem místo aby hovor odmítl ho vzal a mobil položil. Zřejmě na postel vedle sebe ... Slyšela jsem všechno. Do posledního vzdechu. Seděla jsem jako bych právě zkameněla, umřela, jakoby mi srdce přestalo bít a v těch několika minutách se hroutil celý můj život. Tak jak jsem ho žila, jak jsem ho znala. Nic není tak jak bylo, nic už tak nebude .... nikdy.

Můj manžel je mi nevěrný. V první chvíli jsem nevěděla co dělat. Jak se zachovat? Napadala mě okázalá gesta - sbalím se i s dětmi a zmizím z bytu než se vrátí. Šla jsem dokonce pro tašky a kufry. Všechno mi padalo z rukou. Pak mě napadlo proč já s dětmi? Vyhodím jeho, vystrčím mu věci před dveře a vystrčila jsem mu tam jeho přezůvky co měl v předsíni. Ale ani na to jsem neměla sílu ...

Můj manžel je mi nevěrný. To byla první věta, kterou jsem řekla své nejlepší dlouholeté kamarádce? Té nejskvělejší jakou jsem kdy měla. Velice věcně se zeptala jak o to vím. Když zjistila situaci a vyslechla si moje plány odstěhovat jeho nebo sebe, prostě se zeptala: "A to si přeješ?" Tím mě ovšem úplně uzemnila. Přece s ním po tom nemůžu zůstat??? "Neříkej mi, co můžeš nebo nemůžeš. Řekni mi, jen co chceš. Pokud o něj totiž nechceš přijít, tak nejenže nikoho stěhovat nesmíš, ale ani mu to nesmíš dát najevo, že to víš .... Strašně by jsi mu případný rozchod usnadnila a vehnala by jsi ho jen tak do náruče té druhé..."

Můj manžel je mi nevěrný. Miluji ho a nechci o něj přijít. Nechci brát dětem tátu a vehnat ho do nové rodiny ... Musím trpět. Nedávno jsem byla na kávě s kolegyněmi z práce a přišla řeč na nevěru. Jedna taková vysokoúdržbová slečinka tam s cigaretou v puse a s nohou přes nohu kázala nám, vdaným, v dlouhodobém vztahu, že ona by nezůstala s někým, kdo ji podvedl. Ale co podvedl! Jen kdyby cítila, že ji nemiluje jako na začátku, tak by od něj odešla! Dívala jsem se na ni a viděla jsem sebe. Ano, já jsem to taky kdysi říkala. Až v té kavárně jsem si uvědomila, jak je hloupé povídat lidem co by kdyby, když jste si tu situaci neprožili. Měla jsem chuť jí říct: "Víš panenko, jako na začátku, to bude jen právě  na začátku. Pak se celý vztah změní. Z výbušnosti do pohody a klidu. Pak nějak plíživě vpluje nuda. Budeš ho znát dokonale a budeš vědět přesně co má rád, co řekne, co se mu líbí ... Bude tě nudit i v posteli. Ovšem, ty jeho taky..."

Můj manžel je mi nevěrný. Ta slečna v kavárně pak řekla, že má milence ženatého muže. A vedla řeči o tom, jak je ve svém vztahu nešťastný, jak mu žena nerozumí, jak ho strašně nechápe a on s ní zůstává jen z lítosti. Měla jsem šílenou chuť se zběsile rozesmát. Asi bych smíchy padla pod stůl. Proboha! Byla jsem taky takhle blbá? Někdy v minulosti? Asi ano. Jednou takhle tvůj budoucí muž bude mluvit o tobě, beruško, protože takhle o nás prostě manželé mluví, po pár letech... A co potom? Rozejdeš se s ním? Odejdeš s dětmi? On si udělá další jinde a ty také? A za nějakých 5 - 10 let zase?

Můj manžel je mi nevěrný. Uplynula už nějaká doba od toho zjištění. Už mám jasno. Ne, nijak jsem snad neotupěla. Jen vím, že se i na toto dá zvyknout. Že ve skutečnosti vůbec není podstatné, jestli někde kousek svého těla zasouvá do cizí ženské. Vždyť já přece nemám žádné majetkové právo na jeho penis. Máme děti. Stará se o ně dobře. Od chvíle kdy jsem se s tím vyrovnala se cítím podstatně lépe. Ne, ne. Nepřestalo to bolet, to ne. Jen s tím počítám. Nevím co přinese budoucnost.

Můj manžel je mi nevěrný. Kdybych mohla, řekla bych jeho milence: "Máš všechno co já nemám. Patří ti jeho myšlenky. Patří ti jeho vášeň. Patří ti jeho volný čas, jeho nekrásnější chvíle. Je šťastný, když je s tebou. Nemáš žádné starosti. Nemusíš se o něj starat, řešit běžné problémy. Nehádáš se s ním, nemusíš ho nutit do nepříjemných povinností, nechceš po něm, aby opravil plot na chalupě a uklidil si garáž. K tobě přijde vždy navoněný, vymydlený, usměvavý a s dobrou náladou. Jen vyzobáváš rozinky na koláči. Strašně ti závidím! Já vím, že to po nějaké době skončí. Až ho přestaneš tak živočišně přitahovat. Čas pracuje proti tobě. Přesto ti současnost závidím."

Nemělo by vám uniknout: Ta druhá

Přečtěte si také další povídky:

Nevěrná Milena

Jana: Už navždy

Dita: Mobilní milování

Daniela: Řekni jen slovo

Anička: Osobní peklo

Pavlína: Život ze snů

Nelinka: Dar nebo prokletí

Sylva: Rubíny ve stříbře

Linda: Nejistá citová investice