Z řad takových jako je on se v minulých stoletích rekrutovali sňatkoví podvodníci. Byli to profíci, kteří věděli jak se tvářit, co říkat, jaká gesta používat. Dokázali se tvářit natolik věrohodně, že ženy přísahaly na jejich lásku, upřímnost a věrnost.
Institut sňatkového podvodníka poněkud zanikl, ale chlapíci s těmito dispozicemi zůstali. Samozřejmě, že normální žena či dívka nemá proti profíkovi ani tu nejmenší šanci. I kdyby ji někdo varoval a stokrát jí opakoval, že objekt jejího zájmu je parchant, neslyšela by a označila by varujícího za závistivce či lháře. Případně by se jala vysvětlovat, že takový sice byl, ale láska k ní ho totálně změnila. Což je samozřejmě nesmysl.
Dušan je takový profík, jenže oproti těm z minulého století už přece jen ztrácí glanc. Pracuje jako barman a jeho obvyklým způsobem balení je, že k namíchanému drinku a zářivému úsměvu přikládá slečně na ubrousku své telefonní číslo. Musím potvrdit, že je úspěšný. Může prakticky denně s nějakou slečnou odejít. Samozřejmě, že ne s každou, kterou si vybere, ale je jako rybář. Vždycky zabere aspoň nějaká.
Stejným způsobem před časem ulovil Sylvu. Našla na ubrousku telefonní čislo a Dušanův odzbrojující úsměv ji nenechal na pochybách, že má o ni zájem. Ve skutečnosti jeho číslo nepoužila, ale rovnou si na něj počkala prakticky do rána, až za barem skončí.
Žádné romantické chození se samozřejmě nekonalo. Dušan si ji odvedl na privát a prožili nějakou tu čirou vášeň. Pro něj by to tím i skončilo, ale pro Sylvu ne. Nebyla z těch, které vymetají bary a chodí s každým. Jen měla odjíždět do Německa jako au-pair, tak se byla v baru loučit s přáteli a Dušan do toho tak nějak vplul.
Sylva na druhý den skutečně odcestovala, ale již třetí den svého pobytu v místě působení volala Dušanovi, že by mohl přijet za ní, že sice bydlí u rodiny, ale že by si mohli spolu najít někde ve městě levný podnájem a on by si také mohl něco přivydělat.
I když neměl o Sylvu zájem a kdyby to bylo v Česku, tak by se s ní vůbec dál nebavil, možnost jít takhle do Německa za penězi se mu zalíbila a skutečně se tam za pár dnů rozjel. Našli podnájem a všechno vypadalo růžově.
Problémy ale nastaly hned v zápětí. Dušan neuměl německy. Alespoň to Sylvě tvrdil. Prošel sice pár podniků, ale nikde ho nevzali. Prý mu nabízeli místo v kuchyni jako umyvače nádobí, případně pomocnou sílu ke kuchaři, ale to bylo pro něj podřadné. Sylva platila podnájem i jídlo sama.
Když už viděla, že to nemůže utáhnout, poprosila Dušana, aby vzal aspoň nějaké místo. Ten se sice naštval, že podřadnou práci dělat nepůjde, ale po první velké hádce skutečně nastoupil k nějaké technické službě. Měli za úkol pečovat o parkovou zeleň. Bohužel tam vydržel jen pár týdnů.
Opět v hádce vysvětlil Sylvě, že je to pod jeho úroveň a že takovou práci dělat nebude. Pohrozil tím, že se vráti do Česka. Sylvu to vyděsilo. Už ho milovala příliš a tak nastoupila cestu ponižování.
Poprvé ho prosila, aby ji neopouštěl, že bez něj nemůže žít. A našla si druhý úvazek. Šla do nějakého strašného bufetu s celonočním provozem, aby je oba uživila. Fungovalo to nějaký čas. Byla však strašně uštvaná a zjistila, že se s Dušanem prakticky nikdy nevidí. Zato peníze, které vydělala mizely jako šlehnutím kouzelného proutku.
Dušan jí nikdy nebyl schopen vysvětlit kam se ztrácejí. Samozřejmě toto Sylviino pracovní zapřažení nešlo vydržet dlouho a tak se dostaly na přetřes hovory o návratu domů. Tady uštvané Sylvě neopomněl Dušánek zdůraznit, že kvůli ní přišel o skvělé místo v baru. Předhazoval jí, kolik si tam vydělal a jak bude teď škodný.
Sylva to pochopila a snažila se svou chybu napravit. Sháněla telefonicky po svých kamarádech a známých nějaké dobré místo v Praze a nakonec vážně uspěla. Narazila na svou starou kamarádku Lídu, která pracovala jako provozní v jednom docela lukrativním pražském baru.
Ihned se s ní domluvila a šťastnou zprávu sdělila Dušanovi. Ten už si mezitím zřejmě ale naplánoval, že teď už se konečně bude moct Sylvy zbavit, ale možnost jít pracovat na ONO MÍSTO ho přece jen zastavila. Vrátili se pak vzápětí spolu do Česka a Dušan tam skutečně nastoupil.
A také hned začal svůj starý život. Nejdřív sice své eskapády provozoval opatrně, ale už po měsíci se nijak svými avantýrami netajil. Ostatní zaměstnanci brzy slýchali celé story o tom, kde byl, s kým byl a často i podrobnosti o tom, jak to dělal. Nijak se s tímto netajil ani před Sylviinou kamarádkou Lídou.
Ta věděla, že Sylva s Dušanem nadále bydlí. Věděla i to, že nastoupila na velmi slušné místo a že ze svého platu hradí opět byt i v Praze, že platí stravu, že kupuje Dušanovi ošacení a různé dárky. Když se ptala Sylvy, proč aspoň trochu nepřispívá on, ta vždycky odpověděla, že Dušánek má málo peněz.
Lídu to docela zaujalo, protože měla naprosto jasný přehled o příjmech barmanů ve svém podniku, ale nechtěla Sylvu nějak rozrušit. Rozhodla se, že nejdřív promluví s Dušanem. A to také při nejbližší příležitosti udělala.
Dušan se tvářil velmi odměřeně a vyjádřil se ve smyslu, že je to čistě jeho věc. Lídu to rozlobilo a tak na něj spustila, že pokud se nezmění, tak řekne Sylvě nejen to, kolik si ve skutečnosti vydělá, ale i to, jak ji prakticky stále podvádí. Dušan byl velmi sebejistý, když Lídě odpověděl:
"Jak je libo... Ta mě miluje a neuvěří."
Samozřejmě, že Lída nic neřekla. Nějaký čas se se Sylvou neviděla až pak ji náhodou potkala před Vánoci ve městě. Nakupovala právě dárky a měla plnou tašku. Říkala, že všechny jsou pro Dušana. A překotně povídala co všechno mu chce ještě koupit. Lída chtěla využít příležitosti a chtěla ji někam pozvat na kafe, aby si popovídaly, ale Sylva náhle znervózněla.
Posléze z ní vylezlo, že Dušan si nepřeje, aby se spolu stýkaly. Řekl totiž Sylvě, že Lída je naprosto šílená šéfka, která si na něj zasedla a že ho stále týrá a vymýšlí si na něj. Prý ho chce vyštvat z podniku a tak mu dává stále směny, někdy i deset dnů v kuse bez jediného dne volna.
Lída koukala jako blázen. Co to Sylva povídá? Dušan má stejné směny jako kdokoliv jiný. Pracuje vždy tři dny a dva má volno. Už už jí to chtěla říct, ale v tom ji Sylva poprosila, jestli by nemohla dát Dušanovi volno aspoň na Vánoce, že by je chtěli prý strávit spolu.
To Lídu uzemnilo definitivně. Jejich bar měl být po celé svátky zavřený. Otvírat měli až 27. prosince. Naštvala se na Dušana a rozhodla se, že mu to pěkně osladí. Určitě chtěl odjet s nějakou ze svých avantýr. Proto na místě slíbila Sylvě, že Dušanovi osobně dá po celé svátky volno, že se může spolehnout. A hned taky vyzvala Sylvu, aby si to šla poslechnout přímo do práce, kde to Dušanovi řekne přímo do očí.
A Sylva se nechala zviklat. Měla zato, že jí bude Dušan vděčný, že mu zajistila volno a šla. Lída si hned po příchodu na pracoviště zavolala Dušánka do knaceláře a před Sylvou mu oznámila, že mu dává na celé Vánoce volno. A nejen to. Sdělila mu, že se zavazuje, že bude mít volno jako každý jiný zaměstnanec po třech dnech práce další dva dny.
Současně Sylvě navrhla, že kdyby chtěla nechat Dušana v práci navíc, nejdřív zavolá jí a zeptá se jí, jestli se jim to hodí.
Sylva byla ze své kamarádky nadšená. Dušan už ale ne. Hned po příchodu domů Sylvě vyčetl, že se plete do věcí, do kterých jí nic není. Že teď to bude v práci ještě horší. Vysvětlil Sylvě, že to na ni Lída jen hrála. Že se ve skutečnosti bude po něm vozit dál. No a Sylva uvěřila.
Přesto na Vánoce byl vážně doma. Průšvih nastal o pár dnů později a to na Silvestra. Tušíte správně. Dušan neměl mít na Silvestra službu, Lída mu ji nedala, aby mohl být se Sylvou. Před Silvestrem přišel Dušan za Lídou a požádal ji, jestli by mu nedala výplatu předem, že by potřeboval právě na oslavy. Lída mu vyhověla.
Jaký byl její údiv, když jí na onoho Silvestra večer volala Sylva a ptala se, jestli by nemohla přijít za Dušanem do práce. Lídu to překvapilo.
"Dušan tady není, má volno."
Na druhém konci aparátu bylo ticho. A pak se Sylva rozplakala. A na Lídu se lily nářky jako vystřižené ze špatného románu. Dušan jí stále nedává peníze, na Vánoce ležel celou dobu u televize, jen si přišel sníst štědrovečerní večeři, rozbalil si dárky a šel si lehnout k televizi dál. Sylvě nejenže nic nedal, ale ani jí k Vánocům nepopřál. V pláči se svěřovala s tím, že si Dušan vypíná mobil, aby se mu nemohla dovolat, ztráci se někdy na několik hodin a někdy i na celý den. Pak jí prý tvrdí, že musel něco zařizovat a ona pak zjišťuje, že nic z toho nedělal.
A hlavně: prý s ní už několik měsíců vůbec nespí. Říká, že je unavený a že nemůže. Sylva mu shání literaturu, léčitele, různou pomoc a dokonce i Viagru, ale k ničemu to nevede. Viagra zmizela, ale Dušan se k ničemu neměl. Tvrdil, že ji spláchnul do záchodu.
Lída byla moc smutná. Řekla Sylvě, aby přijela za ní do podniku a pak jí řekla všechno co věděla. Jak si Dušan hledá dívky v baru, jak s nimi odchází do "mileneckých azylů" i do hotelů, jak se chlubí před ostatními svými úspěchy a jak si začal teď nově hledat děvčata na internetu.
Takové ty šlapky, co se vydávají za studentky a nabízejí sex za úplatu. Většinou tak, že prosí o výpomoc při studiu. Sylva odešla domů zlomená, až o ni měla Lída opravdu velkou starost, ale nakonec byla ráda, že takhle Sylvě otevřela oči. Aspoň tak si to myslela. Mýlila se.
Po novoročním volnu se vrátil Dušan do práce. Lída šla hned za ním a ptala se, jak to dopadlo doma. Dušan nevěděl. U Sylvy ještě vůbec nebyl. Z oslav šel rovnou do práce. Ale z rozhovoru s Lídou pochopil co se stalo a jakožto profesionální lhář se řádně připravil.
Na druhý den ráno měla Lída telefonát. Byla to Sylva. Začala na Lídu okamžitě řvát, že je hnusná lhářka, prý sama má o Dušana zájem a když ten ji odmítl, tak ho takto sprostě pomlouvá. Prý jí Dušan chtěl udělat radost a tak jel na nějakou horskou boudu na Silvestra pracovat, aby jí mohl koupit dárek. A prý jí přinesl náhrdelník, rubíny ve stříbře v hodnotě mnoha tisíc korun.
Neopomněla dodat, že už nikdy nechce Lídu ani vidět, že nesnáší lidi, co se tváří jako kamarádi a pak pomlouvají a dělají podrazy. Prostě seřvala Lídu tak, že by od ní pes kousek suché kůrky nevzal. A praštila telefonem.
Lída věděla, že jakýkoliv hovor nemá smysl. Povzdechla si, že kdo chce kam... Vždyť Sylva by jí zřejmě neuvěřila ani tak prostou informaci, že v Česku se rubíny do stříbra nedávají.
(Povídka z cyklu Plavovlásčiny lásky)
Diskuze: (
