Jana: Už navždy

- Jana: Už navždy
Rubrika:  Kulturní

Jana: Už navždy

05.10.08, 12:21, autor: Plavovláska
Odhrnula si ze zpoceného čela pramen vlasů. Rukou od mouky si vyrobila roztomilou šmouhu na tváři, ale nevšímala si jí. Musí co nejdříve vypracovat hladké těsto na vdolečky a tak se soustředí jen na mísu a velkou hnětací vařečku, kterou hladký, lehce nažloutlý a nadýchaný polštářek v míse vyrábí.

Čtenost -   Diskuze: (0
 

 

Zdržela se v obchodě. Potkala Pavlu asi po dvou měsících a tak si měly o čem povídat.  Nedělá to příliš často, Igor to nesnáší. Jenže, co Igor snáší? Nemá rád její kamarádky a ona se s nimi už dávno nestýká, otravuje ho její rodina – rodiče a sourozenci, takže se prakticky přestali vídat, nesnáší její spolupracovníky, takže nesmí chodit na žádné firemní akce.

 

Nechtěl aby pracovala, chtěl by ji mít doma, ale to si Jana vybojovala a po druhé mateřské přemluvila Igora, aby udělali dětem půdní vestavbu a na to bylo pak najednou málo peněz, tak do práce „musela“. Bylo to jedno z mála jejích vítězství. Jinak má za sebou jen prohry.

 

Igor ji zajal a oblehl. Udělal jí ze života past a vězení. Určoval jí co si má oblékat, jak se má česat, s kým se má stýkat (vlastně s nikým) a kolik má utratit. Musela mu pečlivě předkládat účtenky každý den a zdůvodňovat nákup o trošku dražšího tvrdého sýra.

 

Nakonec dostala „limit“. Nesmyslný šílený limit 50 Kč na den pro čtyřčlennou rodinu. Vyjde to stěží na pečivo. Igor jezdi v sobotu na nákup do hypermarketu a prý jí „všechno potřebné přiveze“. Přesně podle předem připraveného rozpisu.

 

Ani dětem bonbony nesmí koupit. Ani lízátko. Ani na pitomé mléko ve školním automatu jim Igor nedá, takže snad jako jediné ze školy si o přestávce nemohou jít vybrat či si dají jahodové, čokoládové nebo nějaký jogurt…

 

Naučila se s tím žít. Že je za popelku. Že jí mladší sestra posílá obnošené šaty a maminka dává dětem potají oplatky a čokoládky. Obnošené šaty ukládá do skříně, protože nechce vidět ten cirkus, který by nastal, kdyby jí na ně Igor přišel.

 

Dnes se zdržela s Pavlou. Pavla je kadeřnice a nabídla Janě, že jí udělá hlavu: „klidně přijď Jani, vážně, nic za to nechci. Jen tě ostříhám a trošku to oživíme nějakým decentním melírkem.“

 

Ach  bože, jak ráda by si „oživila vlasy decentním melírkem“ ale to by Igorovi nevysvětlila. Jednou, někdy zpočátku, si nechala v ofině obarvit světlý pruh, bylo to moc pěkné a slušelo jít to. Tehdy to bylo poprvé, co jí Igor zle zmlátil.

 

Fackoval ji, bil ji pěstmi, když upadla na zem tak do ní kopal a celou dobu jí nadával do kurev, protože jen kurva si může něco takového na hlavě udělat. Vyslýchal ji až do rána, prý někoho má, je mu nevěrná a kvůli nějakému chlapovi ze sebe dělá štětku! Řekl jí, že je hloupá a neschopná. Že je ošklivá a každého na ní zajímá jen to, že je „rádodajka“ a dá každému co si o to řekne.

 

Strhal z ní šaty, zavřel ji do sprchy a pustil na ni studenou vodu. Když ji promodralou a třesoucí se zimou vytáhl, tak ji syčel do ucha, že je k ničemu. Že neumí vařit, neumí se starat o děti, neumí hospodařit a že i v posteli nestojí za nic. Že má být vděčná, že on je ochotný s ní zůstat. Ale neví jak dlouho to ještě vydrží. Jednou ji vykopne z baráku jen ve spodním prádle a děti? Ty si nechá, žádný soud nesvěří děti matce co se neumí o nic postarat, co se tahá s chlapama a chlastá …

 

Jana nechlastala. Dokonce ani nepila alkohol, maximálně na Silvestra si připila. Přesto jí nedávno sestra řekl, že o ní slyšela, že pije. Prý o ní Igor rozšiřuje, že nikam nechodí a neukazuje se, protože má doma nějakou flašku a tak se prý vždycky „setne“.

 

„Říkal, že prý nedávno přišel večer domů a ty jsi ležela opilá v kuchyni u ledničky, všude kolem byly tvoje výkaly a zvratky a děti tě překračovaly a bály se tě …“. Jana nevěděla jak na to reagovat a tak zakoktala něco o tom, že to byla jen legrace a zmizela sestře Renatě z očí.

 

***

 

Začala smažit vdolky, doufala že to stihne než Igor přijde, ale nestihla. Přišel a viděl, že není navařeno. Že nemá prostřeno. Že Jana stojí u plotny a snaží se …

 

Bezeslova vzal mísu s těstem a pánvičku s rozpáleným olejem a vylil obojí do záchodu. Nádobí tam hodil taky, ať si to Jana vytahá.

 

„Jsi k ničemu, nejsi schopná ani navařit. Ale i kdybys navařila, stejně by to nebylo k žrádlu…“ Jana se rozplakala. Tak ji Igor profackoval a šel se najíst do hospody. Tam všem řekne, že byla jeho žena zase namol, takže si jde aspoň na polévku.

 

Jana zůstala chvíli sedět v kuchyni. Zbitá a zoufale se třesoucí v pláči. Pak se vzpamatovávala. Děti za chvíli přijdou ze školy. Musí to uklidit, aby nic nepoznaly. Naštěstí chodí do školní jídelny, to jim Igor ještě platí.

 

Dnešek není ničím výjimečný. Igor si vždycky nějaký důvod najde. Vždycky to dopadne stejně. Jana vytáhne nádobí ze záchodu a náhodou jí sklouzne pohled na sebe do zrcadla. Vidí se v něm se zarudlýma očima od pláče, šmouhy na obličeji od mouky a rozmazané slzami. Vidí tam rozcuchanou trosku. Je vážně ošklivá? Najednou se v ní něco láme …

 

Položí nádobí na pračku. Umyje se. Učeše se. Tohle už přece dávno nechce. Ze zasuté poličky úplně vzadu vytáhne Jana své líčení co měla ještě za svobodna. Udělá si docela slušný make-up. Pak bere telefon a prozvání Jirku …

 

***

 

S Jirkou chodila dva roky. Plánovali svatbu a děti a společný život. Pak přišel nějaký večírek, nějaká oslava narozenin a Jirka se opil do němoty. No a při té příležitosti se tam spustil s jejich společnou známou. Jirka do dnes tvrdí, že on za to nemůže, že  to ona prý mu ho „vykouřila“ a k sexu vůbec nedošlo. Ale ona známá to odprezentovala tak, že se na ni Jirka vrhl a že si to spolu hezky rozdávali.

 

Tak se Jana s Jirkou okamžitě rozešla a natruc začala chodit s prvním kdo jí přišel do rány. Igor. Milovala Jirku a nevšímala si varovných signálů kolem Igora, jak je panovačný, jak se ji snaží omezovat, jak pomlouvá její kamarády a odděluje ji od nich … Když si uvědomila, že něco není v pořádku, zjistila, že je těhotná. Tohle nikdy nechtěla. Chodila s Igorem jen natruc přece ale co teď. Vzali se …

 

S Jirkou se potkala až po letech. Náhodně. Před dvěma měsíci. Potkala ho ve městě, kde jí ujel autobus domů, další jel až za dvě hodiny, tak se Jirka nabídl že ji sveze. Nejprve se to snažila důstojně ustát, povídala mu jak se má skvěle, ale pak Jirka zastavil na lesní cestě a řekl jí, že o všem ví. O tom, co se u nich doma děje. Tedy myslel si že ví.

 

Jenže jak se Jana náhle zlomila a spustila stavidla dlouho zadržovaného trápení, rozprostřelo se před Jirkou naprosto nečekané moře bolesti a utrpení, ve kterém se topila jeho velká láska.

 

Začali se s Jirkou scházet. Maskovala to tím, že chodí uklízet do školy, protože si tu práci sehnala jako vedlejšku. Škola byla na okraji vesnice, takže když na ni Jirka počkal kousek dál s autem v lese, nikdo nic nevěděl.

 

„Odejdi od něj“, prosil ji  už po dvou týdnech: „Nemusíš hned ke mně. Prostě jen od něj odejdi. Já ti pomůžu. Pomůžu ti se odstěhovat. Ochráním tě, neboj se. Odejdi od něj, než začne mlátit i děti a než vás zabije…“

 

Jana věděla, že má Jirka pravdu. Věděla, že musí od Igora pryč, ale chyběla odvaha. Nedokázala si to vysvětlit. Věděla, že s ním být nemůže, ale měla utkvělou představu, kterou jí Igor vštípil, že nemůže být ani bez něj. Že by bez něj nepřežila …

 

***

 

Jirka jí mobil vzal.

 

„Musíme se sejít. Jdu od něj,“ sděluje Jana své vážné a pevné rozhodnutí.

 

„Zase tě zbil, že?“

 

Sešli se za školou v lesíku. Všude byla spousta sněhu, je krátce před Vánoci. Vlezli si do auta a pomilovali se. Jak tam leželi spolu nazí, tak si povídali o tom, jak se Jana do Igora odstěhuje. Půjde k Jirkovi. Ten zůstal svobodný a má byt ve městě. Hned po Vánocích, aby ještě děti na Vánoce byly s tátou.

 

„To už vydržím neboj“, šeptala Jana Jirkovi v náručí: „Už jsou to jen necelé dva týdny….“ Přitiskla se víc k Jirkovi, natáhla si deku až pod bradu a šeptala: „Přitop miláčku, je tu příšerná zima …“

 

Ano, auto nenechávali nastartované, tak co se teď v zimě scházeli tak Jirka vozil plynový teplomet, kterým se auto rychle a krásně vytopilo. Za chviličku už bylo příjemně. Ti dva se divoce milovali, až než pak únavou usnuli.

 

Jana usínala s myšlenkou, že už její trápení končí. Už brzy. A pak už navždy bude se svou láskou ….

 

 

Našli je po dvou dnech  pátrání. Byli na lesní cestě v autě, nazí, zabalení do deky, přitisknutí k sobě  a mrtví. Pitva prokázala otravu plynem. Při jejich divokém milování zhasl plamínek teplometu a oni si toho nevšimli.

 

 

 

Povídka z cyklu Plavovlásčiny lásky, věnováno  kamarádce Janě...

 

Dita: Mobilní milování

Daniela: Řekni jen slovo

Anička: Osobní peklo

Pavlína: Život ze snů

Nelinka: Dar nebo prokletí

Sylva: Rubíny ve stříbře

Linda: Nejistá citová investice

Nevěrná Milena

 
 
Profil blogu
Profil sekce "Kulturní"
Profil blogu
Založen:
19.5.2008 12:57:58

Přístupů:
2302690

RSS:
Toplist