Povídky

Další povídka z "klávesnice" čtenářky našeho magazínu - Džifi. Takový rozhovor může klidně probíhat na FB či ICQ každý den vcelku běžně.

Neděle sice je svátkem, kdy by se nemělo nic dělat, ale jak v minulosti tak i dnes toto platí spíš pro pantáty. Panímámy mají práce víc než dost. Množství nedělní práce stoupá geometrickou řadou v okamžiku, je-li v domácnosti dítě a zvíře.

Daleko od své indiánské osady sedí starý muž s vnukem večer u táborového ohně. Tma se snáší, oheň praská a stařec chlapci vypráví...

Svatojánská noc je plná kouzel a magie ...

Medardova kápě čtyřicet dní kape ....

Léto sice nastupuje mnohdy už v dubnu, ale to neznamená, že by ráno nemrzlo. Z rychlých změn počasí nemají radost zemědělci, kterým ranním mrazíky ničí úrodu. Navíc v květnu přichází ledoví muži, co to znamená pro počasí?

Hoř ohníčku, hoř, všechno zlé umoř ....

Rok se s rokem sešel a máme zde opět noc sv. Walburgy (30. dubna), do češtiny zkomoleno jako Valpuržina noc. Proč ale právě na svatou Walburgu má být ono pověstné "pálení čarodějnic"?

Po církevních Velikonočních svátcích nastávají Velikonoce lidové. Velikonoční pondělí je především ve znamení pomlázky a barvených vajec.

První neděle po Velké noci, tedy té, kdy byl nalezen Boží hrob prázdný. Té, kdy se stal největší zázrak v křesťanské kultuře. Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Proto Velikonoce.