Povídky

Vypadá to, že se období adventního měsíce před Vánoci stalo něčím úplně jiným než časem klidu a rozjímání. Horečnatě přemýšlíme nad nakupováním dárků a jak stihnout všechnu tu práci, aby byl aspoň na ten Štědrý den klid. Úplně zapomeneme na sebe a pod stromeček dorazíme úplně vyčerpaní. Co to udělat tentokrát jinak?

Toč se a vrč, můj kolovrátku, ejhle adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!

Byl to ošuntělý pavlačový dům na Žižkově, kde při vstupu do domu zavál zápach vlhkosti a zatuchliny. Člověku se udělalo špatně a v duch si přál, aby to už bylo za ním. Jak tady vůbec lidé mohou žít? Ptáte se v duchu, než vystoupáte do patra po drolících se schodech kolem oprýskaných zdí.

Kateřina Alexandrijská byla podle legendy křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější křesťanské světce. Jejími atributy jsou kolo (na němž měla být mučena), kniha (symbol učenosti), koruna a palmová ratolest (dva obecné symboly mučednictví jako vítězství).

Svátek svatého Martina (11.11.) byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.

Mrkněme se na strašidla zblízka. Že žádná nejsou? Co my můžeme vědět! Vždycky je lepší s nimi počítat a i kdyby neexistovala, než s nimi nepočítat a pak být překvapeni, až se s nimi setkáme.

U nás tento zvyk známe jako vyřezávanou dýni, ale původně se vyřezávaly tuříny, brambory a červené řepy a vkládaly se do nich žhavé uhlíky či svíčky. Američtí přistěhovalci v 18. století si je prý dávali do oken a dveří svých příbytků a vítali tak své zemřelé předky do nového místa. Jiná pověst je ale daleko starší a o tu se s vámi rozdělím. Jak tedy prý vznikla "Jackova lucerna"?

Skřítkové, stejně jako ostatní duchové neexistují! Ale to přece neznamená, že bychom si o nich nemohli povídat. Stále je tam to - co kdyby?

Ať už tomu věříte nebo ne, existují lidé, kteří vám vstoupí do života, otočí ho o stoosmdesát stupňů a zase v klidu odejdou. Možná na vás i zapomenou. A vy abyste se s tím pak prali sami.

Mýty a pověrami je opředen celý náš lidský život. Věky se tradují a budují. Některé se mohou stát pravdami zítřka a dnešní pravdy mohou být zítra k pousmání.