Hynek byl prototypem moderního metroseksuála, jehož největším životním úspěchem byla hustá, dokonale zastřižená bradka a sbírka limitovaných tenisek, na které nesmělo padnout ani smítko prachu. Martina věděla, že zasáhnout Hynka na egu by bolelo, ale zasáhnout ho na jeho drahocenném majetku a sociálním statusu, to by byla hotová renesanční tragédie.
První fáze Hynkova trestu začala nenápadně v jeho šatníku. Martina, vyzbrojená neochvějnou trpělivostí a nůžkami na nehty, provedla estetickou modifikaci všech jeho značkových džínů. Neodstřihla je celé, to by bylo příliš vulgární. Pouze u každých kalhot o dva milimetry povolila švy v oblasti rozkroku a všila do nich neviditelnou, vysoce dráždivou skelnou vatu. Hynek následující týden strávil na schůzkách v neustálém, elegantním polodřepu s výrazem muže, který právě prožívá existenciální krizi, zatímco si nenápadně drbal stehna o hranu pracovního stolu.
„Miláčku, nemáš pocit, že ten prací prášek nějak divně kouše?“ ptal se u večeře a ošíval se na židli jako fakír na hřebících.
„To bude tou novou bio-složkou, drahoušku. Čistá příroda,“ usmála se Martina andělsky a dolila mu víno.
Skutečné finále však mělo teprve přijít. Hynek byl totiž vášnivým influencerem na poloviční úvazek a jeho Instagram byl svatyní plnou fotek z posilovny, drahých káv a motivačních citátů o věrnosti, disciplíně a úspěchu. Martina, která měla pochopitelně přístup k jeho telefonu (jeho heslo bylo kombinací jeho vlastního data narození a slova „Alpha“), se rozhodla, že Hynkovu digitální stopu trochu zlidští.
V pátek večer, když Hynek odjel na údajný „teambuilding do Krkonoš“ (který podle Martinina GPS lokátoru probíhal v bytě 2+kk na Žižkově), nastal čas pro hlavní program.
Martina nejprve přihlásila Hynkovo milované, zářivě bílé BMW do internetové aukce s vyvolávací cenou 1 Kč. Do popisu inzerátu napsala: „Prodám spěšně z důvodu náhlého odletu do kláštera v Tibetu. Auto je v pořádku, majitel je však morální vrak. Zn: Spěchá, než se vrátí z teambuildingu.“ Během deseti minut byl server přetížený.
Následně se přesunula na jeho Instagram. Smazala všechny fotky, kde Hynek zatínal svaly v zrcadle, a nahradila je sérií detailních snímků jeho nepořádku. Světu se tak naskytl pohled na Hynkovu sbírku špinavých ponožek schovaných za pohovkou, detailní záběr na plíseň v jeho zapomenutém shakeru na protein a korunu všemu nasadila fotka Hynka, jak spí s otevřenou pusou, z níž mu stéká slina na polštář s motivem Hello Kitty.
K tomu Martina přidala příspěvek s textem:
„Ahoj všichni moji fanoušci! Dnes bych s vámi chtěl sdílet svou nejhlubší transformaci. Uvědomil jsem si, že můj život byl plný lží. Lhal jsem své přítelkyni, lhal jsem sobě, a hlavně jsem lhal vám všem, když jsem tvrdil, že zvládnu víc než pět kliků bez toho, abych dostal astmatický záchvat. Nikola z marketingu sice říká, že jsem tygr, ale v posteli jsem spíš unavený líný mops. Odteď měním svůj content na úklidové tipy pro muže, kteří neumí použít pračku. S láskou, váš Hynek.“
Když se Hynek v neděli odpoledne vrátil ze svého „horského výšlapu“, vypadal unaveně, ale spokojeně. Spokojenost ho však přešla ve vteřině, kdy před domem uviděl dav asi třiceti lidí. Někteří drželi v rukou hotovost, jiní se pokoušeli Hynkovo BMW naložit na odtahový vůz.
„Co se to tady sakra děje?!“ zařval Hynek a rázoval si to k davu, přičemž kvůli skelné vatě v kalhotách stále divně narážel koleny o sebe.
„Vy jste pan Hynek? Já vyhrál tu aukci za pět tisíc korun! Tady jsou peníze, dejte mi klíče!“ křičel nadšený student z davu.
V tom momentu Hynkovi pípl telefon. A pak znova. A znova. Notifikace z Instagramu vyskakovaly s kadencí kulometu. Jeho šéf, jeho matka, jeho fotbalový trenér i Nikola z marketingu – všichni komentovali jeho nový status mopse.
Hynek vletěl do bytu jako velká voda, bledý jako stěna, s telefonem přitisknutým k uchu. Martina seděla v křesle, v klidu popíjela čaj a četla si knihu.
„Martino! Někdo mi hacknul život! Moje auto, můj Instagram, všechno je v háji! A strašně mě svědí zadek!“ křičel zoufale.
Martina pomalu zavřela knihu, podívala se na něj s ledovým klidem a usmála se.
„Ó, to mě mrzí, miláčku. Ale víš, co se říká na sociálních sítích o sdílené ekonomice a transparentnosti, ne? Ty jsi sdílel svou lásku s marketingem, tak já sdílela tvé auto a tvé ponožky se světem. Myslím, že jsme si kvit.“
Hynek na ni třeštil oči. V tu chvíli mu došlo, že ta tichá, hodná holka, která mu donedávna žehlila košile, ho právě smazala z povrchu zemského s elegancí softwarového inženýra.
„A mimochodem,“ dodala Martina, když si házela kabelku přes rameno a mířila ke dveřím, „ty klíče od auta jsem dala tomu studentovi, co stál venku jako první. Vypadal, že ty koně pod kapotou využije lépe než ty. Sbalila jsem ti věci do těch tvých limitovaných tašek. Jsou před domem. Tedy, pokud je ti lidé venku už nerozebrali.“
Martina odešla středem, s hlavou vztyčenou a s hřejivým pocitem dobře vykonané práce. Hynek zůstal stát uprostřed obýváku sám, s drbajícíma se nohama a s vědomím, že příští teambuilding už bude muset absolvovat výhradně městskou hromadnou dopravou.
Napsat komentář