O víkendu končí letní čas. V noci ze soboty 24. na neděli 25. října 2026 se ve 3:00 ručičky hodin vrátí zpět na 2:00. Spát tedy budeme o hodinu déle. Ráno bude zase dřív světlo, zato tma přijde už kolem páté odpoledne.
Co je potřeba udělat
Mobil, počítač, chytré hodinky a většina rádiem řízených budíků si čas přetočí samy. Ručně je potřeba přenastavit hlavně:
- hodiny na troubě, mikrovlnce a pračce,
- hodiny v autě (u mnoha vozů se samy nepřestaví),
- nástěnné a stolní hodiny a starší budíky,
- časovače topení, zavlažování nebo osvětlení,
- automatická krmítka a dávkovače pro domácí mazlíčky.
Pozor na noční směny. Kdo pracuje v noci ze soboty na neděli, odpracuje o hodinu víc. Vlaky, které jsou ve 2:00 na trati, podle pravidel dopravců čekají ve stanici, dokud znovu nenastane jejich čas.
Tělo si na posun zvyká obvykle několik dní. Pomáhá jít ven za denním světlem hned dopoledne, večer se vyhnout ostrému světlu z obrazovek a držet stejný čas jídla i spánku. Psi a kočky čas na hodinách nesledují, takže jim krmení a venčení posouvejte raději po čtvrthodinách.
Letní čas se pak vrátí v neděli 28. března 2027, kdy se ve 2:00 hodiny posunou na 3:00.
Bude to naposledy? Spíš ne
O konci posouvání hodin se v Evropě mluví už osm let. V roce 2018 uspořádala Evropská komise veřejnou konzultaci, do které se zapojilo rekordních 4,6 milionu lidí, a 84 procent z nich chtělo střídání času zrušit. Komise pak navrhla, aby se hodiny přestaly posouvat. Evropský parlament návrh v březnu 2019 schválil (410 hlasů pro, 192 proti) a navrhl, aby se naposledy přetáčelo v roce 2021.
Pak se ale všechno zadrhlo. Návrh musí schválit i Rada EU, tedy vlády členských států. Ty se dodnes neshodly na tom, který čas by měl platit natrvalo. Jih Evropy (Španělsko, Itálie, Portugalsko) se kloní k trvalému letnímu času s dlouhými večery. Severské státy dávají přednost standardnímu, tedy „zimnímu“ času. Německo chce nejdřív podrobný rozbor dopadů na ekonomiku a některé státy, například Řecko, by střídání nejraději ponechaly. Hrozí také, že by si sousední země zvolily každá jiný čas a v Evropě by vznikla „časová mozaika“, která by komplikovala dopravu i obchod. Do toho přišla pandemie a téma zapadlo.
Znovu ho otevřel loni na podzim španělský premiér Pedro Sánchez, který na jednání ministrů v Lucemburku navrhl skončit se střídáním času od roku 2026. Podpořilo ho například Finsko a Polsko a Evropská komise si podle dostupných informací nechala zpracovat novou studii dopadů. Její závěry se čekají do konce letošního roku. Jednomyslnou dohodu států ale zatím nikdo na stole nemá. Odborníci odhadují, že i při rychlé shodě by se přestalo přetáčet nejdřív v roce 2027, spíš ještě později.
Česko mezitím počítá s tím, že se bude přetáčet dál. Vláda letos v září schválila nařízení, které střídání letního a standardního času stanovuje na dalších pět let, tedy až do roku 2031. Podle průzkumů by přitom většina Čechů posouvání hodin ráda zrušila. Jen se už neshodneme, jestli by nám víc vyhovovaly dlouhé letní večery, nebo světlejší zimní rána.
Letní, nebo zimní?
Lékaři a chronobiologové se většinou přiklánějí ke standardnímu (zimnímu) času. Ten nejlépe odpovídá postavení Slunce, a tedy i našim vnitřním hodinám. Trvalý letní čas by v zimě znamenal, že by v Česku svítalo až kolem půl deváté a děti by chodily do školy za tmy. Odpůrci zase namítají, že by v létě svítalo už před čtvrtou ráno a slunečné večery by se zkrátily.
Odkud se posouvání času vzalo
S nápadem lépe využít denní světlo si jako první pohrával americký státník a vynálezce Benjamin Franklin. V roce 1784 napsal do pařížských novin žertovný dopis, ve kterém Pařížanům spočítal, kolik svíček by ušetřili, kdyby vstávali se sluncem. Doporučoval prý i zvonit ráno na zvony a střílet z děl, aby se ospalci probudili.
Vážně myšlený návrh přišel o sto let později. Novozélandský přírodovědec George Hudson chtěl v roce 1895 posunout čas, aby mu po práci zbylo víc světla na sbírání hmyzu. Ve Velké Británii pak od roku 1907 neúnavně prosazoval letní čas stavitel William Willett, kterého prý rozčilovalo, že Londýňané v létě prospí ranní slunce. Jeho brožura Plýtvání denním světlem se setkala s posměchem a Willett se zavedení letního času nedožil.
Prosadila ho až první světová válka. Jako první posunuly hodiny 30. dubna 1916 Německo a Rakousko-Uhersko, takže i české země. Šlo o úsporu uhlí a petroleje na svícení, kterých byl za války nedostatek. Velká Británie a další země je brzy následovaly. Hned tehdy si ale lidé stěžovali: zaměstnavatelé na nižší výkon a rodiče na to, že děti nechtějí jít spát, když je venku světlo.
U nás se letní čas vrátil za druhé světové války a s přestávkami platil až do roku 1949. Potom se třicet let hodiny neposouvaly. Znovu je Československo přetočilo v dubnu 1979. Za vším byla energetická krize a mrazivá zima na přelomu let 1978 a 1979, kdy docházelo uhlí, elektrárny nestíhaly a děti dostaly „uhelné prázdniny“. Letní čas tehdy trval zhruba šest měsíců, od září do konce března platil standardní čas.
Od roku 1996 se Česko řídí společnými evropskými pravidly. Letní čas začíná poslední březnovou neděli a končí poslední neděli v říjnu, trvá tedy sedm měsíců v roce. Paradoxně tak „zimní“ čas, který je vlastně tím přirozeným, platí jen pět měsíců.
Má to ještě smysl?
Původním důvodem byla úspora energie. Ta je dnes podle většiny studií zanedbatelná: úsporné žárovky a LED svítí za pár korun a to, co se ušetří na svícení, se často utratí za klimatizaci nebo topení. Proti tomu stojí rozhozený spánek, únava a podle některých studií i víc dopravních nehod v prvních dnech po změně.
Než se Evropa domluví, nezbývá nám než si o víkendu užít hodinu spánku navíc. A v pondělí si hlavně nezapomeňte přetočit hodiny v autě.
Napsat komentář