Kdo někdy za listopadového soumraku prošel hřbitovem, zná ten pohled: tisíce plamínků v baňkách, vůně chvojí a chryzántem a tiché hlouky lidí nad hroby. Dušičky, 2. listopadu, patří k nejtišším, ale také nejdojemnějším dnům roku. I lidé, kteří do kostela nechodí, v těchto dnech zapalují svíčku za své blízké.
Všech svatých a Památka zesnulých
Začátkem listopadu jdou za sebou dva svátky. 1. listopadu je slavnost Všech svatých, kdy si církev připomíná všechny svaté, i ty, kteří nemají v kalendáři svůj den. 2. listopadu následuje Památka všech věrných zemřelých, lidově Dušičky. Tento svátek zavedl koncem 10. století opat Odilo z francouzského kláštera Cluny a z kláštera se postupně rozšířil po celé Evropě.
Není náhoda, že Dušičky, keltský Samhain i dnešní Halloween připadají na stejné období. Končí sklizeň, příroda usíná, dny se krátí a lidé odjakživa v tomto čase čelili tmě a mysleli na své předky.
Jak slavili Dušičky naši předkové
Podle lidové víry se o Dušičkách vracely duše zemřelých na krátkou chvíli domů. Hospodyně jim proto chystaly pohostinství a dům měl být uklizený a vlídný.
- Světlo v okně. Do okna se stavila hořící svíčka nebo lampička, aby duše našly cestu domů.
- Jen pro duše. Na stůl se nechávalo trochu jídla, chléb nebo hrnek mléka, a v kamnech se přikládalo, aby se duše mohly ohřát.
- Dušičkové pečivo. V mnoha krajích se pekly malé bochníčky nebo pletence, kterým se říkalo dušičky. Rozdávaly se chudým a žebrákům, kteří se za to modlili za duše zemřelých.
- Klid a ticho. O Dušičkách se nemělo hlučně pracovat, prát prádlo ani tancovat.
Tip na čtení: Atmosféru dušičkové noci, kdy je závoj mezi světy nejtenčí, zachycují i naše povídky. Přečtěte si Dušičkovou noc a tancující kostlivce z Dúbravy. A v sobotu 31. října se k Dušičkám vrátí i astroložka Plavovláska v cyklu Mys dobrých nadějí s příběhem nazvaným Příběh dušičkový.
Výzdoba hrobu, která vydrží a nezaťíží přírodu
- Chvojí a věnce. Na hrob se kladou věnce a ikebany z jehličí, šišek, mechu a sušených květů. Přírodní materiály vydrží až do jara a po sezoně je můžete dát do kompostu. Vyhněte se umělým květinám a plastovým dekoracím, které pak končí na skládce.
- Chryzantémy a vřesy. Hrnkové chryzantémy vydrží i první mrazy, vřesy a eriky kvetou až do zimy.
- Svíčky. Místo stále nových plastových svítílen zvolte skleněnou lampu, do které jen vyměníte náplň. Prázdné nádoby od svíček patří do tříděného odpadu, ne do hřbitovního koše na zeleň.
- Bezpečnost. Svíčky vždy stavte do krytého svítidla a dál od suchých věnců. Když fouká, plamínek snadno přeskočí na chvojí.
Když je hrob daleko
Ne vždy můžeme o Dušičkách dojet ke hrobu svých blízkých. Vzpomínat se ale dá i doma:
- Zapalte svíčku do okna, jako to dělaly naše babičky, a postavte k ní fotografii.
- Uvařte jídlo, které měli rádi. Nebo upečte buchtu podle babiččina receptu. Vzpomínky se nejlépe vyprávějí u stolu.
- Otevřete staré fotoalbum s dětmi a vyprávějte jim o prababičce a pradědečkovi. Rodinné příběhy tak žijí dál.
- Požádejte příbuzné nebo souseda, aby na hrob zapálili svíčku i za vás, a pošlete jim za to třeba pohled.
Dušičky nemusí být jen smutné. Jsou připomínkou, že ti, které jsme měli rádi, s námi zůstávají ve vzpomínkách, v receptech, v rodinných příhodách i ve zvycích, které jsme od nich převzali. A každá zapálená svíčka je malým poděkováním.
Napsat komentář