Vykládání karet, aneb chcete znát svou budoucnost? 5. díl

Všechno, co jsem vám říct mohla jsem vám už sdělila. Naprostá většina zkušeností kartářky je však nepřenosná. Na většinu věcí si musíte přijít sami.

Začala jsem s vykládáním karet před 25 lety. Ano a přiznám se, že důvod byl poněkud zvláštní. Nevěřila jsem tomu a chtěla jsem dokázat, že je to nesmysl. Sehnala jsem si proto co šlo - ono za totality toho moc dostupného nebylo a zkoušela jsem se naučit aspoň to málo.

Vsichni moji příbuzní a známí šplhali po zdech, jak se přede mnou v té době snažili prchnout. Každému jsem pořád vnucovala, že mu vyloží karty a vedla jsem si deníček, abych si tam zapisovala, co jsem komu předpověděla a jak se mu to (ne)vyplnilo.

Až mi jednou sestřenice uštvaná z mého věčného kartářského obtěžování povídá: "Víš, něco děláš blbě. Tvoje předpovědi jsou jedna jako druhá a jsou nesmyslné a šroubované. Tohle kartářky nedělají, zajdi si k některé."

No a za totality nebylo ani moc kartářek, kam by se dalo zajít ale jednu jsem pak našla, myslím že bydlela na Merhautově ulici v Brně. Už je dávno mrtvá, tak jí snad nijak nepoškodím, když o ní napíšu. Zašla jsem k ní a byla jsem překvapena. Takový starý byt to byl, seděli jsme v nějakém obýváku, bylo nas tam spousta a po jednom jsme chodili vedle do místnosti kde seděla stará paní a vykládala karty. Lidé v čekárně byli asi už kovaní účastníci, takže věděli naprosto přesně co se bude dít.

"Vítě a ona mi řekla úplně přesně, že si náš Jenda vezme tu Verunku a to ještě v době, kdy spolu vůbec nechodili.."

"Předpověděla mi, že mi umře během půl roku někdo blízký a já jí nevěřila, protože jsme byli všichni zdraví anikdo neměl problémy. No apředstavte si, že sestře se jednou udělalo oc špatně, vzli jsme ji do špitálu a zjisitli jí rakovinu slinivky. Minulý týdne měla pohřeb. Tak se jdu zeptat, co bude dál..."

"Řekla mi, že je mi muž nevěrný, říkala jsem si, že je toblbost, ten můj páprda v papučích s pivem ... sedí věčně doma a kdyby nechodil na fotbal, tak by ani paty nevytáhl. No a představte si, že mi to vrtalo hlavou a tak jsem přemýšlela, a pozorovala ho a to co jsem nikdy neudělala, koukla jsem se mu do aktovky, co nosí věčně sebou a kde má ruzný lejstra a věci do práce. No a našla jsem tam zpalacené složenky nějaké Věře J.... a co byste řekli? Platil alimenty už dva roky, měl s ní maličkého syna a chodil k ní místo fotbalu."

Takových a podbných zkušeností jsem si za tu hodinu a půl co jsem tam seděla, vyslechal opravdu dost. Řikala jsem si, že je to jasné, že jsou tady ti, kteří byli spokojeni. Přede ti kteří spokojeni nebyli víckrát nepřijdou.

A pak jsem šla dovnitř já. První co mě úplně uzemnilo byl docela šílený nepořádek podle mě, co tam všude panoval. Hned jako druhá věc byl kouř, který halil celou místnost a přes který paní nebyla skoro vidět. Hulila jako fabrika a to není nijak nadnesené.

Přizávám, že mi byla okamžitě velice nesympatická. Byla na ní vidět únava a že ji děsně rozčiluje, že je tam tolik lidí a že už by to nejraději zapíchla. Prakticky se na mě ani nepodívala a dala mi sejmout hromádky.

Já si před tím sundala snubní prsten abych ji zmátla, ale byla to evidentně chyba, protože právě ten světlý kroužek po snubáku ji upoutal a paní se mi podívala poprvé do očí a to velmi bystře a soustředěně.

Nu a mě to hned došlo. Paní kartářka nečte zdaleka jen z karet, ale i ze všeho kolem mě a na mně. Právě si přečetla, že jí neveřím a že ji jdu zkoušet. Rozdala karty podívala se na ně a pak na mě. A mlčela. Takže jsem se do karet podívala já a viděla jsem tam totální nesmysly. Paní kartářka po chvíli smetla karty se stolu a povídá: "Tohle nemá cenu, vy jste si nepřišla nechat vyložit karty. Vy jste si přišla pro daleko důležitější zkušenost, ale tu vám asi já dát nemůžu ..." a chtěla naše sezení ukončit.

Na místě jsem se ji omluvila a řekla jsem jí pravdu. Že jsem si skutečně nepřišla nechat vyložit karty, že jsem přišla spíš na zkušenou se kouknout, jak se to dělá. Paní se na mě chvíli dívala, řekla mi abych jí podala ruku a chíli se dívala do mé dlaně, pak přišla až ke mně a prohlédla mi oči. Vytáhla kyvadýlko a několikrát nade mnou sedící s kyvadlem pohybovala. Pak mi řekla: "Ještě jsem to nikdy nedělala, ale přijďte sem zítra. Sednete si od začátku támhle za paraván a budete tiše jako myška."

A tak se také stalo. Byla jsem přítomna výkladu několika desítkám lidem. Slyšela jsem věci o kterých jsem ani neměla zdání, že v těch kartách jsou a po skončení jsem se paní kartářky na to ptala. Řekla mi velice podstatnou věc - že pro ni jsou karty jen velice orientační. Neuměla to vysvětlit, ale jakmile začala výklad, tak jí jakoby najednou naskakovala sama slova do úst a v jeji hlavě se najednou odehrával neznámý děj, který ona jen popisovala. Karty potřebovala jen ve chvíli, kdy se příběh zastavil a ona chtěla navázat.

Že by skutečná jasnovidka? Jela jsem domů a přemýšlela nad tím. V kartách tedy to tajemství není. Je v kartářce, nebo kartáři, který je vykládá. Karty tedy nejsou tím co osud předvídá, je to jen řeč, kterou katářka mluví s ... s čím vlastně? S budoucností?

A hlavou plnou myšlenek jsem dorazila domů a mimovolně vytáhla karty, začala je míchat a v tom přišla sestřenice. Chtěla vedět jak to dopadlo. Nevím ani jak k tomu došlo ale začala jsem jí vykládat karty.

Najednou bylo všechno jinak. Úplně všechno. To co se mi vždycky v hlavě odvíjelo a já se tomu bránila dostalo volný průchod. Začala jsem mluvit a mluvila jsem a mluvila ... ve skutečnosti jsem byla překvapena víc než moje sestřenice, která na mě zírala v šoku s vytřeštěnýma očima.

Později mi řekla, že jsem mluvila o věcech, které si nepřipouštěla skoro ani ona sama, které byly tak čerstvé, že je nevěděl nikdo kromě jí samotné.

Tentýž týden jsme jeli do vinného sklípku na Moravě. Společnost byla velmi nesourodá a tak nebylo divu, že zábava vázla. Proto jsem vytáhla balíček karet a vyzvala přítomné, že kdo si chce nechat vyložit karty, že mu ráda posloužím. S tím, že jsem to od začátku proklamovala jako zábavný výklad. A začala jsem.

Jednoho po druhém. Dodnes mě jímá hrůza z toho, co jsem tam tenkkrát provedla. Porušila jsem snad veškerá etická pravidla kartářů a sypala jsem do lidí všechno co jsem viděla. Od toho, že jsem kamarádovi řekla, že je jeho sestra těhotná a on se smál, že sestra nemá ani kluka, tak jak může být těhotná - hned jí pak zavolal nu a co myslíte? Byla těhotná, dozvěděla se to den před tím na lékařské prohlídce a právě byla zoufalá, protože s tím chlapcem chodila teprve krátce a ani nevěděla, jak a jestli vůbec by mu to měla říct.

Nu a kolotoč nastal. Chodili za mnou a najednou mi říkali věci, na které jsem nebyla připravena, které jsem nechtěla slyšet a co víc, nechtěla jsem je ani řešit. Odpovídala jsem jim, a měla jsem v té době pocit, že si vymýšlím, protože to co jsem jim říkala, jsem nikde nečetla, jen mi to "skákalo na mysl a do úst". A byla jsem už hodně unavená, když přišla paní u které jsem neviděla vůbec nic. Připsala jsem to únavě a řekla jsem jí, že asi už nemůžu, že jsem unavena, ale že u ní žádnou budoucnost nevidím.

Paní zbledla a bylo jí najednou moc zle. Nemluvila pak celý večer a postávala v koutech, jen kouřila jednu cigaretu za druhou. Když odjížděli tak za mnou přišla a velice tiše mi řekla: "Já umřu, že?" Vyděsila jsem se tentokrát já a to opravdu hodně. Začala jsem jí vysvětlovat, že to celé byla jen legrace, že já nejsem žádná kartářka a že je to nesmysl, ale ona mi nevěřila. Tak jo, řekla jsem, aby se mnou ještě na chvilku hupsla do místnosti, že ji v rychlosti vyložím karty. Bohužel, celá situace se opakovala, neměla tam nic.

Řekla jsem paní, že její přátelé vážně spěchají - doopravdy troubili před sklípkem na klakson auta, aby si pospíšila, a tudiž nemáme čas, ale ujistila jsem ji, že opravdu neumře. Moc uklidněně nevypadala, ale já vážně nevěděla, jak tuhle situaci řešit. Po měsíci mi volal kamarád, že tu paní ranila mrtvice a ona ochrnula na půl těla, nemluví, nekomunikuje a jen leži v nemocnici. Paní tak ležela několik let po různých ústavech, nikdy nezačala mluvit, nikdy nijak nekomunikovala, až nakonec zemřela.Tedy v době, kdy jsme byly v tom sklipku už před sebou skutečně žádnou budoucnost neměla.

***

Napsala jsem vám manuál, jak vykládat karty. Co která karta znamená a co znamenají některá spojení. Nicméně se vám teď tady vyznávám, že je to pro mne jen velmi orientační sdělení. Naučila jsem se poslouchat vnitřní hlas a vykládat věci, které cítím a to často takové, jaké v kartách ani být nemůžou. A kdykoliv začnu pochybovat a snažím se nějak to co citím zdůvodnit kartami, tak dělám chyby.

Na závěr bych chtěla varovat všechny začínající kartáře a kartářky - neděste lidi. Nestrašte je. Ono je zlého na světě i tak hodně a nemá smysl jim ještě starosti přidělávat. Když jim řeknete špatnou věc, snažte se okamžitě jim nabídnout řešení a dát jim naději. Źe když se nevzdají, tak všechno dopadne podstatně líp.

A pro ty z vás, kteří se ke kartáři chystají - volte pečlivě. Nevybírejte si drahé kartáře, kteří vám nabídnou nesmysl za mnoho set či dokonce tisíce korun. Je samozřejmé, že si kartářka, která karty vykládá mnoho hodin denně, nějakou odměnu skutečně zaslouží. Vždyť by mohla dělat něco jiného a vydělávat si jinak, ale ona svůj čas tráví s vámi. Ale odměna by měla být stanovena vámi. Dejte jí tolik, kolik sami chcete a uznáte za vhodné.

A pamatujte, že kartáři, kteří začnou tento dar, který v sobě maji dělat z touhy po zisku, zpravidla o svoje schopnosti přicházejí - měli-li kdy jaké.

Takže na přečtenou přátelé - někdy příště.

Přečtěte si také:

Vykládání karet aneb chcete znát svou budoucnost?

Vykládání karet aneb chcete znát svou budoucnost? 2. díl

Vykládání karet aneb chcete znát svou budoucnost? 3. díl

Vykládání karet aneb chcete znát svou budoucnost? 4. díl

Naše kartářka a věštkyně bude na Vaše dotazy odpovídat průběžne i na facebooku. Pokud tedy chcete mít šanci na zodpovězení svých dotazů, pak se staňte fanouškem a klaďte dotazy. Hodně štěstí!