Slyšela jsem jen velmi málo z odposlechů soukromých hovorů bývalé vedoucí kanceláře bývalého premiéra Petra Nečase. Jen tolik, kolik mi naservírovali ve večerních zprávách, protože - světe div se - večerní zprávy pravidelně denně sleduji. Tedy nevyhnula jsem se tomu.
Mohla jsem. Když moderátoři zpráv začali hlásat s vykulenýma očima, jaké nechutnosti říkala v soukromém rozhovoru premiérova milenka (dnes už manželka), mohla jsem přepnout. Dnes toho lituji.
Už během vysílání na mně padl pocit neskutečné trapnosti. Trapnosti samé nad sebou, že poslouchám cizí, ryze soukromý hovor. A nelze se vymlouvat, že by to bylo snad něco kriminálního, za co by se u nás mělo trestat popravou zastřelením za úsvitu. Byly to zcela a naprosto soukromé hovory, týkající se zcela a naprosto soukromých věcí mezi ženatým mužem a jeho milenkou.
Každá milenka je dříve nebo později, naplněna touhou, zaujmout místo manželky (až na sporadické vyjímky). Skoro všichni jsme se v různých rolích takové komicko-tragické životní hry zúčastnili. Buďto jako přímí aktéři (milenka, manželka, záletník), nebo jako statisté a kompars - kamarádi, kolegové, sousedi a bohužel děti.
Každý z nás, kdo do takové životní situace nějak zabředl, nebo ji měl zblízka možnost pozorovat, velice dobře ví, že přesně takové hovory se vedou. Milenky nasazují na manželky, pomlouvají je, tyranizují své milence a všemi prostředky je nutí k rozvodu.
Současně všem svým kamarádkám a známým ličí hrůzostrašné situace, kterým jejich milence vystavuje současná právoplatná manželka. Proč? No prostě proto, že potřebují samy před sebou získat odůvodnění svého uzurpátorského postavení. Aby vůbec se sebou mohly žít. Přece ta strašná manželka je jediným viníkem toho, že manžel od ní odchází k milence! Milenka za to vůbec nemůže. Jejich vztah byl už dávno v rozkladu, přece!
A upřímně: ty hovory jsou daleko, daleko drsnější. To co jsme mohli slyšet (nebo aspoň já), byl jen velmi slabý odvar toho, co se děje ve skutečnosti v životě každého z nás.
Zažila jsem situaci, kdy moje " vztahová následnice" mi dokonce osobně volala a příšerně na mě ječela a zřejmě mi i šíleně nadávala. Naštěstí jsem si to nemohla "náležitě vychutnat", neboť zmíněná pavlačnice byla Polka a já jí nerozumněla ani slovo. Jednak proto, že polsky neumím a jednak proto, že v tom jekotu síly startujících nadzvukových letounů by nerozumněl ani profesor polštiny na univerzitě ve Waršavě.
Nebuďme pokrytci! Nepohoršujme se nad něčím, o čem víme, že je to běžná součást našeho života. Nikdo nikoho nezabil, neokradl, neoloupil, neznásilnil. Prostě běžný manželský trohúhelník se vším, co k tomu patří. Je to smutné, ale rozhodně to není důvod, aby takové "blitky" byly zveřejňovány a vycházely v novinách či byly vysílány v hlavním vysílacím čase v našich televizích.
Divím se soudci, že vůbec připustil takovou neskutečnou blamáž. Copak na základě těchto hovorů chce vážně někoho odsoudit? Děkuji, již jsem zvracela!
Ve skutečnosti to daleko víc vypovídá o lidech, kteří jsou ochotni toto poslouchat a hystericky se pohoršovat, než o samotných aktérech.
Nebuďme pokrytci ... Prosím.
Diskuze: (
