Vždy máme na výběr!

Každý den, od samotného probuzení stojíme před volbou. Můžeme si vybrat.

– Chceme se usmívat, nebo budeme naštvaní a budeme protivní a nespokojení. Podle toho co si my sami vybereme, takový bude náš den.

– Utíkáme na autobus či tramvaj a ta nám před nosem ujede? Můžeme se naštvat a začít v sobě živit špatnou náladu, nadáváme na řidiče a svoláváme na něj sedm ran egyptských, abychom pak do práce dorazili hezky nadupaní jako piliňáky – nebo prostě mávneme rukou a řekneme si, on pojede další …

– Potkáme kamarádku, která je plná zloby a strašlivě si stěžuje a přenáší na nás svou špatnou náladu? Můžeme si vybrat. Necháme se naštvat a budeme plivat žluč s ní, nebo se budeme snažit zapůsobit na ni pozitivně a snažit se ji rozveselit.

– Šéf nás seřve hned ve dveřích a zjistíme, že nám přidal „tunu“ práce a všechno co jsme udělali je špatně? Můžeme si vybrat. Necháme se deptat, rozbolí nás hlava, bude nám špatně od žaludku a ve svém důsledku přeneseme svou špatnou náladu na kolegy či podřízené – nebo popřejem šéfovi hezký den, usmějeme se a začneme pomalu a s rozvahou řešit skutečné problémy a ne ty, které si sami vyrobíme tím, že jsme se nechali vytočit.

– Jen taková drobnost – zjistíme, že jsme si na oběd vybrali něco co nám nechutná? Můžeme to s odporem sníst a nadávat pak až do svačiny a pokazit si náladu, nebo to prostě necháme tak a koupíme si něco jiného.

– Dítě nám ze školy přineslo špatné známky, poznámky či přímo dopis od ředitele školy? Můžeme začít stresovat sebe, dítě, celou rodinu … Můžeme mu promlouvat do duše, plakat, křičet, dělat scény, vyčítat – nebo si prostě řekneme, že ve své podstatě nejde o nic. Do školy zajdeme, vyslechneme si, co se vlastně děje, v klidu si promluvíme s potomkem a zjistíme, co vlastně chce a podpoříme ho.

– Zjistíme, že manžel či partner má jinou? Můžeme samozřejmě spustit hysterický záchvat, slzy, řev, výčitky, rozbíjení nábytku, vrhání nádobí a nožů, ale taky můžeme se na tu dotyčnou došlápnout, psát jí výhružné SMS, napráskat ji manželovi, nahlásit to u ní v práci, případně za ní zajít a vytrhat jí vlasy. Potažmo můžeme ze sebe udělat trotla. A na záver to nejlepší – začneme třeba ze zoufalství chlastat a vyrobíme ze sebe lidskou trosku. Nebo se zamyslíme, jestli nám ten vztah vážně stojí za to, abychom se takhle vnitřně spálili a znevážili. A máme pořád onu volbu – můžeme z toho prostě odejít.

Hodinu za hodinou, den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem si tvoříme vlastní život. Pokud opravdu nahlédneme do své minulosti, tak zjistíme, že – ano, potkaly nás zlé věci, ale to jak jsem se s nimi vypořádali záleželo jen a jen na nás a sami jsme si vlastně určili svůj život a „osud“.

Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme – to rozhoduje o všem.

Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne.

Co prožíváš, to chceš. 

Co chceš, to prožíváš.