Mirun: - Jednoduše, zeptám se jí, zda má nějakou pohlavní nemoc. Inteligentní žena z toho totiž okamžitě pozná, o co mi jde a s hloupými nespím. Upoutá mě tím, že odpoví, že nikoliv, čímž zároveň poznám, že má smysl se o ní pokoušet, protože kdyby nechtěla, raději se vymluví, že má AIDS.
- Dobře, tak vážně: neznám žádný univerzální recept a díkybohu ani žádný neexistuje, pokud by existoval, byl by život něco asi tak zábavného, jako návštěva fast-foodu, jen by na konci fronty člověk nedostal maso v rohlíku, ale rohlík do masa. Stejně jako je každá žena originál, tak i seznamování a „tokání“ musí být ušité dotyčné na míru. Rozhodně ale není od věci ženě dát najevo zájem mírně „nad rámec“ a pozorovat, jak se k tomu ona postaví. Žena která nemá zájem, flirt odmítne, s těmi ostatními je to pak o kličkování mezi jejím váháním o tom, zda jste natolik zajímavý že „už ano“, nebo musíte absolvovat další sadu přijímacích testů.
Richard: Bezpečně mě upoutá žena milým hlasem. A taky vyholeným podpažím a takovým tím místečkem z druhé strany nohy pod kolenem. Seznamování nemám jako introvert moc rád, ale když už přijde, tak za nejrafinovanější fintu považuji říct pravdu. Například: „Jste velmi půvabná a velmi mě přitahujete. Mohli bychom zajít na kávu a potom se k vám pomazlit?“ je velmi funkční strategie a hned ze začátku zcela vyjasní možnosti a tendence.
Nejjednodušším seznamovacím aktem je pak nesmělý dotaz, na který je odpověď zpravidla „patnáctset“. A že se líbím poznám z toho, že kamarád ve stejné situaci slyšel „ za dvojku“.
Petr: Tak především si musím ujasnit, proč se chci s danou ženou seznámit. Podle cíle zvolím postup. Pokud mi jde o to se s ní jen vyspat, je postup vcelku jednoznačný. Musím dát na jevo zájem, pak s ní musím komunikovat v zrychleném módu, abych zjistil v čem je „výjmečná“, v čem se „liší“ od ostatních. Protože tohle holky rády slyší, jak jsou výjmečné. To funguje docela spolehlivě. Pokud je tak plochá, že ani při největší snaze nic nenajdu, pak volím osvědčený: „Je mi s tebou jako bych tě znal odjakživa.“ A třeba: „Čas s tebou rychle letí, měli bychom si ho prodloužit.“ Pokud potkám skutečně výjmečnou ženu, tak ji ničím takovým neurážím. Ani by mě to nenapadlo. Protože s ní skutečně ten čas trávit chci a proto jí neříkám hlouposti a banality.
Lukáš: Co se týká seznamení to probíhá asi následovně: „Ehm dáš jsi se mnou nějaký drink? Přoč ne? Já že vypadám jako Yeti. Hmm tak to ti pěkně děkuji !!!! Čau !!!“ :-) Na seznámení nemám žádnou fintu. Většinou se s tím snažím nějak poprat, když se s někým seznamuju. Je pravda občas to nejde tak, jak bych si představoval, ale takový je život.
Michael: Jak mě žena upoutá? Maličkostmi, třeba tím, že se na mě dívá a snaží se vymyslet, jak by upoutala mojí pozornost. Pokud je pro mě zajímavá, tak pak mi stačí jen na chvilku sklouznout očima k jejím a krátkým úsměvem jí dát najevo, že jsem si vědom její přítomnosti. Vše ostatní už pak záleží na správném načasování úsměvů, vzájemné komunikaci a nenarušením jejího pocitu bezpečí. To, jak si vedu a kam můžu zajít, tak to mi prozradí drobné změny v chování, pohyby rukou, pozice ramen, malé změny dechu,...
Bowie: Sám se nepovažuji „muže – lovce“ většinou zůstávám neutrální a čekám na signál z druhé strany. V případě, že přeskočí jiskřička, nikam nespěchám - tuhle fázi vztahu považuji za nejhezčí. Jedinou fintou kterou používám je upřímnost.
Honza: Obvykle ženě, která se mi líbí, věnuji více pozornosti než všem v okolí. Bezpečně mě při prvním kontaktu upoutá vzhled (kdo by odolal obřímu dekoltu?) nebo to, jak moc je žena vtipná. Se seznamováním moc zkušeností nemám (obvykle to skončilo trapasem), jestli nějaká finta existuje, ještě jsem ji neobjevil („to je dneska krásné počasí“ nefunguje, nezkoušejte to :o)). To, že se ženě líbím, obvykle nepoznám (většinou je to naopak než si myslím, což je zdrojem dalších trapných situací).
Jiří: V této oblasti žádnou osvědčenou metodu vskutku nemám. Jsem spíše stydlivý a navazováni kontaktů není má silná stránka. Když se mi ženě něco líbí, rád jí to pochválím, nebo rád řeknu, že ji to sluší. Když dojde ke konverzaci, pak lze ze zájmu dané ženy vypozorovat, zda jí jsem nebo nejsem sympatický...
Martin: Při seznamování je pro mě úplně nejdůležitější první dojem. Pokud mě právě hned v první chvíli neupoutá, posléze se to ve většině případů už nepodaří. Jde mi jak o první pohled (a tedy oční kontakt), tak případně o prvotní slova. Na seznamování je podle mě naprosto zbytečné mít připravené nějaké pevně dané postupy nebo snad scénáře. Řekl bych, že čím více sem se párkrát o něco podobného pokoušel, připravoval si nějakou „fintu“, tím spíše se to nepovedlo. Zkrátka nejlepší je reagovat spontánně, podle svých pocitů a nejlepšího vědomí a svědomí. A jak poznám, jestli se i dívce líbím? Inu, to právě občas sám nepoznám.
Horst: Tenhle bod je pro mne oříšek. Jak se seznamuji a jakou mám na to fintu? Hmm no já vlastně ani nevím, jsem v tomhle dost pasivní, většinou čekám až uvidím nějaký náznak nebo snahu o seznámení od ženy. Jsem dost stydlivý a při představě, že jen tak z ničeho nic přistoupím k neznámé ženě a začnu s ní mluvit, zvát ji na rande nebo podobné věci, se mi třesou kolena
Michal: Na to asi nejsem expert, vždy to tak nějak vyjšlo samo, ale chybí trénink lovce takže bych plácal z vody.
Dan: Když se ženské líbíte, poznáte to. Není to kupodivu jiný živočišný druh, a proto mají podobné reakce. Pravda nehvízdají a nekoukají vám do výstřihu, ale poznáte to.
Mikeš: Žádnou fintu sem nikdy nepoužival, vše záleželo na okolnostech, ale celkově peo mě seznamování nebylo nikdy jednoduché. Rozhodně mě upoutají vždy oči
Zajímá vás něco víc o našich respondentech? Čtěte zde.
Minulá témata: Nevěra, Ženská krása
Diskuze: (
