Spějeme k rozvodu!

Rozvod není otázkou jednoho okamžiku, vztah k němu vždy spěje nějakou dobu.

Počáteční fáze

Projevuje se narůstáním vnitřního pocitu nespokojenosti v manželství, vnitřního pocitu nefunkčnosti manželství a pocitem rozcházení se svým partnerem.

V této fázi se ten z partnerů, který si více připouští existující problémy, rozhoduje pro rozvod. Tento partner by si měl v této fázi jasně promyslet, zda lze či nelze manželství zachránit, a měl by se snažit se udělat pro záchranu manželství nějaké kroky: dát své pocity najevo, nabídnout společné řešení problémů.

Druhý z partnerů v této fázi často problémy přehlíží a odmítá je řešit – nezřídka si je odmítá vůbec připustit. Tento partner by si měl uvědomit, že pokud nebude brát druhého vážně a bude se vyhýbat komunikaci či jakékoli změně, může právě to být poslední kapkou a partner, který o rozvodu uvažuje, návrh skutečně podá.

Startovací fáze

Začíná oznámením rozvodu jedním z partnerů. V této fázi rozhodnutí k rozvodu ještě nejsou zralá. Iniciátor si není zcela jistý svým rozhodnutím: přemýšlí, zda by manželství nešlo ještě nějakým způsobem stmelit, a často má pocit viny.

Iniciátor by si měl v této fázi uvědomit, zda je jeho manželství opravdu zcela nefunkční:

•  
  • Je v manželství opravdu nešťastný?
  • Vytratila se důvěra v druhého?
  • Manželé od sebe odcizili, nesvěřují se sobě navzájem, nechápou se?
  • Nedokážou již spolu komunikovat a domluvit se na konstruktivním řešení?

Pokud si uvědomí, že jeho manželství je opravdu nefunkční, ještě je třeba zvážit, zda je nyní na rozvod ten správný čas, tedy zda si může dovolit z manželství odejít (z ekonomických i jiných důvodů). V této fázi je čas vypracovat si reálný plán, který zahrnuje zajištění sebe a dětí.

Iniciátor si musí uvědomit, zda je rozvod možný z ekonomického hlediska, zda je dobrý také pro děti (s vědomím, že dítě, které žije v nešťastném svazku dvou lidí, je na tom hůře než dítě žijící v neúplné, ale harmonické rodině), zda se dokáže vypořádat s tím, že děti některé dny neuvidí, a také jak může minimalizovat konflikt s druhým partnerem.

Tato fáze obvykle končí tím, že se navrhovatel zcela ztotožní s myšlenkou ukončení vztahu, rozvodu.

Druhá strana bývá rozhodnutím iniciátora nemile překvapená. V této fázi by druhá strana měla naslouchat myšlenkám iniciátora a snažit se rozvod vyřešit v klidu, protože konflikt ničemu nepomůže, právě naopak, a nejvíce tím trpí děti.

Asymetrická fáze

V této fázi je jeden z partnerů, tedy iniciátor rozvodu, pevně rozhodnut pro rozvod, avšak druhý partner se s jeho rozhodnutím nedokáže smířit a snaží se o zachování manželství. Začíná s iniciátorem vyjednávat, často za použití manipulativních technik, zastrašování.

Partner, který ze svého pohledu vyčerpal všechny možnosti a je pevně rozhodnut pro rozvod, se nesmí nechat zastrašit: žít s někým proto, že "z něho mám strach", není ku prospěchu ani jedné, ani druhé straně, natož dětem žijícím v rodině, kde se používá technik psychického vydírání a zastrašování, nabývajících někdy až formy domácího násilí (psychického, fyzického či ekonomického). Druhý partner by si měl uvědomit, že vyhrůžkami nic nezíská, naopak mnoho tím pokazí.

Krizová fáze

Začíná odloučením partnerů, kteří se od sebe odstěhovali, případně si rozdělili věci. Ten z partnerů, který se nechce rozvést, ztrácí síly, vzdává se naděje, jeho motivace pro obnovení manželství slábne a s rozvodem se smiřuje.

Partner, který stojí o zachování vztahu, má tedy největší šanci vývoj událostí zvrátit v raných fázích tohoto procesu. Často v té době ale nevnímá vážnost situace a začne se o nápravu snažit až v době, kdy už pro druhého není cesty zpět.

Autor: