Obrazově a zvukově velmi působivě pojaté představení. Takto by se Spalovač mrtvol dal shrnout do jedné věty. Podobně krátký text si ale můžete přečíst i v programu divadla Disk, čili se pustím do hlubšího rozboru.
Ze začátku představení se zdálo, že se herci budou držet filmové předlohy, ale naštěstí tomu tak nakonec nebylo a aktéři začali pracovat s vlastními prvky. Vskutku dobrým nápadem bylo typické oblečení a nalíčení pro jednotlivé sféry. Celá rodina "mírumilovného" pana Kopferkingla se objevovala na scéně ve žlutém oblečení s červenými puntíky. Celé představení mi vrtalo hlavou, jakto že také pan Kopferkingl není takto oděn, což se ale později ukázalo, že není tak úplně pravda. Němci chodili v tmavě modrém oblečení, s modrým nalíčením a modrým šampaňským, které také barvilo zuby. Pracovníci v sanatoriu se zase odlišovali divokými účesy.
Práce se zvukem, který se v průběhu představení měnil, si zaslouží také pochvalu. Věřím, že se najdou i diváci, kteří nepostřehli změny, kdy herci mluvili bez mikrofonů a kdy s nimi. Kdo ale tento výborný nápad postřehl, jistě ho ocení. Kdo si nevšiml zapojení mikrofonů, tak ale určitě zaznamenal alespoň doprovodnou hru na bicí, která byla tak výrazná, že by nedovolila nikomu v divadle usnout.
Z mého pohledu mělo představení nečekaný konec, po zhlédnutí filmu jsem věděla, jak celý příběh dopadne, a proto mě překvapilo, že v divadle byl děj utnut mnohem dříve. Na druhou stranu musím ale říci, že aspoň se nejednalo o naprostou kopii filmu nebo knížky a i divák, který zná předlohu, byl nakonec překvapen. A věřte, že byl překvapen nejen náhlým koncem, ale také tím, co se na konci objevilo.
Diskuze: (
