Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

- Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky
Vyšlo v blogu:  Jak mi notebook změnil život

Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

09.12.09, 17:26, autor: Aida , Hodnocení: 100% (1 hlas)
Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

Čtenost -   Diskuze: (1
 

Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

 

Proč jsem začala psát? Na tu otázku je těžké odpovědět. Moc těžké, protože abych řekla B, musím říct i A – a ne všechno z toho, co mám na jazyku, je veselé...

 

O vašem životě někdy rozhodují náhody. O tom, že jsem se stala publikovanou autorkou, rozhodlo přátelství s jedním vydavatelem a o tom, že budu mít o čem psát, rozhodl sám život. Ale o tom, že se vůbec stanu spisovatelkou, rozhodl notebook. Ano, notebook.

            Nikdy jsem k psaní sklony neměla. V první třídě jsem nad domácím úkolem – napsat celou stránku písmene a – tak dlouho bulila, že mi nikdo nepomůže, až se kamarádi mého staršího bratra smilovali a každý mi napsal řádku a. Můj úkol se vlnil jako rozbouřené moře, každá řádka jiným rukopisem, ale já byla hrdá: úkol byl splněn. Slohy v hodinách češtiny byly pro mne pravou noční můrou: z každé kompozice, která vyžadovala více než tři řádky, jsem beznadějně propadla. Dokonce i nejkratší žánr ze všech, pohlednicový pozdrav, se mi smrskl na "Ahoj, jsem v pořádku, jídlo je hrozné, přijeďte si pro mě, ahoj!" – formulace, kterou jsem bez nejmenší obměny (a bez ohledu na kvalitu jídla nebo můj aktuální zdravotní stav) posílala ze všech letních táborů. Rodiče přijeli jen jednou, našli mě v horečkách a se zlomeninou, kterou zdravotník označil za vyvrtnutý kotník, odvezli si mě – a to byl konec jak táborů tak mých pohlednic. Po střední škole jsem se vdala a pak už jsem nikdy nic tak dlouhého psát nemusela.

            Můj život by se odvíjel dál v této pohodlné němotě ducha, den za dnem, kdyby do mého života nevstoupil onen mladík na motorce, který řídil opilý a na přechodu zabil mého syna. Ten šok způsobil, že jsem přestala mluvit. Mé bolesti nebyla dopřána ani milosrdná distance jazyka, která umožňuje vnímat smrt a opuštění jako pouhá slova. Manželství se mi po té tragédii rozpadlo. A tak jsem měla všechen čas na světě, abych hledala svou řeč. Jistě, mluvit jsem znovu začala, ale mezi "dobrý den" a "to je dneska hezky" a "prosím 20 deka šunky" mé utrpení nenašlo výrazu. Mé přítelkyně byly příliš šťastné a příliš zaneprázdněné svými početnými rodinami, než aby měly zájem ze mě páčit můj příběh.

            Jednoho dne jsem šla kolem obchodu s elektronikou a můj zrak padl na notebook za výlohou. Byl otevřený: bílá klávesnice, bledě modré víko. Vypnutý: obrazovka byla němá. Cítila jsem se vyhaslá jako ten stroj. Ale u něj stačí posunout tlačítkem a jeho monitor se rozsvítí. Proč to není také tak jednoduché u člověka? Ta věc má celé nekonečno jazyka, nespočetných kombinací slov, které vyjádří každou lidskou myšlenku – snad i tu tajnou, o které člověk ani sám neví...

Možnosti začarované v malé hladké skříňce mě fascinovaly. Kolik slov, kolik myšlenek, kolik příběhů se vejde do 160 GB na hard disku? Příběhů skutečných i těch, které nikdo nikdy neprožil, efemérních, které člověk napíše a vzápětí smaže, nebo celých rozsáhlých myšlenkových světů, které nezabírají ani tak velký prostor jako špička jehly, protože se rozkládají v bezrozměrných říších elektronického média...

"Chtěla bych koupit notebook. Prosím, dejte mi ten, co je ve výloze, ten s tou vyhaslou obrazovkou..." Prodavačův udivený pohled, krátká diskuze a už jsem držela notebook zabalený do neoprénového pouzdra s kapsičkou na příslušenství a nesla si ho domů. Naše sbližování bylo dlouhé. Několik dní jsme spolu jen mlčeli. Ale pak jsem pohnula spínačem a obrazovka se rozjasnila dechem života... Postupně jsem našla cestu do textového editoru a napsala první slova.

A tak jsem začala psát. Stokrát, tisíckrát jsem toho chtěla nechat: hledat slova a skládat z nich věty bylo bolestné a těžké. Ale ten opojný pocit života, to vědomí, že se obrazovka po zapnutí rozzáří, mě vedlo dál a dál a nutilo odhrabat nános zapomnění z toho, co bylo pohřbené kdesi hluboko v mé duši, a vyslovit dávno vytěsněná traumata mého života...

 

Prosím? Cože se to ptáte? Jestli mi notebook změnil život? Vlastně ano, dá se to tak říct...

 

 
Další články autora:
 
  • Jarka 20.04.24, 06:31

    Rozbalit 1. Notebook

  • Jarka


    Zmena, ktorú môže priniesť notebook do vášho života, je obrovská, a to nielen v osobnom, ale aj v profesionálnom živote. Ak ste inšpirovaní rozšíriť svoje digitálne schopnosti, tvorba webových stránok a eshopov je výborným smerom. Pre podporu a nástroje v tejto oblasti navštívte https://wavenet.sk.

 
Ohodnoťte článek
Hodnotit mohou pouze přihášení uživatelé.
Hodnotil 1 čtenář | Průměrné hodnocení: (100%)

Masopust, fašank, fašaňky, ostatky ...

"Fašaňku, fašaňku, už je ťa namále, jako té rosenky, na zelenéj trávě ...", zpívá se ve známé moravské písničce. Ale co to je vlastně? Kdy se to slaví? Proč pokaždé jindy?
autor
O autorovi
autor
autor
Profil blogu
Profil blogu "Jak mi notebook změnil život"
Profil blogu
Založen:
9.12.2009 17:22:31

Přístupů:
8282

RSS:
Toplist