Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

- Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky
Vyšlo v blogu:  Jak mi notebook změnil život

Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

09.12.09, 17:26, autor: Aida , Hodnocení: 100% (1 hlas)
Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

Čtenost -   Diskuze: (0
 

Jak mi notebook změnil život: Řeč modré skříňky

 

Proč jsem začala psát? Na tu otázku je těžké odpovědět. Moc těžké, protože abych řekla B, musím říct i A – a ne všechno z toho, co mám na jazyku, je veselé...

 

O vašem životě někdy rozhodují náhody. O tom, že jsem se stala publikovanou autorkou, rozhodlo přátelství s jedním vydavatelem a o tom, že budu mít o čem psát, rozhodl sám život. Ale o tom, že se vůbec stanu spisovatelkou, rozhodl notebook. Ano, notebook.

            Nikdy jsem k psaní sklony neměla. V první třídě jsem nad domácím úkolem – napsat celou stránku písmene a – tak dlouho bulila, že mi nikdo nepomůže, až se kamarádi mého staršího bratra smilovali a každý mi napsal řádku a. Můj úkol se vlnil jako rozbouřené moře, každá řádka jiným rukopisem, ale já byla hrdá: úkol byl splněn. Slohy v hodinách češtiny byly pro mne pravou noční můrou: z každé kompozice, která vyžadovala více než tři řádky, jsem beznadějně propadla. Dokonce i nejkratší žánr ze všech, pohlednicový pozdrav, se mi smrskl na "Ahoj, jsem v pořádku, jídlo je hrozné, přijeďte si pro mě, ahoj!" – formulace, kterou jsem bez nejmenší obměny (a bez ohledu na kvalitu jídla nebo můj aktuální zdravotní stav) posílala ze všech letních táborů. Rodiče přijeli jen jednou, našli mě v horečkách a se zlomeninou, kterou zdravotník označil za vyvrtnutý kotník, odvezli si mě – a to byl konec jak táborů tak mých pohlednic. Po střední škole jsem se vdala a pak už jsem nikdy nic tak dlouhého psát nemusela.

            Můj život by se odvíjel dál v této pohodlné němotě ducha, den za dnem, kdyby do mého života nevstoupil onen mladík na motorce, který řídil opilý a na přechodu zabil mého syna. Ten šok způsobil, že jsem přestala mluvit. Mé bolesti nebyla dopřána ani milosrdná distance jazyka, která umožňuje vnímat smrt a opuštění jako pouhá slova. Manželství se mi po té tragédii rozpadlo. A tak jsem měla všechen čas na světě, abych hledala svou řeč. Jistě, mluvit jsem znovu začala, ale mezi "dobrý den" a "to je dneska hezky" a "prosím 20 deka šunky" mé utrpení nenašlo výrazu. Mé přítelkyně byly příliš šťastné a příliš zaneprázdněné svými početnými rodinami, než aby měly zájem ze mě páčit můj příběh.

            Jednoho dne jsem šla kolem obchodu s elektronikou a můj zrak padl na notebook za výlohou. Byl otevřený: bílá klávesnice, bledě modré víko. Vypnutý: obrazovka byla němá. Cítila jsem se vyhaslá jako ten stroj. Ale u něj stačí posunout tlačítkem a jeho monitor se rozsvítí. Proč to není také tak jednoduché u člověka? Ta věc má celé nekonečno jazyka, nespočetných kombinací slov, které vyjádří každou lidskou myšlenku – snad i tu tajnou, o které člověk ani sám neví...

Možnosti začarované v malé hladké skříňce mě fascinovaly. Kolik slov, kolik myšlenek, kolik příběhů se vejde do 160 GB na hard disku? Příběhů skutečných i těch, které nikdo nikdy neprožil, efemérních, které člověk napíše a vzápětí smaže, nebo celých rozsáhlých myšlenkových světů, které nezabírají ani tak velký prostor jako špička jehly, protože se rozkládají v bezrozměrných říších elektronického média...

"Chtěla bych koupit notebook. Prosím, dejte mi ten, co je ve výloze, ten s tou vyhaslou obrazovkou..." Prodavačův udivený pohled, krátká diskuze a už jsem držela notebook zabalený do neoprénového pouzdra s kapsičkou na příslušenství a nesla si ho domů. Naše sbližování bylo dlouhé. Několik dní jsme spolu jen mlčeli. Ale pak jsem pohnula spínačem a obrazovka se rozjasnila dechem života... Postupně jsem našla cestu do textového editoru a napsala první slova.

A tak jsem začala psát. Stokrát, tisíckrát jsem toho chtěla nechat: hledat slova a skládat z nich věty bylo bolestné a těžké. Ale ten opojný pocit života, to vědomí, že se obrazovka po zapnutí rozzáří, mě vedlo dál a dál a nutilo odhrabat nános zapomnění z toho, co bylo pohřbené kdesi hluboko v mé duši, a vyslovit dávno vytěsněná traumata mého života...

 

Prosím? Cože se to ptáte? Jestli mi notebook změnil život? Vlastně ano, dá se to tak říct...

 

 
Další články autora:
 
 
Ohodnoťte článek
Hodnotit mohou pouze přihášení uživatelé.
Hodnotil 1 čtenář | Průměrné hodnocení: (100%)

Advent

Toč se a vrč, můj kolovrátku, ejhle adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!
autor
O autorovi
autor
autor
Profil blogu
Profil blogu "Jak mi notebook změnil život"
Profil blogu
Založen:
9.12.2009 17:22:31

Přístupů:
5684

RSS:
Toplist