Jak mi notebook změnil život.

Potřebuju vyměnit byt.

Vlastně víceméně se z bodu A přemístit do bodu B.

To zase prolezu inzerátů, tak takhle jsem uvažovala jednou dopoledne v roce 2006.

Seděla jsem u kolegyně v kanclu a dumala jsem, kde začít. Vtom mi padl zrak na stolní PC mé kolegyně.

" Hele, Darino, mohla bys mi najít nějakou inzerci ohledně bytu v tom počítači, já s tím neumím."

" No jasně, řekni konkrétní představu."

A tak jsme hledaly, Darina mi vždy našla nějakou stránku a já rolovala kolečkem, jak o život.

Našla jsem byt, prošla si těmi peripetiemi co k tomu patří a bydlela ve svém.

Jednou večer jsem zase měla "chytré myšlenky" a přemýšlela co se životem dál.

Tak chlapa do bytu nechci, přítel stačí, hlavně když se mnou nebydlí a tak mám svůj klid. Děti jsou velké, ty mají svůj život. Psa mám, přátele taky, koníčky a práci také. Chtělo by to přesto nějakou změnu.

Možná i tu pracovní, no jo, ale už mi není dvacet a taky nikde nepadnou na zadek, že se jim  tam přikodrcá nějaká škeble v pokročilém stadiu životní dráhy a bude se jim chtít vecpat na lukrativní místečko.

Tak co s tím?

V noci začal hlodat červík, co červík, to byl červ, jak blázen.

Co kdybych..., ale ne, přece počítače a já?

No, zeptat se můžu.

Druhý den jsem obvolala známé, co to jako obnáší, co koupit, pořídit a za kolik, a hlavně kde.

Doma jsem vyhodnotila odpovědi a udělila první místo informaci od známého, co už nějaký ten notebůček vlastnil.

I jala jsem se jednat, obvolala jsem nějaké repasé prodejny a vnutila se do jedné z nich. Že jsem po telefonu vystupovala, jak starej mazák doufám nemusím zdůrazňovat.

Z jedné menší prodejničky jsem měla radost a tak jsme s ochotným mladíkem dojednali schůzku.

"Dobrý den, tak jsem tady..." a zůstala jsem s h..ústy dokořán stát mezi dveřmi. V životě jsem zatím tolik Pc a notebůčků pohromadě neviděla, nebylo také proč se tím do onoho dne zabývat.

Ovšem teď je to jinak.

Stáhla jsem uši a jala se mladíkovi, mimo jiné velmi ochotnému, chápajícímu a usměvavému vysvětlovat, proč si baba mého věku vybrala, že změní své dosavadní zkušenosti bez internetu za ty s internetem.

Mladík se usmál a jal se mi představovat repasované potvory, pochválíc mě, že jsem správně vybrala již zaběhlé potvory, tudíž i levnější pro mou novou úchylku.

Po dvouhodiném debatování, jsem cosi zakoupila a nesla si to do dalšího obchodu pro další příbuzné věcičky.

Když jsem po oběhnutí všeho potřebného dotáhla přírůstek domů myslela jsem, že mám vyhráno.

Vše jsem připravila, roztahala návody a četla. K ránu jsem měla cosi nějak a někde zapojené, myš běhala, ne po poli, ale u mého nového notebůčku a nastala chvíle připojení.

Udělala jsem vše dle návodu a čekala. Probudilo mě mlácení popelnic a notebůček spal.

Aha, tak tady bude nějaká zrada.

Jelikož jsem musela do práce, zabalila jsem přírůstek do tašky a nesla ho s sebou. V práci jsem ve volné chvíli svolala mužstvo na palubu a vysvětlila jim tmu v notebooku, všichni byli chytřejší než já, leč notebook spal vesele dál.

 Nu což, budu muset tam, kde ho probudí. Musela jsem tedy přetrpět dobu v práci a hned po skončení jsem mazala do obchodu, kde mě vítali s úsměvem, neboť přesně věděli, že ta paní co jim včera přikyvovala, jako že jasně a že ví, jak připojit se zákonitě musí druhý den objevit. A hle, je tu.

Připojili, dovysvětlili a já šla spokojeně domu.

Začla jsem během půl roku objevovat taje internertu a všeho co stím souvisí. Díky interneru jsem zařídila vše na co si jen já nebo moji blízcí vzpomněli, naučila se sama vše, co se naučit dá. Našla si dvě nové práce, stala se podnikatelem, udělala několik rekvalifikačních kurzů a hlavně díky netu vše urychleně mohu vyřídit a zjistit. Naučila jsem se i nějaké programy,kodování, založit a vést web, dnes jich mám osm svých a dva pracovní, prostě kam jsem strčila čumák, vše mě zajímalo a vše jsem se snažila naučit. Po půl roce jsem se rozhodla pořídit stolní PC.

Prostě vše začlo nanovo, s tím rozdílem, že k PC bylo stokrát tolik příbuzných věciček a vše se muselo zapojit. Zvládla jsem to.

Jsem na sebe pyšná a mohu tvrdit, že jsem ve svém věku adekvátně ke svým zkušenostem a učenlivosti machr-))

Takže pro ty co se teprve rozhodují, nebojte se, když jsem to zvládla já......a navíc, učený z nebe nespadl...