Hyundai i30 1,6 CRDi Sport – Sympaťák

 

Tento test se pokusíme pojmout poněkud netradičně. Nebudeme Vás zahrnovat fakty a objektivními informacemi. Naopak. Je-li možnost podělit se o vlastní pocity a zážitky, je právě teď.

Do rukou se nám dostala s odstupem „třicítka, kterou jsme již před časem testovali. Od té doby na jejím tachometru přibylo pěkných pár tisíc kilometrů a můžeme tak zhodnotit, jak se na ní projevily. Není sice v provedení, které se právě začíná prodávat, nicméně ze skladových zásob si ji stále lze jako nové vozidlo opatřit. A to s výraznou slevou, která nezáleží ani tak na aktuálním oficiálním ceníku, jako spíše na dohodě s prodejcem.

Snad Vás neodradí od čtení  dalších řádku shrnutí, kterým vlastně začneme. Hyundai i30 ve výbavové úrovni Classic Plus a paketem Sport můžeme jen vřele doporučit. Pro méně náročné i bez paketu Sport.

Auto po přibližně osmnácti tisících novinářských kilometrech nevydává jediný  pazvuk. V interiéru nevrže, neskřípá a nedává znát, že osmnáct tisíc novinářských kilometrů je totéž, jako padesát tisíc průměrného majitele. Dokonce si troufám říct, že motor se krásně rozjel, že s přibývajícími kilometry reaguje na povely plynového pedálu ještě ochotněji.

Motor 1,6 CRDi si zaslouží absolutorium. Jedno sto dvacet osm koní, které je schopen přetáhnout, když koně jdou hot a auto čehý, je strohým číselným vyjádřením jeho vyspělosti. Je jedním z mála příkladů uživatelsky přívětivého downsizigu, tedy snižování objemu motorů a dohánění výkonu přeplňováním a dalšími technickými vymoženostmi. Aby ukázal, co v něm je, nepotřebuje neúměrné pobízení ostruhami, přičemž co umí, ukazuje lineárně, ne skokově. Moc toho „nezbaští“, naopak, trpí spíše nechutenstvím. Průměrná spotřeba s výrazně převažujícím podílem jízd ve městě je 6,1 litru nafty. Při volné jízdě na okresce s upřímnou snahou o zápis ekorekordu se rozhodně lze dostat na 4 litry. Dálnice a opovrhování našimi rychlostními limity neodčerpá z nádrže víc než 7 litrů každých 100 kilometrů.

Bulvárnímu novináři by se nabízela otázka, je-li tedy tento motor něčím zajímavý. Je kultivovaný, úsporný, výkonný a zdá se, že i spolehlivý. Odpověď je tedy ne. Když je všechno jak má být a lepší, není o čem psát.

Testovaná i30 byla ve výbavovém stupni Classic Plus. Tedy standardně vybavená manuální  klimatizací a elektrickým stahováním oken. Naopak „ošizená“ například o dle našeho názoru nevkusné a vyloženě ošklivé (přesto takřka všemi výrobci používané) stříbrné lakování částí interiéru. Opravdu netušíme, kdo výrobcům bez ohledu na zemi působení řekl, že stříbřenkou natřená palubovka je pěkná. V tomhle stupni výbavy jsme tedy pohledům na implantovanou komínovou rouru kamen Petra ušetřeni. Velmi zajímavé také je, že Hyundai zřejmě pochopil, že ušetří spoustu nákladů, nebude-li používat dva typy ovládání klimatizace a i u manuálně ovládané ponechá ovládání směrování vzduchu na servomotorech. Estetický dojem z osmi tlačítek a dvou kruhových ovladačů je paradoxně výrazně lepší, než z ovládání klimatizace automatické.

Bulvárnímu novináři by se možná  nyní nabízelo ptát se, jestli je zákazník zvolením nižšího stupně výbavy nějak ochuzen. Opět by ale neměl o čem psát, protože soudný člověk, schopný určit, kdy je mu zima a kdy teplo, nejenže nebude na manuální klimatizaci žehrat, ale naopak se bude cítit zvýhodněn estetickou úrovní jejího ovládání.

Za zvláštní zmínku stojí optický styligový paket Sport. Ne, auto nepojede rychleji, jeho efekt je ale přesto mimořádný. Zejména zadní nárazník se zakomponovanými koncovkami výfuků (jednou skutečnou a jednou… jak to říct… falešnou) je útěchou pro každého předjetého – „no jo, takovýhle sporťák“… Nástavce prahů ani přední nárazník se spoilerem rozhodně taky nevypadají špatně. Sportovní pedály si sice užije řidič nejvíce při vysávání, protože jinak je nevidí, ale zabloudí-li mu na ně pohled kdykoli jindy, oko bude potěšeno. Paket Sport sice existuje i v levnější variantě bez litých kol, ale o té bychom ani neuvažovali.

 

Zamyslí-li se opět bulvární  novinář, není pro něj ani paket Sport zajímavý. Není  ani drahý ani nevkusný.

Pro patrioty je možná důležitou otázkou, jestli je auto české. Konstrukce a design vznikl v Německém Rüsselsheimu, auto se vyrábělo nejprve jen v Korei… Odpověď bulvárnímu novináři nemůže být opět jiná, než „ne“. Auto je moravské.

Bulvární novinář i každý  jiný hnidopich nenajde na Hyundai i30 1,6 CRDi v testované konfiguraci nic zajímavého. Všechno funguje jak má, vypadá pěkně a solidně. Poměr value for money vyhází lépe než u většiny konkurentů…

Skutečný uživatel však shledá  zajímavým na tomto voze zřejmě všechno. Tedy uživatel, který za své peníze požaduje co nejvíce a hledá pozitiva a benefity. Pro takového tento vůz a právě v testované konfiguraci vřele doporučujeme. A takovému příští týden odpovíme i na otázku, zda se vyplatí investovat do vybavenějších verzí tohoto vozu nebo například do „zeleného“ systému vypínání motoru na křižovatkách. Už teď ale můžeme slíbit, že odpověď bude pro mnohé velmi překvapivá.

Do fotogalerie vstoupíte poklepáním na kterýkoliv z obrázků.