Inzulinová rezistence způsobuje ukládání tuků
Inzulin je hormon, který otevírá cukrům cestu z krve do svalových buněk, které je spotřebovávají jako zdroj energie. U člověka s inzulinovou rezistencí však receptory svalových buněk na inzulin reagují nedostatečně, jsou vůči němu hluché. Hladina cukru v krvi tedy zůstává vysoká a slinivka břišní reaguje tím, že produkuje další, nadbytečný inzulin. Tento patologický stav může vyústit nejen v diabetes, ale má také vliv na metabolismus tuků.
„Když v krvi koluje velké množství cukru, tělo nemá potřebu využívat tuk jako alternativní zdroj energie. Proto tuk přijatý v potravě nespotřebuje a rovnou jej ukládá do zásob,“ vysvětluje Kristýna Galová, odbornice z brněnského Institutu redukce a prevence nadváhy kompliment.
Inzulinovou rezistencí jsou nejvíce ohrožováni obézní lidé – a zároveň pokud už ji mají, nemohou se tukových zásob zbavit právě kvůli ní. V této situaci je nezbytné vyhledat pomoc odborníka. Ten mimo jiné doporučí redukční dietu a zvýšený tělesný pohyb.
Zbraně proti inzulinové rezistenci – strava s nízkým glykemickým indexem a pohyb
Inzulinovou rezistenci můžeme zdědit, ale velmi často si ji „pěstujeme“ nezdravou a nevyváženou stravou, mnohdy také opakovanými dietami. Léčba inzulinové rezistence je běh na dlouhou trať, je lepší jí předcházet správným složením jídelníčku a pravidelným pohybem.
„Připravujte si jídla s nízkým nebo středním glykemickým indexem. Do těchto kategorií patří například zelenina, většina druhů ovoce, celozrnné pečivo, hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa nebo nízkotučné jogurty. Důležitá je také pravidelnost ve stravování a příjem vlákniny, která zpomaluje vstřebávání sacharidů do krve, čímž zmírňuje inzulinovou reakci,“ radí Kristýna Galová.
Pohyb podporuje zdraví po všech stránkách, takže není překvapivé, že pomáhá nejen předcházet inzulinové rezistenci, ale také je účinný při její léčbě. Zvyšuje totiž citlivost buněčných receptorů na hormon inzulin.
Leptinová rezistence způsobuje, že jsme neustále hladoví
Leptin je hormon produkovaný tukovými buňkami, který reguluje pocit sytosti. Oznamuje mozku, že mají tukové buňky dostatek energie. Při leptinové rezistenci však mají mozkové buňky sníženou citlivost k tomuto hormonu, proto se nedostavuje pocit sytosti tak rychle, jak by měl – výsledkem je přejídání.
„Funguje to i naopak – špatnými stravovacími návyky můžeme zapříčinit vznik leptinové rezistence. Pokud se často přejídáme, tukové buňky nabudou přesvědčení, že leptinu vytvářejí málo a zvýší jeho produkci. Zvýšená koncentrace leptinu v krvi však může způsobit necitlivost receptorů v mozkových buňkách, takže leptinu máme v krvi přespříliš, ale pocit sytosti se nedostavuje. Tím se dostáváme do bludného kruhu leptinové rezistence,“ přibližuje vznik metabolického poruchy Kristýna Galová.
Mozek tedy neuspokojí tělo pocitem sytosti, protože si neuvědomuje, že jsme tuků přijali nad míru. Výsledkem je ukládání tuků do zásob, unavenost a pocit hladu.
Leptinové rezistenci předcházíme pravidelnou stravou v menších porcích a cvičením
I zde je pravidlem, že lepší je problému předcházet, než jej řešit. Nejdůležitější jsou tělesný pohyb a správné stravovací návyky. Měli bychom jíst málo, ale často a pomalu – než se totiž leptin dopraví k receptorům a mozek vyšle signál sytosti, trvá to nějaký čas.
„V brněnském Institutu kompliment máme odhadem asi deset procent klientů, kteří trpí inzulinovou nebo leptinovou rezistencí. Každému klientovi se v rámci redukčního programu věnujeme individuálně, a pokud máme podezření na tyto metabolické poruchy, doporučujeme co nejdříve navštívit lékaře a uzpůsobujeme tomu samozřejmě i stravování a pohybovou aktivitu,“ uzavírá Kristýna Galová.
Několik otázek pro Kristýnu Galovou
Jak cvičení ovlivňuje hladinu leptinu v krvi?
Při cvičení tukové buňky produkují méně leptinu než obvykle, ale na druhou stranu pohyb zvyšuje citlivost receptorů mozkových buněk na tento hormon. Stačí tedy menší produkce leptinu. Proto je cvičení účinné při předcházení leptinové rezistenci a důležité při její léčbě. Naopak tělesná nečinnost zvyšuje pocit hladu.
Mohou být leptinová a inzulinová rezistence dědičné?
Ano, příčina jejich vzniku může být podmíněna dědičně. Častěji si však tato onemocnění způsobujeme sami – nekvalitní a nepravidelnou stravou, přibíráním na váze, nedostatkem pohybu i nekvalitním spánkem.
Pokud to shrneme, jak předcházet leptinové a inzulinové rezistenci?
Obě metabolické poruchy tedy vznikají jinak, ale příčiny i postup, jak jim předcházet, jsou podobné. Shrneme-li to, měli bychom jíst méně, ale pravidelně, vybírat si potraviny s nízkým nebo středním glykemickým indexem a dostatkem vlákniny, dopřát si kvalitní spánek a pravidelný pohyb.
Napsat komentář