Jednoho dne na Vánoce, se u nás doma objevil notebook, většina by si asi řekla KONEČNĚ, ale mě to tenkrát bylo jedno. S technikou jsem se nikdy nekamarádila a vždycky když jsem něco potřebovala, tak v mé „péči“ pravidelně kolaboval. Změna nastala až o více jak půl roku později. Bylo léto a já měla jako obvykle angínu. Všichni kamarádi někde poletovali a já se doma sama příšerně nudila. Rozhodla jsem se tedy vzít notebook na milost, riskovat jeho funkčnost a přihlásit se jeden z chatovacích portálů. Po počáteční ostýchavosti jsem se začala zapojovat do debat a komunikovat s pro mě cizími lidmi. Otevřel se mi úplně nový svět. Sem tam opravdu zvláštní svět.
Klik, klik, klik. Píšu jako o život. Na to, že mě všichni varovali, že tahle fóra jsou plná úchylů a zoufalců, na nikoho takového jsem ještě nenarazila. Všichni jsou zábavní a moc příjemný. A kupodivu, i já jsem v tomhle virtuálním světě zábavná a žádaná. Hurá! Klik, klik, klik, jízda pokračuje. Ozval se mi jeden mladý umělec, který hledal modelky, pro focení aktů. Podívala jsem se na sebe, na svou postavu, která má nejblíže Věstonické Venuši a s díky odmítla. Klik, klik, klik. Bože, stal se zázrak! Já, která jsem za celé roky o chlapa nezakopla, jsem si najednou mohla vybírat, a ještě větším divem bylo, že bylo vybírat z čeho! Intelektuálové, sportovci, cizinci, metrosexuálové, mladí i starší i obyčejní kluci odvedle. Ti všichni chtěli mě, malého metráčka. Klik, klik, klik. Domlouvám si schůzky a téměř poprvé v životě randím. Všichni jsou moc milí, ale není to ono. Až jednou…
Přeskočila jiskra, která založila požár, který hoří jasným plamenem i po několika letech společného života. Získala jsem muže pro život a nové přátele, ale to nebylo vše. Když jsem chtěla chatovat se vším všudy, řádným profilem a podobně, musela jsem se naučit pracovat na počítači s fotografiemi, hudbou a dalším. A světe div se, překonala jsem svůj odpor k technice a počítač mě najednou poslouchal jako beránek. Dnes bych už bez něj nepřežila a nevím, jak bych dopadla, kdybych tuhle svojí stařičkou krabičku neměla. Jen díky notebooku mi zdravě narostlo sebevědomí, což je pro mě deviza, ze které těžím stále, den co den. Partner už byl vlastně jen takový bonus
.
Shrnuto, podtrženo, notebook mi obrátil život vzhůru nohama a já za něj nemůžu být vděčnější a nemůžu být šťastnější. A přitom stačilo jediné – vzít notebook a udělat klik, klik, klik.