Kterýsi den se mi zdál sen, je to už pár dní nazpět, byl tak děsivý ,tak strašidelný podle toho co se v něm odehrávalo až se mi zdál být směšný. V tom snu který se mi zdál jsem spala. Z ničeho nic mne něco probudilo, jako by to byla intuice, protože žádný ruch v pokoji nebyl. Takové probuzení z večerního spánku se mi stává často, ale neusla jsem hned, protože se začli dít zvláštní a velmi nadpřirozené věci. Notebook který na večer nesu tátovi do pracovny nebo někdy si ho nechám v pokoji a dám si ho na noční stolek nebo na psací stůl, tak toho večera jsem si ho dala naproti mé posteli na psací stůl, začal jakoby vysílat zvláštní signály do té tmy, která v tu noc v pokoji byla, bylo to jakoby vysílal morseovku …-..—-..—….. jakoby mi chtěl něco říct ,ale co se potom nestalo, tento notebook začal i hýbat ústy! Neuvěřitelné! Jakoby byl celý z nějakého měkkého materiálu, plastelíny či něčeho takového, tak v tomto snu se mu otvírala ústa tím, že se rozklápěli jeho dvě části. Dovedete si to představit? Já bych si to nedovedla, tak důkladně a přesně představit, dokud se mi nezdál tento sen. Sen byl tak zmatený, že si nepamatuji o čem jsme komunikovali, ale vím , že jsem si připadala jako v pohádce. Byla jsem plná radosti a něco mě v tu chvíli naplňovalo.
Jako obvykle co se nestalo? „Trrrrrrrr“ zvonil budík a já jsem vylítla z postele. Jako každá žena, když se probudí, každý vlas byl na tom místě na kterém být nemá, ale v tu chvíli kdyby vedle mne ležel třeba i …. Tak je mi to jedno jak vypadám, protože po tom nechutném raním leknutí co zapříčinil budík jsem nevěděla která bije. V tu chvíli jsem nevěděla, zda se mi sen zdál nebo to bylo opravdové. Stává se Vám také, že se probudíte a nevíte zda to, co se právě odehrávalo se stalo nebo to byl pouze sen?? Tak to jsem právě pociťovala. Uvědomovala jsem si jak jsem se cítila. Notebook zaplňoval mé pocity prázdnosti. Vynahradil mi kamarády, které jsem do té doby neměla a necítila jsem se už tak sama jako dřív. Tento sen mi změnil, dalo by se říct život. Je teď plnější, má nějaký smysl, protože pokaždé když potřebuji pomoc najdu ji u něj, když nechci být sama, tak s ním sama nejsem. Dříve jsem k němu neměla takové citové pouto a byl to pro mne věci kterou jsem otevřela když jsem potřebovala teď ho použiji i když se jen cítím být sama, opuštěna, brouzdám po internetu a vím, že jsem s mým „přítelem“. Stal se jedním z „člena rodiny“, takovým mým velkým pomocníkem a velkou oporou v životě. Do té chvíle jsem si nedovedla něco takového představit, notebook do té chvíle pro mě znamenal pouze hmatatelnou věc, o kterou jsem nejevila až tak značný zájem. Já vím možná Vám to přijde dětinské, ale bylo, je a bude tomu tak!