Jak mi notebook změnil život - kamarád i do postele
Ještě před pár lety byl notebook majetkem převážně pánů podnikatelů a spousta lidí si ho nemohla z finančních důvodů dovolit. Dnes tohoto „mazlíčka“ používá téměř každý člověk a mezi námi studenty je velice oblíben. Dříve chodili studenti na přednášky s taškami naplněné sešity a propiskami, dnes každý v ruce svírá tuto „kouzelnou“krabičku. Nyní je už o přednáškách slyšet jen tiché cvakání-v jiných případech bušení do klávesnice, místo šustotu obracejících se listů a škrábotu rychle kmitajících se propisek po papíru.
Kdybych měla říct s kým převážně trávím svůj čas – byl by to právě on – NOTEBOOK. Je to takový můj věrný společník. Ráno jdeme spolu do školy, po škole do kavárny, z kavárny domů…. Učíme se spolu, pracujeme spolu, relaxujeme spolu a usínáme spolu. Pokaždé, když si ho nesu v tašce -cítím se v bezpečí, jelikož vím, že to co nemám v hlavě, si nesu právě v mé kabelce.
Notebook jako člen mužského rodu (ten notebook) mě dokáže i pěkně potrápit a zklamat. Nejsem zrovna technický typ – asi to ze mě cítí a když na mě nemá náladu, začne mě zlobit a nechce poslouchat. Zrovna nedávno si semnou začal „laškovat“, když jsem si do jeho paměti ukládala jednu důležitou práci. Hlášky: „Ouha, něco se porouchalo nebo error apod.“ mě skoro rozplakaly. Přemlouvala jsem ho, prosila, ale on si „paličák“ prosazoval svou. Nevím, co se s ním stalo, co ho urazilo… Vždyť právě já ho každý den pošimrám svými prsty, když pro něj sahám do kabelky. Každý den ho hladím svými bříšky prstů po klávesnici a každý den otřu jeho obrazovku kapesníčkem. Vím, že to je jen notebook-stejně jako ten muž, ale od něj bych tu zradu, to ponížení opravdu nečekala. Vždyť je nám spolu tak hezky, tak proč si dělat naschvály? Je pravda, že občas jsem mu nevěrná a sáhnu po propisce a papíru, ale co naplat, když si vzpomene, že chce „štávu“,kterou mu momentálně nemohu dopřát, protože v širokém, dalekém okolí není zásuvka?
Nejkrásnější chvílí je asi pro nás oba to společné usínání. Když mi potichoučku pošeptává či pozpěvuje do ouška a já se jeho libým zvukem nechávám unést do říše snů a vím, že právě on bude ten, kdo bude u mě, až se ráno probudím…