Některým přátelům nevěř..
Začalo to větou, kterou snad nikdy nezapomenu, neboť jsem poté pod nátlakem tzv. pocitů
musela pár hodin skákat radostí. “ Když si na té vysoké, tak mi ti koupíme notebook..ale starší, ju?“ řekli moji milovaní rodičové. Od té doby, co jsem ho poprvé pevně stiskla jsme byli nerozlučnou dvojkou. Svěřovala jsem mu má tajemství, moje plány, informace, které jsem se ve škole dozvěděla. Poctila jsem ho i tím, že jsem mu svěřila mou bakalářskou práci. Za odměnu, že mi pomohl si všechno pozapsat jsem ho nechala poznávat svět díky internetu. Prostě kamarádi, jak mají být…
Jednoho krásného jarního dne se však všechno po..promiňte pokazilo. Trošku jsme se nepohodli, notebook mi kurzorem přeskakoval po ploše, nemohla jsem psát, čímž mě dokonale naštval. I když nebývám agresivním sapiens ( kromě front a tlačenic ), tentokrát moje citové vývody procitly a praštily do mého kamaráda. A nic. Velká tma, propadliště a žádné reakce. Okamžitě jsem zareagovala a začala s první pomocí. Malý reset, velký reset, zapnutí, rozebírání, domlouvání, prosby, zoufalý pláč. Můj notebook musel k doktorovi, tedy ke dvou mladým klukům s vizáží IT crow. Za týden zavolejte, řekneme Vám, jak na tom je. Za týden volám..: Ano slečno, bude v pořádku, data jsme zálohovali, nic se nesmazalo. Do týdne se Vám ozveme.. – Uff..oddechla jsem si..bakalářka je v pohodě, to je to jediné o co mi jde. – Haló..volám po čtrnácti dnech do PC Hospital ( subjektivní pojmenování v důsledku situace mého kamaráda ) . Měli jsem mi v minulém týdnu zavolat, můžete mi prosím říct, kdy si mohu notebook vyzvednout? Dobrý den slečno ( jak ví, že nejsem paní nechápu, ale beru to jako poklonu ).. bohužel nevíme co s vaším notebookem je. Nejspíše se poškodila nějaká součástka. A vlastně..bohužel Vám musím oznámit, že Vaše data se nám nepodařilo zachránit. No..zavolejte příští týden. Přeji krásný den. Mojí půlhodinovou agresi, rozbití jednoho květináče a křik, který zahnal i moje psy do kouta jistě pochopíte. ( Opravdu nejsem agresivní člověk, jen ve frontách a v tlačenicích ) . Cccožže?..vždyť říkali něco úplne jiného! Moje bakalářka! Já si to nezálohovala..já..já mu věřila..půl roku práce v čudu ..všechno..všechno..propadala jsem depresi vyvolanou zoufalstvím a mojí vlastní blbostí. Tak dobrá..alespoň mého kamaráda zachrání, jen půjde pod křížkovou kudlu a je to..uklidňovala jsem své nervy přičemž jsem vyhrabávala staré poznámky, které musím opětovně, ale již jen během jednoho měsíce pospojovat a vytvořit bakalářku novou. .. Dobrý den, já volám kvůli mému notebooku, kdy si ho budu moci vyzvednout?…ptám se nesměle. Dobrý den paní, no víte..Váš notebook..on mu nejspíše shořel harddisk..to poškodilo i ..bla..bla..bla..blááá..bla..bla…poslouchala jsem v tranzu. No můžete si ho zítra vyzvednout. Faktura je na částku 1349,- . Přeji hezký den. Omlátila jsem hlavu o zeď, uznala porážku nad mocností počítačové společnosti a hořce zaplakala nad smrtí mého kamaráda, i když mě takhle podpásově zradil. Naštěstí jsem bakalářku stihla dopsat, sice v ruce a poté následným přepsáním do počítače, který mi však mého kamaráda nenahradil. Monitor a „bednu“ nemám sílu nacpat do mé tašky. Jsem sice zrazena, ale alespoň pro příště poučena, jak s podobnými přáteli zacházet. Stoprocentně mu nevěřit a všechna jeho slova vyzvonit alespoň jeho domácímu zvířátku, tedy malé a nevinné (prozatím ) „flešce“.