Škoda, že lidé, kteří se narodili během podzimní
rovnodennosti, jsou tolik vzácní. Kdyby jich bylo na světě víc, určitě by bylo
lépe. Lidé olše jsou totiž vzácně vyrovnaní, klidní a laskaví. Kam přijdou,
všude roznášejí mír a klid, umějí se dokonale ovládat a životem dokážou projít
snad bez jediného zvýšení hlasu.
Mají ohromnou trpělivost a považují za zcela
samozřejmé druhým pomáhat. Přestože jsou v pomoci ostatním velmi obětaví,
nestává se, že by se nechali někým využívat. Olše velice ctí soukromí a osobní
svobodu ostatních lidí. Bývají nesmírně diskrétní, až někdy jejich delikátní
chování vyvolává dojem neúčasti či lhostejnosti.
Na vše kolem sebe pohlížejí
lidé olše s nadhledem a drží se za všech okolností hesla „s úsměvem jde všechno
líp“. Lidé, mající ve znaku olši, nesmírně ctí vzdělání a kulturu. Mívají
velice rádi hudbu, zejména vážnou.
Velmi dobře se cítí ve společnosti moudrých
a vzdělaných lidí. Sami také většinou dosahují vyššího vzdělání, neboť lidem
olše byl dán do vínku i talent ke studiu. Tito přemýšliví, často velmi
nenápadní lidé také milují knihy a bývají nejen náruživými čtenáři, ale často i
hrdými majiteli nesmírného množství nejrůznějších knih.
V lásce bývají velmi
příjemnými partnery, kteří milují vroucně a nesobecky. Jejich tolerance je
někdy až neobvyklá, neboť úcta k osobní svobodě druhého často přesahuje běžné
poměry. Leckdy proto snášejí i nevěru partnera, která, ač jim působí bolest,
nestává se příčinou rozchodu.
Lidé narození za podzimní rovnodennosti naprosto
neznají agresi, nikdy se nesnaží něčeho dosáhnout násilím a také násilnické
chování nesnášejí. Je však s podivem, že se nikdy nedostávají do konfliktů,
snad je to i tím, že mají cosi jako přirozenou autoritu a důstojnost.
Mezi několik málo
známých lidí, narozených v podzimní rovnodennosti, počítáme zpěváka Raye
Charlese, herečku Romy Schneiderovou a také málo známou císařovnu Gallu
Placidiu, která proslula svými usmiřovacími snahami v Evropě. Olše je zvláštní
strom.
Nepříliš rozložitý, s
nevelkými okrouhlými listy bez špičky, připomínajícími obrácené srdíčko.
Čerstvé dřevo má velmi neobvyklou ostře oranžovou až načervenalou barvu. Olše
mají rády vlhké prostředí a rostou spolu s vrbami často kolem potoků a na
mokřinách.
Oranžové olšové dřevo sloužilo lidem už v dávných dobách: vyráběly
se z něj např. dřeváky a kuchyňské nádobí, její tmavá kůra se používala k
vydělávání kůží. Olšové dřevo, třebaže náchylné k napadení červotočem, dobře
odolává vodě a vlhku.
Olše byla často považována za strom čarodějnic, lidé si
představovali, že v nich žijí čarodějnice s ohnivými vlasy, stejnými jako barva
olšového dřeva. V mokřinách se olše stávaly domovem elfů, víl, nejrůznějších
duchů, bludiček a vodníků. Při pískání na píšťalku z olšového dřeva dejte
pozor: přivolává totiž vítr.
Olše je v keltské mytologii pravděpodobně nějak
spjatá s keltským bohem Esuem, pánem nad životem a smrtí, bohem války a také
vládcem větru. Olše jsou příjemné stromy, které se na březích řek stávají
mlčenlivými společníky rybářů.
Vodnímu společenstvu zase poskytují v parných
dnech chladivý stín svých větví klenutých často daleko nad vodu. Pokud se
cítíte být nerozhodní a svázaní nervozitou, pokud vás sužují pochybnosti o
vašich schopnostech a o budoucnosti vůbec, pak právě olše je tím stromem, jehož
přítomnost byste měli vyhledat.
Její doslova léčebné účinky především na
lidskou duši vám jistě potvrdí nejeden rybář.