Lidé narození v tomto období dosahují svých životních cílů
poměrně rychle a snadno. Těžko říci čím to je, prostě mívají štěstí. Přitom
sami mívají sklon k pohodlnosti a snaží se zařídit si pokud možno bezproblémový
život.
Vždy a za všech okolností se vyhýbají konfliktním situacím, nikdy nejdou
do přímého střetu. Jsou to lidé kompromisu, mnohdy jsou ochotni k velkým
ústupkům, jen aby si nekomplikovali život. Zároveň jsou však lidé lípy velmi
přizpůsobiví a schopní žít plný život i ve velmi skromných podmínkách.
Lidé
spjatí s lípou jsou vrození romantici a zejména v lásce velmi snadno utíkají od
životní reality k nesplnitelným snům. Rozpory mezi skutečností a vysněnými
představami o ideálech jsou příčinou věčného vnitřního zápasu, který se v nitru
každého z lidí lípy odehrává.
Ovšem snad právě díky jejich příslovečnému štěstí
se dosti často stává, že jejich zdánlivě fantastické sny, které spřádají,
dostávají reálný obsah. I když jim dal osud do vínku životní úspěchy a uznání,
v lásce už takové štěstí nemívají.
Máte-li za manžela či manželku lípu, musíte
počítat s její vrozenou žárlivostí. Je to vlastnost, kterou neumí odstranit,
pouze více nebo méně skrývat. Pochopitelně, že přehnaná žárlivost komplikuje
lidem lípy značně život, Častější prohry v citové oblasti mnohdy vedou u nich k
bolestínství a sebelítosti. Pokud se výjimečně některým lípám nedaří ani v
běžném životě, stávají se z nich osamělí podivíni, stranící se společnosti.
Lidé narození ve znamení lípy bývají mezi lidmi velice oblíbeni. Znají totiž
umění naslouchat druhým, bývají neobyčejně trpělivý a vstřícní. Vysloveně jim
dělá radost, mohou-li pomoci někomu slovem či skutkem a bývá to obvykle pomoc
naprosto nezištná.
Charakteristickým
příkladem zrozenců lípy je dosud největší génius fyziky Albert Einstein, jehož
„sny“ všichni považovali za nemožné. Mezi zrozence lípy patří také básník
František Hrubín, jehož vztah k dětem jen potvrzuje to, co již bylo o lípách
řečeno, dále spisovatelé Henrik Ibsen, Christa Wolfová, Agatha Christie a
herečka Greta Garbo.
Lípy patří k typickým
evropským a dosud poměrně hojným stromům. O užitečnosti tohoto stromu bylo již
mnoho napsáno, přesto však, myslím, nebyl vděk lidí úměrný tomu, co pro ně lípa
znamená. Lípy poskytují vynikající pastvu pro včely, které z jejich nektaru
dokáži vytvořit jedinečný med.
Lipový čaj je jako účinný prostředek proti
nachlazení uznáván i lékaři, kteří jinak nad bylinkami ohrnují nos. Keltové si
kdysi podle některých tradic přikládali čerstvé listy lípy na unavená oční
víčka, vyjasňuje to prý pohled.
Z lipového dřeva se dodnes připravuje živočišné
uhlí, což je účinný prostředek proti střevním katarům i otravám. V moderní době
se díky své relativní odolnosti vůči výfukovým plynům stává jedním z mála
stromů, které přežívají ve městských ulicích a vytvářejí jakž takž snesitelné
prostředí. Měkké lipové dřevo bylo a je vyhledávaným materiálem řezbářů.
Mnoho
slavných oltářů je vyřezáno z lipového dřeva, které se kdysi latinsky nazývalo
lignum sanctum, čili svaté dřevo. Také všude tam, kde je třeba lehkého dřeva,
jako například u rýsovacích prken nebo u násad malířských štětců, tam všude se
výborně uplatňuje lipové dřevo.
Lípa byla považována za ochranný strom rodin a
klanů. Odtud pochází zvyk při narození prvního dítěte zasadit lípu. Byla také stromem
zamilovaných a sídlem bohů (bohyň) lásky. Říkalo se také, že lípy chrání před
zlými duchy a nikdy do nich neuhodí blesk.
Lípa bývá uváděna jako posvátný
strom Slovanů. Spíše se však zdá, že byla uctívána odnepaměti a Slované úctu k
tomuto stromu od Keltů ochotně převzali. Lípu uctívali i staří Řekové,
vzpomeňme si na dojemný příběh o Filemonovi a Baucis.
Ať už tedy jako Keltové,
Řekové či Slované, mějme tento strom rádi. Lípa svým charakterem patří pod znak
oghamu.