Borovice charakterizuje lidi odvážné a optimistické. Člověk,
zrozený v tomto období, bývá nesmírně houževnatý v naplňování svých životních
cílů. Za svým si dokáže jít neobyčejně tvrdě, ve sporech je neústupný a v
mezích slušnosti i zdravě drzý. Pokud si je jist svojí pravdou, neuznává
autority, dokáže vzdorovat a někdy být i pěkně paličatý.
Pokud je to nutné,
dokáže i dosti riskovat, na druhé straně si nerad vytváří zbytečné problémy.
Borovice jednají rychle a přesně, díky schopnosti okamžité improvizace si
dokáží poradit v mnoha krizových situacích. Mívají slušné organizační
schopnosti a racionální uvažování, které však nijak neomezuje jejich bujnou
fantazii.
Borovice nebývají lvi společnosti, povahově jsou spíše introverti,
avšak rádi se obklopují příjemnými lidmi. Bývají dobrými přáteli, i když je
určitá mez, která ohraničuje jejich obětavost. V lásce se jejich obvyklé
vlastnosti rychle mění. Racionálně a logicky uvažující borovice rychle podléhá
emocím, je smyslná, impulzivní a nechá se snadno připoutat.
Každé zklamání, ke
kterému pak dochází, prožívá velmi hluboce, nechá se brzdy odradit a znechutit.
Život v této oblasti jí komplikuje i to, že se za všech okolností chce
vypořádat s problémy čestně. Borovice potřebuje k životu pevné zázemí, které
hledá v rodině.
Miluje útulný domov, nevyniká však velkou šetrností. Jindy
přesná a racionální borovice vidí v penězích jen pomíjivý prostředek k získání
potřebných věcí a nebývá tedy zrovna vhodným strážcem rodinné kasy. Lidé
borovice si zachovávají optimistické myšlení za všech okolností, nikdy
nepropadají dlouhodobé sebelítosti a vždy si zachovávají důvěru v lepší
budoucnost.
Ženy – borovice jsou doslova dětmi štěstěny: mají předurčen poměrně
bezproblémový a krásný život bez vážnějších nesnází.
Mezi lidmi borovice nacházíme velké básníky jako Johanna W.
Goetha a Victora Huga, skladatele Georga F. Händela, Bedřicha Smetanu,
dirigenta Leonarda Bernsteina, filosofa-astronoma Camille N. Flammariona,
fyzika Heinricha R. Herze, geniálního detektiva Allana Pinkertona i státníka
George Washingtona.
Borovice patří mezi
nejstarší stromy, které v našich zemích rostou již desítky tisíc let. Keltové
říkali o borovici, že je „matkou moudrosti“, snad díky ohromné skromnosti a
vytrvalosti, s kterou tento strom dokáže růst doslova ze skály. Jiný přídomek
zněl „ohnivý strom“, to proto, že tehdy lidé používali borové pryskyřice na
výrobu loučí.
V neposlední řadě byla borovice pro Kelty také stromem zdraví,
neboť její léčivé účinky se projevují v mnoha různých směrech. Již jen letní
pohyb v borovém lese, kdy vdechujeme slunečním světlem odpařené borové silice,
má neuvěřitelně léčivý účinek na všechny plicní choroby od nastuzení až po
bronchiální astma. Borové silice, obsažené v koupeli, nebo v masážních olejích
jsou vynikajícím přípravkem proti revmatismu a poruchám prokrvení.
Méně se už
ví, že kouř z pálené borovice má dezinfekční účinky a zabraňuje hnilobě.
Vykuřování, které se jako zvyk ještě občas někde udržuje, má vliv například na
pomalejší zkázu potravin. Zajímavé je také to, že tento kouř obsahuje hodně volných
iontů a působí blahodárně například proti únavě a stresu. Ze stejného důvodu se
při slavnostních příležitostech zapalují svíčky – dá se celkem snadno vědecky
dokázat, jaký vliv mají volné ionty na psychiku, soustředění a celkovou náladu
lidí. Však také křesťanské církve pohanský zvyk vykuřování ochotně převzaly a
začaly k němu používat pryskyřici z kadidlovníku.
Pálení borovice, zejména o
zimním slunovratu (Vánocích), je starý zvyk, který sloužil k očištění a ochraně
domova. Dům se zdobil borovým chvojím, které prý přinášelo do domu radost a
mír. Přítomnost borovice nesmírně uvítají lidé smutní a melancholičtí, lidé,
kterým chybí radost ze života, jsou malátní nebo vyčerpaní hádkami a nesváry.
Těmto lidem lze doporučit toto: najděte si silnou a zdravou borovici, nestyďte
se a přitiskněte se k ní co nejpevněji. Zavřete oči a zkuste být chvíli tímto
stromem s větvemi ve větru a kořeny hluboko v zemi. Že si někdo klepe na čelo,
když objímáte strom?
A není to stejné, jako když hladíme psa či kočku nebo jiné
zvíře? Strom sice neštěká ani neběhá, ale jinak je to stejně živý tvor jako my
nebo zvířata. A komunikovat s okolím umí také, jenom trochu jinak. Mějme proto
rádi „své“ i ostatní stromy, umějí se nám štědře odvděčit.