Lidé vrby mívají složitou povahu. Na jedné straně jsou velmi
senzitivní, vnímaví a citliví. Na straně druhé mají v sobě jakýsi věčný neklid,
vnitřní nespokojenost, proměnlivost nálad i chování. Vrba mívá velkou fantazii,
někdy bývá až snivá a dokáže se velmi dobře vcítit do situace druhých. Je velmi
dobrým psychologem a umí toho využívat.
Není dobré se s ní dostávat do sporů,
stává se z ní vytrvalý bojovník, který využije každé slabosti protivníka.
Zarazí se jen hrozbou fyzické síly, před kterou má respekt. Vrby umí
vychutnávat život plnými doušky, velmi přesně vědí, co k životu potřebují a kde
to mohou nalézt.
Ke svým cílům dokáží přesvědčivě zmanipulovat kdekoho, často
aniž by si to dotyčný uvědomil. Přesto čas od času podlehnou jakémusi
nepochopitelnému neklidu, který je nutí ke střídání zaměstnání, neustálému
stěhování a různým dalším životním změnám. Melancholická a introvertní vrba
také často podléhá pocitům nepochopení a nedoceněnosti. Díky množství rozmarů i
velkých nároků na okolí není život s vrbami jednoduchý.
V lásce vrby zakoušejí
obvykle mnoho trpkosti, z nichž je kupodivu vysvobodí až manželství. Přes svoji
nestálost jsou vrby za všech okolností velmi poctiví a charakterní lidé.
Nejednou doslova šokují své okolí odvážným a poctivým činem, z kterého jim
nekyne žádný prospěch. Velká přizpůsobivost a tolerantnost lidi vrby přivádí k
jednomu stolu s žebráky i králi, aniž by se museli nějak přetvařovat.
Ve stáří
se tito lidé poněkud usadí a pro ostatní se stávají bohatým zdrojem inspirace,
to díky svému změnami nabitému a pestrému životu. Vrby se zpravidla dožívají
dosti vysokého věku, pak se z nich stávají typičtí úctyhodní starci či stařeny.
Vrba byla uctívaným stromem již od nepaměti. Bývala symbolem smutku, ale také
obnovy a víry ve znovuzrození.
Symbolizovala také moudrost, inspiraci a
schopnost nazírání do budoucnosti, proto pod vrbami sedávali kněží kněžky
různých náboženství a také umělci. Tvrdí se, že mocný duch vrby, spjatý s mocí
Měsíce a vody, dokáže člověka ochránit před zlými vlivy.
V keltské lidové magii
odjakživa platilo, že stačí se uchýlit k vrbě, svěřit jí své přání a přitom
uvázat volný uzlík na její pružné větvičce. Po splnění přání však bylo nezbytné
uzlík rozvázat a stromu poděkovat. Odtud je už snadné vystopovat původ rčení
„mluvit do vrby“.
Vrba byla také našim předkům známá jako strom s mnoha
léčivými vlastnostmi. Zejména vrbová kůra, obsahující salicín (látku, jejíž
uměle vyrobenou verzi známe pod názvem aspirin) bývala vynikajícím prostředkem
proti horečkám, vnitřním zánětům, otokům i revmatickým potížím.
Komu chybí
vnitřní klid a nosí v sobě nahromaděnou zlost, kdo je zatrpklý a cítí se být
obětí osudu, ten by měl vyhledat přítomnost vrby. Vrba dokáže uvolnit tvůrčí
myšlenky. obnovit životní vitalitu a rozehnat chmury.
K vrbě patří stříbrná
barva, lidé vrby si jistě potrpí na stříbrné ozdoby, z kamenů jim vyhovují
různé druhy křemene a křišťál. Ochranným zvířetem lidí vrby může být pes,
zajíc, jelen, kanec nebo kůň.