Byla to pětapadesátiletá učitelka s hlubokýma, uhrančivýma očima. Na rozdíl od jiných klientů nebyla hysterická, ale v rukou nervózně žmoulala vlněnou šálu a hned u dveří se omluvně usmála.
Setkání u rodinné hrobky
„Paní Plavovlásko, nezlobte se, že vás obtěžuji s něčím tak bizarním,“ začala Elena tiše a posadila se do křesla. „Vždycky jsem stála nohama pevně na zemi. Jenže to, co se mi stalo minulou sobotu v podvečer na hřbitově, mi nedá spát. Šla jsem zapálit svíčku na hrob svých rodičů. Bylo už šero, všude mlha a klid.“
Plavovláska chápavě přikývla a podala jí teplý šípkový čaj. „Na hřbitovech je kolem Dušiček silná energie. Co přesně se stalo, Eleno?“
„Když jsem čistila náhrobek, najednou ten klid přerušil zvláštní zvuk – jako by někdo hluboce, úlevně vydechl těsně za mým krkem,“ otřásla se Elena při té vzpomínce. „Otočila jsem se, ale nikde nikdo. Vzápětí se stalo něco ještě divnějšího. Všechny svíčky v kalíšcích, které do té doby kvůli vlhku a větru sotva blikaly, naráz vzplanuly obrovským, jasným plamenem. A v tu vteřinu jsem ucítila intenzivní vůni levandulových mýdel. Přesně takových, jaká moje maminka celý život dávala do skříně s povlečením. Trvalo to jen pár vteřin, pak plameny klesly a vůně zmizela. Chci vědět, jestli jsem přišla o rozum, nebo to mělo nějaký význam.“
Pohled do dušičkového nebe
Plavovláska okamžitě otevřela v počítači astrologickou mapu pro minulou sobotu, přesně pro čas kolem sedmnácté hodiny. Když uviděla postavení planet, na tváři se jí objevil uklidňující úsměv.
„Eleno, o rozum jste rozhodně nepřišla,“ řekla pevně a otočila k ní monitor. „Podívejte se na tuto konjunkci. Minulou sobotu byl Měsíc v přesném trigonu s Neptunem a navíc v těsné blízkosti Pluta ve vašem čtvrtém domě – to je dům předků, kořenů a rodiny. Tento specifický aspekt doslova otvírá brány lidského vnímání. Vy jste se neocitla v hororu. Vy jste zažila to, čemu my astrologové říkáme ‚kosmické objetí‘.“
„Kosmické objetí?“ opakovala Elena s nadějí v hlase.
„Ano. Vůně levandule a ten náhlý žár svíček nebyly halucinací. Energie vaší maminky využila momentu, kdy byla vaše mysl uvolněná a planety v dokonalém souladu, aby vám předala zprávu. Ten hluboký výdech, který jste slyšela, nebyl strašidelný, že ne?“
Elena se zamyslela a oči se jí zalily slzami. „Ne… vlastně byl hrozně úlevný. Jako když z někoho spadne obrovský balvan.“
Zpráva z druhé strany závoje
„Přesně tak,“ přikývla Plavovláska. „Váš horoskop ukazuje, že jste v poslední době prožívala těžké období a měla jste výčitky, zda jste se o rodiče na konci jejich života postarala dost dobře. Ten výdech a vůně levandule byly maminčiným způsobem, jak vám říct: ‚Jsme v pořádku, už nás nic nebolí a ty už se netrap.‘ Hvězdy v té chvíli zafungovaly jako zesilovač signálu mezi dvěma světy.“
Paní Elena se zhluboka nadechla, jako by ten balvan spadl i z jejího vlastního srdce. Vlněnou šálu konečně uvolnila a na rtech se jí objevil pokojný úsměv. „Vy ani netušíte, jak moc jsem to potřebovala slyšet. Celé dny jsem přemýšlela, jestli se nemám nechat vyšetřit. Ale ten pocit klidu, který ve mně po tom levandulovém závanu zůstal… ten byl skutečný.“
Když Elena z poradny odcházela, už se neplížila jako podzimní stín. Kráčela vzpřímeně a do chladného dušičkového večera si nesla to nejdůležitější – klid v duši.
Plavovláska zavřela dveře, sfoukla svíčku a zadívala se z okna na hvězdy, které se pomalu klubaly z mlhy. Listopad sice přinášel chlad a vzpomínky na ty, kteří už s námi nejsou, ale Plavovláska znovu věděla, že dokud svítí hvězdy a lidé mají otevřená srdce, nikdo na tomto světě není doopravdy sám.
Napsat komentář