Jak mi notebook změnil život

Silné a hlučné motory letadla semnou zatřepou a vytrhnou mne z mého přemýšlení, vylekaně se kolem sebe rozhlédnu ,a uvidím vedle sebe mého nového souseda, pána ve středních letech tmavší pleti, s neuvěřitelně perfektním chrupem, jak zjistím záhy podle jeho širokého usměvu. Ve svých nepřirozeně obrovskych dlaní svírá křečovitě svůj počítač, jako by byl jeho poslední nadějí… Letuška mu počítač ale nemilosrdně odebere s tím, že mu ho navrátí po příletu, a tak pro se v pevném sevření nyní ocitá moje ruka , kterou mi  drtí ….

Křečovitým usměvem mu naznačím, že to bolí, a on se mi trapně omlouvá. Není cesty zpět, několikatunove letadlo se odrazi a letíme, podemnou už vidím jen obrysy Nového zelandu na kterém jsem žila překrásných 28 měsíců… Po několika přestupech , a nekonečných 29 hodinách strávených v letadle jsem zpátky doma, celých 28 měsiců jsem hrdě ukazovala domorodým Maurům a obyvatelum Noveho Zelandu jak nadherná naše země opravdu je, byla jsem hrdá ukazat jim fotografie Prahy, i me rodiny… Neumim si představit svůj život bez notebooku! Jak mi byl blízky, a věrně mi ukazoval obličeje mých nejbližšich! Snášel pevne objetí, i slzy, a nic nenamítal =o)

Jak to tak vypadá, tak i moji rodiče a bratr hodlají pokračovat v nemislosrdném drcení mě samotné… Ze samé radosti jim to nemám za zlé….!!! Bohužel jeden z mych kufrů není k nalezení, a tudíž jsem přišla o sveho milovaneho miláčka, nenechte se zmast, v kufru se nenachazel dalši člen me rodiny, ale něco téměř pro mne tak důležiteho, můj notebook!!!!!! Ano, ten notebook který spával vedle mne, videl mne se smát, plakat, i zuřit, když mi nešel restartovat!!!!! moje jediná utěcha, počitač, v kterém žila moje rodina, moji přatele…proste vše co tolik potřebuji..Musim, ač nerada uznat , že na vtipech o blondýnkách něco bude!!!! Že já blondýnka jedna bláznivá si nevzala svého miláčka , notebuka s sebou do letadla, tak jako to udělal můj vystrašený soused!!!!

Po návratu domů z letiště, rozčarovaně zjistím, že utěcha , kterou mi nabízí moji rodiče není k ničemu, protože u nás doma v obýváku se nacházi polepené monstrum, kteremu řikají počítač? Díky bohu, že neni velikosti fotbaloveho hřiště, lepe bych ho přirovnala k babiččině troubě!!!! KATASTROFA!!!! Klávesnice ktera je ulepena, mě jen ujistí, že můj bratr tu nejen snída, ale i večeří, a zjevně i klavesnice sama okusila ne jednu z jeho pokrmů!!!! Obrazovka nevkusně polepena nalepkami aut mi totálně zkazi naladu, atak si jdu užít chvili klidu a podivat se na TV ….kde se jak jinak, než mluví česky! Cesta mě zjevně unavila , protože jsem usla, nevim zda náš počitač z druhe svetove valky na mne udelal depresivní dojem -že se mi zda sen o střelbě, a někom kdo na mě hystericky křičí, že mě zabije! Cela rozrušená se vzbudím, a vidím sveho bratra zuřicího, s červenou tváři jak s nenavisti v očich mačka klavesnici, div z ni nelítají pismenka,a zabíjí sve virtualní kamarady tak, že by mu i vojin Ryan mohl závidět!!!!!!

POMOC!!!!! Ráno si přivstanu a plížím se k počítači,jako k nějakenu trůnu nad nímž chci převzít moc,a najednou BUM!!!! dVEŘE SE ROZLETÍ – NE SAMI – můj 15ti lety bratr jim ochotně pomáhá, a začiná boj o křeslo,i o počitač! Neuvěřitelné, že někdo s mým vzděláním a perfektni francouzskou manykurou se bude rvat o tento stary počítač!!!! Moje dlouhe nehty se ukazaly byt vyhodou, a tak můj bratr ač nerad rezignuje. Po pár hodinách pláče a bezmezneho boje zapojim (uspěšně) webovou kameru. Co dodat? Když jsem žila na novem Zélandu, moje rodina, moji čryřnozí kamaradi , zili v mem notebuku, všechny fotografie mi vždy dodaly důvěru a silu, jak jsem si svůj notebuk střežila, obrazovka dostala snad více polibků než muj přítel!!!! Když jsem byla na novem zelandu, tak mi chybela moje rodina…a ted? Ted jsem doma, a chybi mi bezmezně moji kamarádi, i můj přitel !!!!

Jenže ja si ted nemůžu vzit tuhle nemotornou troubu do postele,ani s ni nemůžu usinat…přece jen zabere vis než čtvrtinu postele, do kabelky se mi určitě nevleze, nas počitac nedam ani do kufru!!! A hlavně co by si počal náš Milánek! Když už jsem dokončila tolik nekonečne instalování web kamery, zklamani na sebe nedalo dlouho čekat, kamera mě začala padat-napadat… taak jsem asi vypadala komicky jak soudím podle usměvů mých drahých kamaradu,ono přece jenom když nekomu ríkáte, že je vám smutno, a vám na hlavu padne web kamera tak veškera vážnost je ten tam. Už ani snad nemá cenu se zminovat jak pomaly tento počitač je, možná to bude i tím, že můj drahý bratr,ano náš Milánek ma v počitači tolik nahatych ´´tet´´, že ani prodej jeho skutru by nestačila na nakup spodniho pradla pro ne vsechny!!!! =o)

Nekonečné zakopavani o ruzne kabely…padani webove kamery na hlavy členu rodiny, včetně babičky ktera prisahala u panenky marie, že vi, že to na ni bylo nastražene,a nekonečne, hlučne hadky mě a bratra kdo prave bude u počitače vedly k narušeni rodinne idilky natolik že jednoho opravdu krásneho večera kdy jsem chtěla mluvit se svoji nejlepši kamaradkou ze Zelandu, a zrovna jsem byla zamotana do mikrofonu, přidavne webkamery…repraku a toho všeho, a pomalu jsem se začala vzdavat, jelikož za mnou nepříčetně stal muj bratr s tím, že si počka,až domluvím………

Na dalši hadku bylo zaděláno, atak můj jindy velmi klidný otec prudce vstal, uchopil veškere káble, a ŠKUBBBBBBB !!!! Posledni co jsem uvidela byl nejen vyděšeny pohled me kamaradky, ale i zajimavy,oslnujícííííí  modrý záblesk z naši zásuvky!!!!!

Zatím k zdravotní ujmě u nás doma nedošlo, zatim opravdu umírají jen lide z braškových her na počitači!!!!!!  =)

 jak mi notebook změnil život? Když jsem měla notebook, tak jsem byla v neustalem kontaktu s lidmi, ktere žiji tisice kilometru daleko, a to mi pomohlo, hodla jsem je videt na web kameře, psat jim emaily…měla jsem laptop u sebe pořad, pomáhal mi ve škole, a předevšim po psychicke strance, notebook vždy byl takovym majakem v rozbouřenem moři, kdykoliv jsem na něm, a podivam se webkameru na sve nejbližši, nebo si přeču emaily, pomáha mi to!!!!  A to je to nejhlavnější!!!!!  Pomůže mi přes nákupy, zamluvení letenek………když nemate notebook, je to asi takove jako kdyby jste byli bez občanskeho průkazu- NEEXISTUJETE, a jste ztracení!!!!! =o)

V Lednu opět poletím do dalekych krajin, a neumim si představit co si počnu bEz notebooku!!!! POTŘEBUJI NOTEBOOK, PROTOŽE V NĚM DOSLOVA ŽIJE MOJE RODINA!!!!!