Vánoce

Tak už jsou tu zase.. jo jo,Vánoce…

Jééé, jako dítě jsem je milovala, zbožňovala. Tu vůni stromečku, to nenápadné ujídání cukrátek z něj, aby si rodiče nevšimli 🙂 Večery, kdy na něm svítily lucerničky a koukala jsem na ně z postýlky a usínala. A cukroví, to nemůžu vynechat. Pekly jsme u babičky a tu atmosféru a vůni cítím dodnes. A v neposlední řadě, možná že spíš v řadě úplně první, bylo těšení se na Ježíška. Zazvonění zvonečku a pak dárečky, co se v těch vánočních papírech skrývaly, slibovaly obrovskou radost a potěšení. Nedávno jsme s babičkou vzpomínaly, jakou radost mi pod stromečkem udělaly šatičky. Jsem od mala taková parádnice:) Vše ostatní se od té doby ale změnilo.

Nejsem sice z těch kdo před vánočníni svátky šílí, ale narvané obchody a nevrlí lidé mě k šílenství v tomhle období přivedou celkem snadno. Kouzlo ujídání cukrátek už je pryč, protože si můžu vzít kdy chci a co chci a pečení mě sice stále baví, ale ani to už nemá to své kouzlo, protože hlavní je, aby se napéct stihlo a dalo se to jíst. Co dostanu od Ježíška většinou taky dopředu tuším a vymýšlení dárků pro ostatní je občas skoro noční můrou, protože „všichni všechno mají“.

Naštěstí je tu moje dcerka, kvůli které se snažím navodit zpět tu atmosféru co jsem prožívala, aby i ona měla krásné vzpomínky jako já a mohla je časem předat dál.