Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Nestor české sexuologie MUDr Miroslav Plzák proslul svým ultraznámým výrokem "zatloukat, zatloukat, zatloukat". Bylo to už dávno vytrženo z kontextu a chudákovi Plzákovi přiřazena role jakéhosi "prasáka", který povzbuzuje nevěrníky a nevěrnice k páchání neřestí. Toto ovšem pan Plzák nikdy neudělal. Projdete-li si pocitvě celé jeho dílo, nenajdete nikdy a nikde ani sebemenší výzvu nebo podněcování k tomu, aby si byli lidé nevěrní.
Doktor Plzák jen velmi správně a zkušeně říkal, že nevěra je jev, který tu vždy byl, je a vždycky bude. A to v nezanedbatelném měřítku, naopak - měřítko je masové. Dá se říct, že každý z nás se v nějaké formě s nevěrou setká. Buďto přímo v roli nevěrníka, nebo v roli podvedeného. Nu a pan doktor Plzák pouze radil lidem, kteří na toto nejsou vlivem pohádek a telenovel připraveni, jak se v takové situaci zachovat.
Proto jeho známé "zatloukat, zatloukat, zatloukat". Protože přiznanou milenku nebo milence si už můžete rovnou vzít k vám domů do ložnice. Odtud už není cesty zpátky. Důvěra je narušena a obnovena už nemůže být opravdu nikdy.
Nezjišťovat, nezjišťovat, nezjišťovat
Jenže ono "zatloukat" má ještě druhou stranu mince. A tou je "nezjišťovat, nezjišťovat, nezjišťovat". Je určena pro tu druhou stranu. Pro tu, která hnána podezřeními a hlavně žárlivostí prohledává kapsy, maily, mobily, peněženky svých partnerů, ve snaze najít důkaz. Důkaz čeho, prosím vás?
V komedii století S tebou mě baví svět, říká Jana Šulcová své přítelkyni Elišce Balzerové:"To poslední co chci, je nachytat svého muže." A říká velkou pravdu. Když svého partnera nachytáte, usvědčíte, dokážete mu vinu, pak už není cesty zpátky.
Možná si říkáte, že přece musíte vědět co se děje, co dělá váš partner, a jste hnáni touhou se o tom přesvědčit. Vy ve skutečnosti nechcete najít důkazy nevěry. Bojíte se toho. Ale - a toto sdělení je veledůležité - důkaz věrnosti neexistuje!
Nikdo vám nikdy nemůže dokázat, že je vám věrný. Když budete prohledávat jeho kapsy, či si pročítat smsky, tak tam nikdy nenajdete důkaz věrnosti. Neuspokojí vás to a máte potřebu hledat dál. Takže když to vezmete opravdu rozumem: Důkaz věrnosti neexistuje, jaký má smysl pak něco hledat?
Ale co se vám může s velkou pravděpodobností podařit je to, že svého partnera k nevěře doženete. Dokonce je to běžným jevem. Nejdřív bude vaše žárlení brát jako důkaz lásky a možná se tím bude i bavit. Později mu ale začne být nepříjemné a nakonec se jím bude cítit natolik ubíjen, že se bude snažit ze vztahu unikat. Dříve nebo později dojde k tomu, že si prostě řekne: "Když už za to pykám, tak to rovnou udělám" a naprosto plánovaně si někoho najde.
Proto je dobré si zapamatovat že:
Žárlivost je cestou do pekel pro každý vztah.
Žárlivost je nejlepší cestou přinutit partnera k nevěře.
Žárlivost ničemu neprospěje, ale spálí všechno co jí přijde do cesty.
Žárlivost nikdy nesmíte živit, protože když se skutečně rozbují, zničí především nositele.
Žárlivost je prvním krokem k tomu, abyste přišli o toho, kterého svou žárlivostí stíháte.
Žárlivostí lze zničit cokoliv a žádný vztah není tak pevný, aby ji unesl.
Diskuze: (
