Vždy máme na výběr!

Každý den, od samotného probuzení stojíme před volbou. Můžeme si vybrat.

- Chceme se usmívat, nebo budeme naštvaní a budeme protivní a nespokojení. Podle toho co si my sami vybereme, takový bude náš den.

- Utíkáme na autobus či tramvaj a ta nám před nosem ujede? Můžeme se naštvat a začít v sobě živit špatnou náladu, nadáváme na řidiče a svoláváme na něj sedm ran egyptských, abychom pak do práce dorazili hezky nadupaní jako piliňáky - nebo prostě mávneme rukou a řekneme si, on pojede další ...

- Potkáme kamarádku, která je plná zloby a strašlivě si stěžuje a přenáší na nás svou špatnou náladu? Můžeme si vybrat. Necháme se naštvat a budeme plivat žluč s ní, nebo se budeme snažit zapůsobit na ni pozitivně a snažit se ji rozveselit.

- Šéf nás seřve hned ve dveřích a zjistíme, že nám přidal "tunu" práce a všechno co jsme udělali je špatně? Můžeme si vybrat. Necháme se deptat, rozbolí nás hlava, bude nám špatně od žaludku a ve svém důsledku přeneseme svou špatnou náladu na kolegy či podřízené - nebo popřejem šéfovi hezký den, usmějeme se a začneme pomalu a s rozvahou řešit skutečné problémy a ne ty, které si sami vyrobíme tím, že jsme se nechali vytočit.

- Jen taková drobnost - zjistíme, že jsme si na oběd vybrali něco co nám nechutná? Můžeme to s odporem sníst a nadávat pak až do svačiny a pokazit si náladu, nebo to prostě necháme tak a koupíme si něco jiného.

- Dítě nám ze školy přineslo špatné známky, poznámky či přímo dopis od ředitele školy? Můžeme začít stresovat sebe, dítě, celou rodinu ... Můžeme mu promlouvat do duše, plakat, křičet, dělat scény, vyčítat - nebo si prostě řekneme, že ve své podstatě nejde o nic. Do školy zajdeme, vyslechneme si, co se vlastně děje, v klidu si promluvíme s potomkem a zjistíme, co vlastně chce a podpoříme ho.

- Zjistíme, že manžel či partner má jinou? Můžeme samozřejmě spustit hysterický záchvat, slzy, řev, výčitky, rozbíjení nábytku, vrhání nádobí a nožů, ale taky můžeme se na tu dotyčnou došlápnout, psát jí výhružné SMS, napráskat ji manželovi, nahlásit to u ní v práci, případně za ní zajít a vytrhat jí vlasy. Potažmo můžeme ze sebe udělat trotla. A na záver to nejlepší - začneme třeba ze zoufalství chlastat a vyrobíme ze sebe lidskou trosku. Nebo se zamyslíme, jestli nám ten vztah vážně stojí za to, abychom se takhle vnitřně spálili a znevážili. A máme pořád onu volbu - můžeme z toho prostě odejít.

Hodinu za hodinou, den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem si tvoříme vlastní život. Pokud opravdu nahlédneme do své minulosti, tak zjistíme, že - ano, potkaly nás zlé věci, ale to jak jsem se s nimi vypořádali záleželo jen a jen na nás a sami jsme si vlastně určili svůj život a "osud".

Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme - to rozhoduje o všem.

Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne.

Co prožíváš, to chceš. 

Co chceš, to prožíváš.