Nová pravidla určování výše výživného zvedla vlnu polemiky

Na tomto setkání ministryně konzultovala navrhovanou tabulku a pracovní skupina nyní jednotlivé připomínky zahrne do projektu. Za velmi přínosné považuje ministerstvo vyjádření podpory ze strany Nejvyššího soudu a vnímá ho jako signál, že se vydalo správným směrem. Odborníci také vyřkli názor, že by navrhovaný díl z platu, který na výživné připadne, měl být vyšší a tento názor bude podroben další analýze. Tabulka by pro soudce měla být doporučujícím materiálem při rozhodování, není ale závazná a soudce vždy může přihlédnout k okolnostem jednotlivých případů.

Rodič, který  bude o výživné u soudu žádat, tak bude mít k dispozici důležité  vodítko, jak velkou částku od druhého rodiče požadovat. Mělo by být jedno, zda vyživované dítě pochází z Břeclavi nebo Rokycan, důležité je, aby se děti podílely na životní  úrovni svých rodičů stejně, ať už žijí kdekoli v České republice. Soudce však samozřejmě bude řešit každý případ individuálně podle potřeb dítěte.

Z průzkumu zadaného ministerstvem spravedlnosti, jehož cílem bylo zjistit názor veřejnosti na danou problematiku, vyplývá, že s existencí pravidel pro určování výše výživného souhlasí téměř sedmdesát procent respondentů. Necelých čtyřicet procent z nich je přitom přesvědčeno, že by měl rodič,  jenž nemá dítě ve své péči, platit 11 – 20 % ze svého platu, necelých třicet procent dotazovaných se přiklánělo k návrhu platit na dítě 21 – 30 % z platu.

„Dnes se nacházíme přibližně v půli cesty, kdy jsme vytvořili tabulky. Počítám s tím, že zhruba od května se budou moci začít využívat. Doporučující tabulka má orientační charakter, konečné rozhodnutí bude vždy v rukou soudce, který především zohlední prospěch dítěte. Předpokládám, že  po roce pilotního testování budeme schopni vyhodnotit  popřípadě zapracovat zkušenosti. Není vyloučeno, že hodnoty, které jsme nyní určili, budou ještě dále upravované“, uvedla ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Navrhovaná  tabulka vypadá následovně:

 

 

Současné tabulky vychází z rakouského modelu, který byl pro pracovní  skupinu důležitým vzorem. Rakousko vybrala pracovní skupina proto, že tato země má podobný typ rodinného práva jako Česká republika, mají také podobnou daňovou zátěž obyvatelstva, téměř shodnou strukturu spotřeby domácností. Rakouský model byl pak upraven podle českých poměrů.

Záchranný pás pro samoživitelky

Zavedením tohoto kroku by se velmi výrazně zlepšilo postavení matek - samoživitelek, které dnes ve skutečnosti živoří a pokud s otcem svých dětí nevycházejí alespoň trošku dobře, balancují na hranici životního minima.

Muži se bouří

Proti se okamžitě ozvali "potrefení muži".  Okamžitě se objevily články, kde se sugestivně líčil tento návrh jako likvidace otců. Například muž, řidič autobusu, beroucí plat 30 000 Kč, by na své dospívající 3 děti mohl také zaplatit 22 500 (25% na každé) a chudákovi by zbylo  7500 Kč na holé živobytí.

Ano, zřejmě by to nesl velice těžce. Jenže je třeba si uvědomit i to, že pravděpodobně tentýž muž si až do této chvíle žil možná vc než královsky, když na své tři děti naopak platil 7 500 na všechny tři a 22 500 Kč mu zbývalo na život. Zatímco jeho bývalá žena se třemi dětmi vydělala 10 000 Kč, dostala alimenty 7 500 Kč a tedy s celkovým přijmem 17 500 Kč se starala o tři děti. Kolik zůstalo na její "holé živobytí"? Asi nic. Protože my co máme děti víme, že ty spolykají úplně všechno.

Bouří se i "druhé" ženy

Proti návrhu se však vzedmula i vlna odporu mezi ženami. Mezi "těmi druhými". Mám na mysli ženy, které si za partnery vybraly už muže se závazky z předešlých vztahů. Ty, které teď s těmito muži žijí a nezřídka vychovávají další jejich děti. Tyto druhé (a další) manželky se bouří, že když jejich muž teď zaplatí na své předešlé děti až čtvrtinu příjmu na jedno, tak pro ně už zbyde málo.

Jistě je to problém, ale za to, že si pořídily rodiny s mužem se závazky si prostě mohou samy. Nemohou vymazat z jeho života jeho předešlou rodinu a jeho děti. Když se pro takového muže rozhodují, musí předem počítat s tím, že se budou už navždy o něj  (a hlavně jeho příjmy a majetek) dělit.

Co tedy s tím?

Ač se na hlavu paní ministryně snáší vlna kritiky, domnívám se, že tento zákon je dobrý. Přinejmenším v tom, že alespoň mají v tuto chvíli soudci jakési vodítko, jak je dobré postupovat, aby se nestávalo, že se bude výše výživného soud od soudu diametrálně lišit.

Vhodná je i výše výživného. Nikdo, ani otcové, ani matky, by si neměli bez rozmyslu pořizovat houfy dětí, pokud nejsou schopni je uživit. Aby si i ženy jdoucí do vztahů jako "druhé" a ty další uvědomovaly, že si pro sebe muže a jeho peníze neurvou, že pořád bud mít nemalé závazky jinde. Aby jeden z rodičů nemohl jen tak bezstarostně odplout z rodiny a nechat toho, který o děti pečuje v nouzi.

Naše děti se podle  zákonů této země mají právo podílet na životní úrovni svých rodičů. Obou rodičů. Proto jsou jasná pravidla pro určování výše výživného správná.