Nikdy nevíš dne ani hodiny

- Nikdy nevíš dne ani hodiny
Vyšlo v blogu:  Jak mi notebook změnil život

Nikdy nevíš dne ani hodiny

14.12.09, 08:45, autor: Ifett , Hodnocení: 75% (1 hlas)
o tom, že cesta k cíli bývá často hodně trnitá jsem se přesvědčila i já sama. Jenže, jak už to tak bývá každá pohádka má štastný konec a na každou princeznu čeká někde její vysněný princ. Vše je pouhou otázkou času.

Čtenost -   Diskuze: (0
 

Je mi dvacet jedna let. Věk, kdy už bych měla mít rozum, měla bych vědět co od života chci a dělat tak vše pro to, aby se sen stal skutečností. Jenže opak je pravdou. Rozum stále ještě nemám a tak to že dělám jednu hloupost za druhou není asi nic nečekaného.

Když jsem jednoho dne na internetu náhodou narazila na tuto soutěž, vůbec jsem netušila, že se jí zúčastním. Nedokázala jsem si představit, že bych na toto téma měla co napsat. Pokud mi kdy něco změnilo život byl to spíše internet, nežli počítač ať už stolní nebo právě notebook.

Neuběhl ani týden a já už, jak je tomu ostatně každou neděli, seděla ve vlaku směr Brno, kde studuji.
To jak probíhala cesta vlakem, že nebylo pomalu ani kam šlápnout, natož sednout, jistě každý z vás ví neboť všichni jste zajisté měli tu čest jet v době, kdy se studenti ze všech koutů naší republiky i mimo ni, sjíždějí do měst, kde studují a je zbytečné to tu široce rozepisovat.

Po třech a půl protrpěných hodinách už jsme byli konečně na místě. Moje nedočkavost způsobila, že jsem se ke dveřím hrnula o sto šest a to jen proto, abych si zkrátila čekání ve frontě na výstup o pár vteřin a byla tak zdánlivě dřív na koleji. Najednou jsem ale ověšená taškami ležela v uličce v poloze naznak. Zakopla jsem o zavazadlo nějakého studenta. A aby toho nebylo málo - taška, ve které jsem si vezla jogurty už vlastně nebyla taška a ani ty jogurty by jste tam nepoznali. Strašný trapas. Cítila jsem se tak hrozně a v hlavě mi běhalo tolik různorodých myšlenek, že jsem ani nepostřehla, jak krásný a milý kluk mi pomohl vstát.Ani jsem mu nepoděkovala. Hlásky ze mě nevypadlo. Všechno jsem si začala zpětně uvědomovat, až při cestě do obchodu pro nové jogurty. Takový milý kluk a já se opět zachovala jako rozmazlený fracek, co si asi myslel? Běhalo mi stále hlavou. Jistě si říkal, ta je tak namyšlená že ani "bů" neřekla. Kéž by šel vrátit čas, v tu chvíli to bylo mé jediné přání, natolik se mi ten kluk vryl do myšlenek. Asi měl v sobě něco čím mě učaroval, kdo ví čím to přesně bylo.

v obchodě jsem si vybrala pár jogurtů a opět jsem se stala členem jedné z půlhodinových front, klasický jev v našich nákupních centrech. K pokladně jsem se dostala již ve stavu 100% naštvaný a znechucený zákazník a k tomu všemu jsem ještě začala "pípat", ihned přiběhla ochranka a já byla přede všemi označena za zloděje. Další z mých skvělých trapasů, jako by toho bylo pro ten den málo. Ochranka si mě odvedla do ústraní, kde následovalo prohledání a zjištění, co jsem teda vlastně odcizila. Samozřejmě jsem u sebe nic takového neměla, tím jsem si byla jistá a také se to potvrdilo, jenže po opětovných průchodech kolem pokladny jsem "pípat" nepřestala. Ve finále se přišlo na to, že můj notebook vysílá určitě vlny, na které reaguje elektrická kontrola u pokladen pípáním. Nikdo z ochranky se mi neomluvil, ale odměny se mi i přesto dostalo a to té největší. Celou aféru sledoval z povzdálí právě ten kluk na kterého jsem tolik myslela a kterého jsem si tolik přála ještě alespoň jednou potkat. Prohodil něco ve smyslu, že takového smolaře jako já snad nikdy v životě neviděl a pozval mě na kafe s úmyslem prožít co nejlépe těch pár hodin, co zbývaly do konce dne. Nebyly a nejsou to jen hodiny. Jsem opravdu šťastná a konečně mám někoho, kdo mě miluje a já jeho. Že by konec mého chaotického životu plného smůly? Našla jsem svůj smysl života a nehodlám se ho vzdát a dokonce i realizuji některé z mých cílů, třeba zrovna právě tento soutěžní text,...

 

 

 
Další články autora:
 
 
Ohodnoťte článek
Hodnotit mohou pouze přihášení uživatelé.
Hodnotil 1 čtenář | Průměrné hodnocení: (75%)

Masopust, fašank, fašaňky, ostatky ...

"Fašaňku, fašaňku, už je ťa namále, jako té rosenky, na zelenéj trávě ...", zpívá se ve známé moravské písničce. Ale co to je vlastně? Kdy se to slaví? Proč pokaždé jindy?
autor
O autorovi
autor
autor
Profil blogu
Profil blogu "Jak mi notebook změnil život"
Profil blogu
Založen:
14.12.2009 8:05:26

Přístupů:
4198

RSS:
Toplist