Jak a kde jste se o soutěži dozvěděla?
Bylo to minulou zimu. Narazila jsem na stránky při surfování internetem. Chvíli mi trvalo se odhodlat a podat přihlášku, takže jsem nakonec tak tak stihla uzávěrku. Nejprve jsem si pořádně prostudovala internetové stránky minulých ročníků. Finálová videa jsem viděla snad stokrát J. Snažila jsem se posoudit, jestli na to mám. Nakonec jsem se rozhodla to zkusit. Koneckonců, odvážnému štěstí přeje.
Co jste očekávala, když jste vyplňovala přihlášku? Měla jste nějakou představu, jak soutěž probíhá nebo co od ní máte čekat?
„Budu vystupovat. Vymyslím vlastní choreografii a zatančím si ji na pódiu. Dostanu zpětnou vazbu. Zjistím, jak jsem na tom. Mám na to?“ To byly asi moje nejsilnější myšlenky při vyplňování přihlášky. K tomu ještě velké množství osobní motivace a také velký díl nervozity.
Samozřejmě jsem měla mnohá očekávání. Realita byla ve většině případů jiná. Někdy lepší, někdy horší. Průběh soutěže byl hodně dynamický. Pořád se něco dělo. Hodně věcí člověku dojde až zpětně. Největší rozpory mezi mými očekáváními a realitou spatřuji v množství vynaloženého času, získaných zkušeností a osobního obohacením (všeho bylo jaksi víc).
Základní kolo v Brně, duben 2008
Jak jste se cítila při semifinále, když v porotě seděli dva egyptští tanečníci - lektoři?
Drb ze zákulisí: všechny jsme z nich byly unešeny… Popravdě, tancovat pro ně bylo báječné. Potkali jsme se již na generálce a oba sršeli šarmem a energií (zatím jsem nepotkala orientálního tanečníka, který by nebyl usměvavý a až příšerně charizmatický ;)). Během tance se mile usmívali a to člověka vyloženě nutilo k lepšímu výkonu. Vůbec jsem nepociťovala žádné „měřící“ či „zkoumající“ pohledy. Viděla jsem jen povzbuzující úsměv.
Když moderátor při vyhlašování na finálovém večeru vyhlásil Vaše jméno - co první Vás napadlo?
Ve skutečnosti pro mě soutěž skončila po odtančení mé choreografie. Byla jsem spokojená se svým výkonem a s tím, že jsem si to skutečně užila. Zní to jako klišé, ale vážně mi bylo jedno, jestli vyhraju, nebo ne. Když jsem uslyšela své jméno, dokonce mi bylo líto, že to nevyhrála některá z mých spolufinalistek a kamarádek. Některá, která po tom v té chvíli skutečně toužila.
Také jsem pocítila úlevu. Jako když odejdete ze zkoušky ve škole a víte, že jste to dokázali. Prošla jsem. Prošla jsem svou zkouškou. Byl to nesmírně uspokojující pocit, že si mohu „odškrtnout“ další bod na pomyslném seznamu svých životních cílů.
A v neposlední řadě to bylo štěstí, dojetí, hrdost, záplava endorfinů, úsměv od ucha k uchu a, veřejně to přiznávám, radost té marnivé slečny ve mně, že za pár okamžiků budu mít tu krásnou třpytící se věc na své hlavě J.
Finále listopad 2008
Budete teď provázet celý jubilejní 5.ročník soutěže o titul MISS ORIENT až do finále, které se koná 7.11.2009 v Praze - co byste poradila tanečnicím, které se přihlásily?
Milé ženy, milé dívky. Nenechejte se svázat trémou, nervozitou, či soutěživou atmosférou a pokuste si to skutečně užít. Není důležité, kdo vyhraje, a skutečně to může být kdokoliv. Za sebe vám mohu poradit: snažte si to užít, vychutnat si každý okamžik, abyste byly spokojené a uspokojené nehledě na výsledek. Pro mě byla korunka jen příjemným bonusem, třešničkou na dortu. Ale to důležité jsem získala ještě před ní.
S ostatními finalistkami po úspěšném semifinále
Diskuze: (
