

Notebook - nejlepší přítel člověka aneb proč jsem se ještě nezbláznila …
Letošní rok byl neskutečně náročný. Plánovala jsem, že začnu zase studovat (ovládla mě touha po informacích), proto jsem si pořídila super nadupaný notebook, abych byla připravená na náročné studium, zaměstnání a výchovu dcery (hry a pohádky online nejsou nikde na škodu J). Ale všechno dopadlo jako obvykle úplně jinak.
Abychom měli první dceru, podstupovala jsem řadu hormonálních stimulací a najednou jsem otěhotněla, neočekávaně a upřímně - nepřipraveně. V sedmém měsíci, těžce onemocněla moje maminka a během pár dnů byla na ARU, dýchaly za ní přístroje a selhávala jí většina orgánů. Těhotná jsem se starala o celou domácnost, tatínka, 2x denně volala na ARO a stále věřila, že to přežije (doktoři to viděli jinak). Dnes je maminka o 17 kg lehčí, ale zdravá, krásnější a celkově lepší člověk. Můj přítel notebook byl celou dobu se mnou. Jen díky této mobilnosti jsem pochopila alespoň polovinu „lékařských plků“, omlouvám za ten pejorativní výraz, ale nevíte jaká je to bezmoc, když Vám umírá máma a doktoři na Vás chrlí stovky latinských slov a Vy tolik potřebujete porozumět, uvěřit, vysvětlit zbytku rodiny, že to bude dobré….
A ono to velmi zajímavé období pokračovalo… obě dcery onemocněly, skončily v nemocnici, mladší dcera se budí po hodině a spí prakticky jen na mě. Je totiž nekočárková, nesedačková, nedudlíková, nelahvičková – je máminá J a k tomu stále pracuji. A překvapivě, nějak to pořád jde.
A proč jsem se nezbláznila? Protože mám svého věrného přítele, který zná řešení na každý problém, pomůže mi najít maminy s podobnými problémy jako já, v jednu ráno najde pomoc na dceřin příšerný kašel, případně číslo na pohotovost. Když začínám šílet, přečtu si online knihu časopis nebo si pustím film – možná to není správné, ale mě to zachránilo před hlubokou depresí. Mohu pracovat kdekoliv, kdykoliv mám čas. A to nejlepší – nakoupila jsem jeho prostřednictvím vánoční dárky po celou rodinu, přesto, že jsem neopustila domov. A šlo to dobře, bez davů a každoroční hysterie. Jsem ráda, že ho mám a i po hodině spánku se na něj ráno těším. Možná je to šílené, ale mě to pomáhá….
Mamina s jazykem na vestě, přesto šílená optimistka.
|