Notebook a chřipková epidemie
Ach jo, už zase ta chřipka! Jakmile začne sychravé počasí a první mrazíky, polovina mých spolucestujících v ranní tramvaji se rozkýchá a rozkašle. Nevím proč, zřejmě mám nějakou slabší imunitu nebo je ten nápor bakterií a virů tak masivní, ale vždy zhruba do tří týdnů skončím stejně jako mí drazí spoluobčané – s nudlí u nosu.
Jakmile na mě přijde první chřipkové slabo, každý večer pro jistotu balím v práci notebook a odcházím s ním domů. Člověk nikdy neví, v jakém stavu se probudí a zda by byl ještě schopen se ráno doplazit na tramvaj. A věřte mi, zůstat doma bez notebooku by se mi opravdu nechtělo. Když je mi ouvej, vlezu si s ním do postele a pustím nějaký romantický slaďák. Uvařím si čaj, zapiju paralen, omotám krk mokrou hadrou a igelitem a nechám se pozvolna unášet do polospánku. Navíc můj model celkem hřeje, takže se pak potím ještě víc. Ovšem v tomto směru jsem opatrná, dávám nabíječku notebooku mimo peřinu a celý přístroj na nějaký vhodný podstavec. Vzpomínám si na historku svého kamaráda, kterého z libého klimbání probudila hořící pokrývka. Notebook pak musel vyhodit.
Když je mi třetí den trochu lépe, na řadu přijde skype, messenger a webové magazíny. Pročtu si všechny články, ke kterým jsem se v pracovním frmolu nedostala a odkládala si je do složky v Oblíbených. Popovídám si s přáteli, na které jsem dlouho neměla čas. Obvykle zjistím, že minimálně několik z mých vzdálených či blízkých kamarádů má stejný osud a také jim dělá společnost chřipka a notebook. Takže je pak člověku hned veseleji a navíc s ostatními můžu prokonzultovat postupy léčby. Navíc v takové dny už může přijít na řadu i nějaký náročnější snímek ze sběratelských edicí DVD.
Pokud se můj stav stále zlepšuje a horečka je pryč, můžu zavolat vedoucímu a domluvit se s ním na „home office“. Stále zůstávám v teple v posteli, nešířím nákazu a práce pěkně odsýpá. Většinu pracovních úkolu zvládnu vyřídit z domu, pouze posunu osobní schůzky nebo je změním na skypové konference. Ovšem bez kamery, tu je třeba vypnout. Přece jen není třeba šířit po internetu obrázek oteklé a rozcuchané madam v pyžamu s Mickey Mousem a s šátkem na krku. Do práce se pak vracím bez hrůzy v očích, co všechno na mě čeká v e-mailu. A to díky mému notebooku.
Majda 11.11.09, 14:22
1. To je rozumný
Tenhle příspěvek se mi líbil, je reálný a takhle to má asi každý, kdo onemocní. Stejně tak i já se odebírám se svým noťasem do postele, když je mi zle.
katka 16.11.09, 13:47
2. Jak mi notebook změnil život a nej den na světě.
Bylo mi 10 let a jelikož moje máma byla nemocná, musela do nemocnice.My ze sestrou sme museli bejt u babičky.Jenomže ,když babička nemá počítač, jak na něj můžu jít???:řekla sem babičce ."Baby domů nemůžu, tak mi kup notebook.Asi za měsíc som konečně dostala notebook.Jenomže to nemělo inetrnet a tak som čekala další měsíc.Když som konečně dostala notebook z internetem, byla som štastná.Byl to prostě nej den na světě, Mohla som si psát z kamarádama a ze všeho nejvíc som se nenudila:D:D:D.To som nečekala že mi příde SMSka od mamky."Přijed te si pro mě ,už sem zdravá.Ten den som si řekla, že je 100krát tak lepší.Ségra byla ráda že nejsem na počítači doma a, že mám notebook.V tu chvíli sme si všichni uvědomili, že ze sestrou už sme v pohodě.Na ten den ještě dneska ráda vzpomínám.:-*:-*
katka 16.11.09, 13:53
3. měla som to podobně když mi bylo zle.
je to dobrý příspěvek.zažila som něco podobnýho.Moc se ti poved
Jitka 26.11.09, 20:14
4.
Tento příspěvek se mi docela páčí, je to nenuceně a vtipně napsané, a je to i z normálního života. :)
tvůj manžílek 09.01.10, 08:30
5. fůůůůůj
Tak to mě poser to je hnus blééééé seš nějaká vadná :D
Katka 19.11.23, 01:08
6.
Práce na notebooku z domova je náročná, ale také je flexibilní a já jsem pánem svého času. V těch nejhektičtějších dnech mi na doplnění energie pomáhá Krupa Kratom, který si kupuji na internetových stránkách https://www.adamkrupa.cz/. Díky němu se cítím více soustředěná a méně vyčerpaná, což je při dlouhých hodinách u počítače neocenitelné.
