Jak jsem hledala štětce a šlapáky

Dostala jsem vážně nelehký úkol. Moje kamarádka z Brna jede se svými přítelkyněmi do Prahy na muzikál. A protože muzikál jim nevyplní celou noc a ony nechtějí promarnit čas bez manželů ve velkoměstě, pověřila mě, abych jim zajistila program.

Toto pověření velice jasně specifikovala. Čtyři dámy chtějí jít do mužského bordelu. Tedy takhle to neřekla. Chtěly by jít na nějakou striptýzovou show, ale musí tam vystupovat výhradně muži. Musí to být na úrovni, podnik, příjemné prostředí, kde si mohou dát pozdní večeři, nějaké skvělé drinky a kde si (čistě teoreticky) budou moci samy vybrat (a zaplatit) případného partnera. Ale hlavně: kde je nebudou otravovat nějací (cituji) "oplzlí sexuchtiví debílci".

Současně mi sdělila, že pokud ví, tak v Brně nic takového není, jen hromady bordelů pro chlapy. Ale má pevnou víru v osvícenost Prahy a proto... No však víte. V zásadě jsem o podobném problému nikdy nepřemýšlela, ale když jsem teď byla před něj takto postavena uznala jsem, že jejich požadavky jsou oprávněné. Vždyť proč by si dospělé emancipované ženy nemohly dopřát to, co si muži v této společnosti dopřávají běžně?

Jenže nikdy jsem neslyšela o žádném bordelu pro ženský a protože jsem nechtěla být za úplného moulu, zkusila jsem nejdřív sama něco vyhledat po internetu. Našla jsem. Celou plejádu "pánských klubů". Přátelé, v životě by mě nenapadlo, že by se jen v Praze mohly uživit skutečně desítky bordelů, ale vážně - je jich jako máku.

Sem tam se vyksytla perlička ve smylu, že s nějakou tou striptérkou v live show vystupuje i muž, našla jsem i nějaký, kde mezi asi deseti dívkami byl jeden muž, ale nenašla jsem ani jeden podnik, kde by byli jen samí muži a přitom to nebyl gay klub. (Prosím, nerada bych, aby to vyznělo špatně, já vážně nic proti buzničkám nemám :)

Strávila jsem s tím času přesně tolik, abych si přiznala, že na to zřejmě sama nepřijdu a že budu potřebovat pomoc. I zavolala jsem kamarádovi, o kterém vím, že podobné podniky sám rád a pravidelně vyhledává. Neporadil mi.

Ve skutečnosti byl vyděšený cože to po něm vlastně chci. Prý nemám bláznit, ať si prý holky zajdou v pátek v noci do kteréhokoliv baru, narazí si tam chlapa a rozdají si to s ním. Vysvětlovala jsem mu, že tady vůbec nejde o nějaké rozdání si to s chlapem. Takový šolích je úplně to poslední o co by stály. Ony chtějí přece jen to, co on sám využívá nejméně jednou týdně.

Zkusila jsem dalšího kamaráda. Ten sice do podobných podniků nechodí, ale vzhledem k tomu, že vlastní pár restaurací tak jsem předpokládala, že by mohl mít přehled. Byl také v šoku. Nicméně poradil mi, že prý někde na Florenci je gay klub, tak prý to mám zkusit tam, ale prý tam zřejmě ženský nepouštějí. Tím mě skoro naštval. Když jsem začala štěkat do telefonu, jestli si ze mě dělá srandu, snažil se mě uklidnit.

Nabídl mi, že má dva takový ujetý číšníky a že se s nimi domluví a prý si mám vzít v jednom jeho podniku salónek a ty dva číšnici se tam svlíknou... A to už bych téměř vraždila. Vážně je tak blbej? Copak nechápe, že nejde o žádné svlíknutí dvou číšníku v kumbálu? Že tady je jasný požadavek? Ony chtějí vidět profesionální show hezkých vypracovaných profesionálních striptérů - tanečníků! Copak on by byl spokojenej, kdyby se mu nějaká hajzlbába svlíkla třeba na pánským záchodku?

Čímž jsem zase částečně urazila jeho. Jeho podniky prý nejsou žádný záchodky a jeho číšnící nejsou hajzlbáby. Uznala jsem, že jsem přestřelila v příměru a on pak zase uznal, že pro mě řešení nemá. Tak jsem šla zase zoufale courat na internet s tím, že třeba přece jen někde něco...

A přišel mi takhle do rány nejmenovaný kamarád, bloger, kterého nesmím prásknout, protože jeho blog čte celá jeho rodina. Tedy manželka, maminka, tchýně, děda Álois a dokonce i křeček Matyjáš (tedy mimo zástupy jiných příbuzných do patnáctého kolena). Nechce se společensky znemožnit a tak vám samozřejmě neřeknu, že to byl Mirun.

Pravda, i tomuto nejmenovanému blogerovi se zdál můj požadavek divný. Rovnou řekl, že něco takového podle něj neexistuje, protože by o to nebyl zájem a pro čtyři recesistky z Brna to zřejmě nikdo zakládat nebude. Přesto se rozhodl (je to vážně kamarád na život a na prd, pardon, na smrt samozřejmě) mi pomoci. A protože je to programátor, zavolal si na pomoc manželku.

Začali společně zadávat různá hesla do vyhledávačů. Zajímavý byl manželčin nápad, zadat heslo "dámský klub". Vcelku logicky (na to by jistojistě nejmenovaný bloger nepřišel). Protože po heslu "pánský klub" na vás vyhledávače vychrlí kvanta bordelů pro pány. Ovšem po heslu dámský klub se objevily různé kluby snižování nadváhy, kurzy vaření, šití, paličkování a jánevímcoještě, ale ani jeden dámský bordel.

Hledali jsme dlouho a u toho řešili, je-li požadavek normálních, vzdělaných, dospělých žen, podívat se na to, na co se chodí pánové dívat zcela běžně, nějak významně ujetý. Musím říct, že ač mě to nikdy nenapadlo, tak jsem právě na tomto začala pociťovat určitou formu diskriminace. V okamžiku, kdy jsem začala vážně uvažovat o tom, že feministiky nejsou vůbec k zahození, se stal zázrak. Společnými silami jsme objevili stránky podniku, který sice nesídlí přímo v Praze, ale zadání mé přítelkyně splňoval bezezbytku.

Jednalo se o klub, který je pouze pro ženy (only for woman), kde probíhá striptýzová a taneční tříhodinová show. Kde by mělo být cca 12 (nikoliv rozhněvaných) mladých mužů, kteří po programu nabízejí další služby, jako například milou společnost, masáže a další služby na základě dohody s klientkami.

Poté, co jsem výsledky svého usilovného hledání předestřela mé brněnské kamarádce, byla jsem pochválena, že to prý je přesně to, co hledaly. Tak teď už jen zbývá, aby to v onom podniku vypadalo tak hezky jako na fotkách a aby i kultůrychtivé návštěvnice matičky stověžaté byly spokojeny. Teoreticky mohu poté i poreferovat. Snad bude o čem ...