Jaká je Jitka a co pro ni znamená tanec?
K orientálnímu tanci jsem se dostala v 15 letech stejnou náhodou (a také díky dívčímu okouzlení ze smyslného ženského pohybu) jako k řadě dalších aktivit, které jsem kdy předtím měla možnost okusit. Ať už šlo o sport, hudbu, kreslení, divadlo, či folklórní tanec, disko nebo scénický tanec, měly mé zájmy vždy společného jmenovatele – radost z objevování sebe sama a svého okolí pomocí nových výrazových prostředků.
Přiznám se bez mučení, že moji požitkářskou povahu ihned nadchla přirozenost pohybu, kterou pro nás po staletí zachovávají ženy známých i neznámých kultur, a efekt, který dokáže tato „tajná receptura“ vyvolat – fyzickou a duševní svobodu a náboj, jaký mužům zpravidla přináší náročná až vyčerpávající fyzická aktivita. V mém studiu psychologie a sociální antropologie (studium lidských rituálů, k nimž tanec neodmyslitelně patří) nalézám mnoho dalších souvislostí, které mi dále pomáhají pochopit smysl mého oblíbeného způsobu pohybového vyjádření.
Orientální tanec vnímám jako rafinovaný způsob, jak si najít chvíli pro sebe (a případně pro jiné ženy, přítelkyně) a zároveň získat obdiv publika, pokud se rozhodnete nechat do vašeho světa nahlédnout i ostatní.
Jaké jsou její lekce tance?
Ať už tento tanec upoutal váš zrak smyslnými pohyby, nebo vás láká zkusit se pohybovat v rytmu orientální hudby, či prostě jen nahlédnout do exotiky toho, co se skrývá pod pojmem břišní tanec, ráda se s vámi uvidím na mých hodinách.
Budete mít možnost osvojit si taneční postoj, ze kterého se postupně přes základní prvky roztančíme do krátkých choreografií až k vlastním improvizacím. Vždy se vynasnažím být nápomocná v jakýchkoli vašich pochybách a nejasnostech, zvláště při výuce základů, abyste necítila žádné zábrany pustit se do vašeho tance, kdykoli dostanete chuť. V tom vás s nadšením podpořím při společných improvizacích, které chápu jako velmi důležitou součást výuky, vycházející z podstaty tance a rovněž z uvolnění mysli.
25 odpověďí na “Jitka Ch: O mně”
i pro kluky?
tančí břišní tanec i kluci?
já nevím, jsem v tom čistý laik.
možná že jo:)
číslo dvě
nejlepší to mají tanečníci při břišním tanci, to jsem viděl, jak takový děda jen tleská, a pohupuje krkem, dát mu do rukou kastaněty, a víc nic:)
a děti jí jen buráky pod stolem, taky pijou šaratici, vlastně ne , sangriu.
docela by mě zajímalo, zda je to bezpečné tančit takhle se šavlí, to je skoro o hlavu, šavlový tanec, pro diváky televize nova výborná věc, pa pa da da da, ta ta da, ta da , da, susan vega, škoda že už taky nejsou sultáni nebo sultánky a profesionální sbory břišních tanečnic, šapitó se slony, balkánskými hráči na gusle a ruskými tanečníky kozáčků, uvaděči by mohli mít červené kostými se zlacenými šerpami a komickými buřinkami, livreji se střapci a epoletami na ramenou, radovan lukavský, kdyby žil, mohl by do toho recitovat verše fráni šrámka a bruce willis by v saku metal přemety kolem manéže, k tomu by na píšťalku hrál bolek polívka a všechny břišní tanečnice bosky na písečné manéži by měli jen sporé sexy kostýmy se spoustou blistrů a na trubku by k tomu hrál rišo müller, jen by se musel dát pozor, aby byl střízlivý, pak by tam ještě, po obkroužení manéže běhali cvičení pudlíci, s růžovými mašličkami a štěkali by či vyli do trojakordové symfonie. Tak nějak bych si představoval běžné kulturní vystoupení ve stylu štábní kultury.
problém je s neustálou zaneprázdněností Karla Gotta, jinak by byla šou kompletní, obstarala by se ještě malá práškovací letadla, která by do manéže zhazovala konfety v neonových barvách, nejvíc by bylo zelené, na některých konfetech by mohly být obrázky, třeba pepy vojtky, kurta kobejna, evy a vaška, dobré by byly ty podepsané, ale beztak by se všechny staly sběratelskou senzací, pak by vystoupili nějací revivals, a břišní tanečnice by začaly tančit do techno rytmu, ale s výraznými pánevními pohyby, vypadalo by to trochu jako moonwalking, trochu jako tejkvondo, nikdo by nerozmlátil ani jednu elektrickou kytaru, mohl by je obstarat pan Švehla, který je začal ve městě vyrábět, a nakonec by se daly nějakému dobročinnému spolku, všechno řádně podepsat, kdepak, aby s nimi kdejaký důchodce v zimě zatopil a uvařil na nich vajíčka. Tak nějak by to mohlo celé být.
a navíc se Karel Gott zřítil ze skály v Thajsku před čtrnácti dny
dobré jsou taky břišní tanečnice z Banské Bystrice, ty jsou ještě lepší než tanečnice z Lučice.
a když přijde nějaký revizní tanečník a řekne:“a dost“, kdo tohle všechno zaplatí, bude konec a nepřijede ani helena, ani karel, konfety budou jen bílé a z laciného papíru, hudba z cédéčka a sloni jako papírové kulisy, letadlo bude rádiem řízený model a místo livrejů jen teplákové soupravy adidas, omezí počet břišních tanečnic a partnerské sultánky ze slovenska utřou kvůli pracovnímu povolení, pudlíci po levných granulích dostanou průjem a cvičení medvědi budou jen z dataprojektoru.
poté co Karel Čapek vše dopsal, odložil pero a pohladil Dášeňku, odložil hustě popsaný zápisník a naposledy se nechal ukolébat ve fantazii arénou plnou těch nejsvůdnějších břišních tanečnic. „Svítí Sluníčko, milá Dášenko, měli bychom říci Olze, aby vstala,půjdeme se projít do pražských ulic,“ psal se tehdy srpen roku 1939….
bože můj, boha jeho
to je strašné, pronesl Karel čapek, to je šílené, všechny noviny píší jen o tom šizuňkovi v hnědé košili, jak je to možné, jak to mohla francie dopustit, kde je daladier, kde je chamberlain. Pojď dášeňko, půjdem se podívat na Hradčany, ukáži ti zase Malou Stranu, víš tady žil a narodil se Jan Neruda, ale byl to jeden alkoholik, no já osobně ho nemám moc rád, ale dal na mě dobré reference, no ta povídka, jak si pan Vorel nakouřil pěnovku, no ta je obzvláště smutná, dášeňko, ta je tragická, ale co se dá dělat, to je život dášeňko, cože to štěkáš? že budeš mít štěňátka? no to je přece super. Ještě že rozumím psí řeči, mumlal si po třech pivech Karel čapek, opírajíce se o hradčanskou zeď, o tu samou zeď, kde se za šedesát pět let konala prezentace firmy samsung, podávalo se suši a vůbec to byla celé prima akce, i když korejci nakonec tu letní olympiádu i přes všemožně se snažící PR oddělení, nezískali, ale to už je jiná pohádka….
i barack obama hovořil na hradčanském náměstí, ani on se však o sultánkách nezmínil, zmínil se jen o michelle, o masarykovi a taky o Karlu Čapkovi. Utekl celý měsíc, krásný srpen, bylo takové horko, že pražané chodili po ulicích s kapesníčky na hlavě místo nedělních klobouků. Karel Čapek se vyšplhal přes Nerudovu ulici k dalekohledu a díval se na svatomikulášský kostel, zdálky se k němu řítil drobný človíček. To je mi náhoda, panečku, říkal ten mužíček a chystal se pokračovat dále, kdyby ho Karel Čapek přísně nepřerušil: „Pane Hejátko, zařídil jste už vystoupení Sultánek v Lucerně, nebo ne? No tak pospěšte s odpovědí přeci, nenapínejte mne už, povedlo se to?“ Pan Hejátko drobně pokrčil čelo a smutně řekl:“Zatím ještě ne.“
co si počal pan Hejátko u paní Ocmanské
pan Hejátko zaklepal na malé dveře pokojíku pani Ocmanské, velitelky břišních tanečnic z celé Prahy, pak vstoupil, mluvil rychle a krátce,
Karel Čapek, mylady, umírá, nevím, kolik mu zbývá času, jen si přeje naposledy spatřit vystoupení .
–Já nevím, co na to říci, pravila paní Ocmanská, ale obávám se, že to nepůjde zařídit…
-Jde o všem o Karla Čapka
-Přesto musím říci ne, nová vláda chce po všech břišních tanečnicích při legálních vystoupeních, aby měly na paži pásku se svastikou, a to se obávám , drahý příteli, by se musela naše zakladatelka, otáčet v hrobě, ne, ne, to tedy opravdu nepůjde.
Pan Hejátko byl zdrcen, tohle Karel Čapek nepřežije.
sousedi
Sousedi tehdy říkali, že byl jen slyšet Dášenčin štěkot, ale že by Mistr nadával, to se opravdu říci nedá. Nevydal ze sebe ani slovo zklamání, když na druhý den přišel pan Hejátko již s definitivním prohlášením velitelky břišních tanečnic.
– Dobrá tedy, řekl Karel Čapek, – tak se to tedy provede tajně, již jsem vymyslel místo, v čistírně vod, v pražské Bubenči, mám přichystanou záložní drobnou ponorku v pražské kanalizaci, nachystanou pro nejvyšší nouzi, připravenou pro možnost podvodního úprku. Vejde se do ní dobrých dvanáct lidí a Dášeňka, to jste tedy vy, pane Hejátko, Olga, já a ještě zbývajících devět břišních tanečnic. Poměry nejsou kdovíjaké, na ponorku však, myslím, ucházející.
i tak byly prostory ponorky příliš těsné, tanečnice se v ní cítili velmi stísněně a o nějaké jiné produkci nemohla být ani řeč.
-Pane Čapek,víte, jsme tu na černo, kdyby se to dozvěděla paní Ocmanská,už bychom si nikdy v Praze, ani v Brně nezatančili, víte?
-Moc dobře to vím, pronášel vzletně Karel Čapek a již měl v ruce plnou láhev té nejlepší ruské vodky a odkudsi se vzal pan Hejátko a v ruce, na stříbrném tácku stálo jedenáct malých skleniček, jen pro Olgu Scheinpflugovou se žádná nenašla.
-Odměřila si Karla Čapka přísným pohledem, mistr se však stále usmíval a vypadal, jakoby se vůbec nic nestalo, Olga to pochopila, vzala si knížku anglické poezie a přešla do vedlejší kajuty, vyzvala k přesunu i Dášeňku, ale ta se nehla z místa…
ponorka plula
a pan Hejátko se činil, bušil činelkami o sebe jako smyslu zbavený, a když nebušil do činelek,vypadalo to, že při hraní na bubínek snad vypustí duši, jak ten se zřídil, rval z tanečnic jejich sporé oblečení, choval se strašně, až se za něj musel Karel Čapek stydět. Olga si vzala svoji knížku poezie a odešla do vedlejší kajuty, mezitím kapitán ponorky proplouval pod prahou jejími kanály a Karel Čapek tu chvíli pobyl v rohu, tu chvíli pod břichem břišní tanečnice, nemohl se vynadívat na všechny ty křivky, kosmické elipsy, jindy kombinace kuželoseček, kružnice, kružnico elipsy, počítal jejich středy a excentricity, vůbec si počínal jako blázen, odbila půlnoc a ponorka doplula kanalizací pod Národní muzeum, kapitán ohlásil zastávku a tu procitl Karel Čapek ze svého poblouznění, bylo však již pozdě.
přes ventilové dveře hlavní propusti se do malého narychlo improvizovaného tanečního sálu vedrala noha ve vysoké kožené holínce. Za ní následovalo celé tělo komandanta SS Herr Diretty. A za ním vpadl celý hlouček mužů v kožených pláštích s rukami na samopalech. Herr Diretta promluvil a jeho hlas zněl příšerně, znělo to jako když se pleskne koženou bundou o kachličky, řekl: Budeme potřebovat soupis všech osob, které jsou zde na palubě. Nebýt duchapřítomnosti kapitána Vašeho plavidla, unikla by tato , řekněmě, událost naším očím a to by byla dnes večer opravdu škoda. Tu teprve zalitovaly břišní tanečnice, že neposlechly dobře míněných rad paní Ocmanské. V místnosti však byl jeden člověk, který se ničeho nezalekl a ani neodsuzoval zbabělé chování kapitána, tím mužem byl sám Karel Čapek. Dobře si změřil vzdálenost k nejbližšímu esesmanovi a než bys řekl švec, sotva postřehnutelným, levým, dost nečekaným, hákem ho složil a tím to vlastně vše začalo, pak přiskočil k vedlejšímu nepříteli a nepočínal si o nic lítostivěji, využíval stísněných prostor ponorky a rychlost jeho pohybu, i po několika panácích vodky, byla prostě famosní.
šifra je rozřešena
tu karel čapek poznal, že nacistický důstojník chtěl z břišních tanečnic vyrobit třetí pohlavní bytost a tím zkomplikovat spojenecké plány a protože mu to zmařil, měl z toho právem radost, a to je, děti, konec pohádky.
kde
ach kde jsi, kde jsi, jituško.
kde jste, kde jste, je tristní pohled na mého nadřízeného, jak se upíjí nad sklenicí vína, už ho nic netěší, ani objev sluneční koróny z roku teď nevím kolik o sluneční koróně, už ho nepotěší ani zprava plk. bürmana, který z komet objevil sluneční vítr, prostě nic, selže, budu si muset hledat jiného nadřízeného. s pozdravem nadrpraporčík Vločka Jánišok
reportní zpráva nadrpraporučníka Vlostíka Jánoše
Dobrý den, pravidelné zprávy. Přes jupiter přešla hvězda, vlastně naopak, jupiter přešel přes hvězdu a zakryl ji, v polsku vyfotili tři slunce, nyní řeší, co to znamená, odraz v optice vyloučili, na ukrajinu odcestovala dívka s hlasem Marty Kubišové, písnička depeše, zdá se mi každý pád, tvůj hlas je pro mě opiát, že zní pilnou depeší, co nás naráz potěší, zdá se mi div, že neklečím, pojd, nebo si tě vybrečím a přijd dolů na náš dvůr a stůj tam jak sám aznavour, stůj a zpívej mi, kdo má koho rád, já tebe, ty mě snad, zpívej mi abych mohla spát, aha ha aaaa aaaa, ha ha hhahhhhahaa ……. ha ha aaaa aaaahaaaaaa aha, stůj a zpívej mi, kdo má koho rád, já tebe jistě, ty mě snad, zpívej mi, abych mohla spáááááá aat, oooo houu, wouuu jejéééj wooo jjejj vo ho jehe jii jiii… konec takhle to tam bylo, ď jsem nestihl zapsat, ď je problém, asi jako ň, ň je také problém, ještě že už je jen ť, jeden kamarád, no jo, zas bys uhádla kdo, ještě vymyslel, že nejhorší je velké ň, tedy Ň, dokonce hned přišel se slovem, k to mu lze dodat, ještě že není ˇb, ani to nejde napsat, opravoval jsem to třikrát, nenapíšeš b s háčkem. oj, stejně to nikdo nečte.
reportní zpráva nadrpraporučníka Vlostíka Jánoše
Dobrý den, pravidelné zprávy. Přes jupiter přešla hvězda, vlastně naopak, jupiter přešel přes hvězdu a zakryl ji, v polsku vyfotili tři slunce, nyní řeší, co to znamená, odraz v optice vyloučili, na ukrajinu odcestovala dívka s hlasem Marty Kubišové, písnička depeše, zdá se mi každý pád, tvůj hlas je pro mě opiát, že zní pilnou depeší, co nás naráz potěší, zdá se mi div, že neklečím, pojd, nebo si tě vybrečím a přijd dolů na náš dvůr a stůj tam jak sám aznavour, stůj a zpívej mi, kdo má koho rád, já tebe, ty mě snad, zpívej mi abych mohla spát, aha ha aaaa aaaa, ha ha hhahhhhahaa ……. ha ha aaaa aaaahaaaaaa aha, stůj a zpívej mi, kdo má koho rád, já tebe jistě, ty mě snad, zpívej mi, abych mohla spáááááá aat, oooo houu, wouuu jejéééj wooo jjejj vo ho jehe jii jiii… konec takhle to tam bylo, ď jsem nestihl zapsat, ď je problém, asi jako ň, ň je také problém, ještě že už je jen ť, jeden kamarád, no jo, zas bys uhádla kdo, ještě vymyslel, že nejhorší je velké ň, tedy Ň, dokonce hned přišel se slovem, k to mu lze dodat, ještě že není ˇb, ani to nejde napsat, opravoval jsem to třikrát, nenapíšeš b s háčkem. oj, stejně to nikdo nečte.
den a noc a noc a den
copak je to vlastně za den, granáty nad námi létají všemi směry, stěží lze určit průběh fronty, kde jsme, pozici. Pohled na bezradného plukovníka je skličující, sedí v poslední místnosti bunkru, nohy na stole, lahev v ruce, už ani neudílí žádné rozkazy. Dokonce si benevolentně povolil váhanku. Jaká nehoráznost, jaká nestoudnost. Čepici nemá na hlavě, ale jen tak položenou na desce stolu, kolébá se na židličce a cosi prozpěvuje. Nikterak mu není rozumět. Kdo by také rozumněl těmhle pomateným popitým bludům. Měl by se stydět, ještě pár takových okamžiků, kdy ho spatřím jako svého nadřízeného, v dezolátním stavu a skončím se službou. Sice se odtud nedá nikam jít, ale dívat se na plukovníka v tomto stavu se nemohu. Můžeme si jen přát, aby příměří nastalo brzy, zítra? co když bude pozdě. Nikde tu není kostel po ruce. Konec denního záznamu, podnadpraporučník Vlajka Stojátko.
šťastný čas
obloha se zatáhla, očekáváme brzký příchod deště, holící strojek , věrný pomocník plukovníka, odpočívám uložen v pouzdře, zevnitř nelze odepnout cvoček. Holící strojky to mají v tomhle těžké. Nestěžujeme si, nepředřeme se. Jistě. tři milimetry, nic víc, to umíme.
manžetky nežeru
dobrý den, nás též nikdo neodepíná. drahý strojku, soucítím s tebou, jenom nás připínají, leští. brigádní kapitáni. Co plukovník, strojku? Buď mu věrným přítelem
listopad
v textu příspěvku je oznámení, že je měsíc listopad. Stále nikdo neodpovídá.