Sexuální zneužívání

Podíváme-li se na problematiku z právního hlediska, zjistíme, že znásilnění je definováno jako: „… ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než 15 let nebo takovou osobu jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden až osm let“, podle paragrafu 243: „kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než 18 let nebo osoby svěřené do jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takovou osobu, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta …“

Sexuální zneužívání dětí

Sexuálním zneužíváním dítěte rozumíme nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti nebo chování. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk nebo vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče a nebo kýmkoliv, kdo se s dítětem dostane do nějakého styku. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný pracovník či cizí osoba.

Sexuální zneužívání lze dělit do dvou kategorií:

    * zneužití – bez kontaktu: setkání s exhibicionistou, zapojení do sexuálních aktivit (např. vystavení pornografickému videozáznamu bez tělesného kontaktu)

    * zneužití s kontaktem: např. stimulace prsou, genitálií, vaginální, orální nebo anální styk

Sexuální zneužívání dítěte patří k nejohavnějším činům. Podle informací z výzkumů se jeho obětí stává 10 až 40 procent dívek a 5 až 20 procent chlapců. Ke zneužití dítěte dochází nejčastěji v rodinách.

Obět svého trýznitele často dlouho neudá. Často vzniká tzv. „Syndrom přizpůsobení se pohlavnímu zneužívání“. Setkáváme se s těmito okolnostmi, které vysvětlují pozdní odhalení pachatele:

   1. Utajování: Oběť je většinou na pachateli závislá a je jím psychicky vydírána („jestli to prozradíš, nebudu tě mít rád, je to naše tajemství, pošlu tě pryč, zabiju tě“ a podobně).

   2. Bezmocnost: Pramenní z toho, že je dítě odkázáno na svého živitele a jeho péči. Proto je zneužívání daleko častější až trojnásobně v rodinném okruhu nebo v okruhu známých.

   3. Svedení a přizpůsobení: Sexuální zneužívání bývá dlouhodobá záležitost. Vznik těžko zvládnutého konfliktu, nevyjasněné pocity studu a viny, patologická závislost, sebetrestání, disociativní chování. Sebeobviňování vede k rozštěpení morálních hodnot. Dochází k nárůstu vzorce zneužívání k vlastním potomkům.

   4. Opožděné, konfliktní a nespravedlivé odhalení: Pozdní ohlášení „tajemství“ působí často nevěrohodně.

   5. Odvolání výpovědi: Ambivalence viny a tíživého pocitu chránit rodinu, pachatele. Roli tu hraje strach ze zavření rodičů, z výslechů, z rozbití rodiny. Následuje připuštění si, že si historku dítě samo vymyslelo.

Zážitky týrání a zanedbávání v dětství, pokud nejsou včas řešeny, mívají psychologický dopad po celý život. Mohou se objevit potíže se zvládáním stresu, narušení důvěry v mezilidských vztazích, porušení vnímání světa, která někdy vede k sebedestruktivnímu chování.

Posttraumatická stresová porucha vzniká u disponovaných osob po ohrožující události. Projevuje se těmito typickými aspekty:

    * dlouhodobou reakcí na traumatickou událost

    * rozpomínáním na traumata ve formě myšlenek, snů a představ

    * podrážděností, návaly hněvu

    * obtížemi s koncentrací

Ať již je obětí malé dítě či dospělá osoba (výjimkou nejsou ani muži) mohou se následky zneužívání projevit v sexuální oblasti formou:

    * nízkého sebehodnocení až nenávisti k vlastnímu tělu

    * odporem k sexuálnímu styku, ale i k tělesné blízkosti mužů nebo žen

    * sebepoškozováním, včetně sebevraždy

Často se paradoxně u těchto obětí sexuálního násilí pozoruje:

    * promiskuitní chování nebo prostituce

    * sexuálně agresivní chování

Při jakémkoli podezření ze sexuálního obtěžování nebo zneužívání je vhodné obrátit se na odborníka, aby se situace řešila a snížila se pravděpodobnost vzniku následných problémů.

Autor článku MUDr. Jana Spilková