Kde k takovému přesvědčení dospěly? U svého partnera. Postupem času, kdy nás sexuální partner už tolik neláká jako dřív, dochází k snížené frekvenci pohlavního styku. Ano a tato nechuť k sexu je výrazně častější u žen. Muž pak namítne: „Já jsem se nezměnil, mám chuť na sex pořád stejnou, chyba musí být v tobě!“ Ženě se to sice může nelíbit, ale postupně dává partnerovi zapravdu. Vždyť to tak skutečně je, častost milovaní opravdu klesá. A žena deptána touto skutečností v zoufalém pokusu o nápravu (vždyť přece svého muže miluje!) dochází k sexuologům a prosí o „opravu“.
S touhou po sexu je to jako s chutí na čokoládu. Když máte chuť na čokoládu, tak si ji prostě vezmete. Pokud doma žádnou nemáte, tak je opravdu jednoduché si ji opatřit. Co ale dělat, když chuť na čokoládu prostě nemáte? Ta opatřit nejde. Když po vás bude někdo chtít, abyste si čokoládu přesto vzali, vždyť je přece tak úžasná, tak, pokud jej nechcete urazit, tak mu vyhovíte a kousek si vezmete. Nu a on vám pak řekne: „Tak vidíš, že to šlo. A nakonec ti to chutnalo.“ A protože jste pořád slušně vyhovaní, tak potvrdíte, že ano, že to šlo a bylo to dobré. Ale co když to bude trvat dlouho a opakovaně? Bude vám z čokolády špatně, vypěstujete si odpor a navíc vás bude váš partner obviňovat, že jste porouchaní, protože něco tak dobrého vám nechutná.
Takto postavený problém už prakticky nemá řešení. Nikde není psáno a určeno, jak často máme mít chuť na čokoládu a sex. Vnímání tohoto problému jako vlastní selhání – „Měla bych se se svým mužem milovat tak často jak on chce.“ – je jen další prohloubení už stávajícího velkého problému. Ne – nemusíte se milovat tak často, jak chce váš partner. Ve své podstatě to každá žena ví. Ale!
Je tu velké ALE! Každá žena ví, že opravdu nemusí být po vůli svému muže kdykoliv si zamane, ale když mu po vůli nebude … Tak si muž dříve nebo později najde řešení. Jiné řešení. Ať už formou náhoných sexuálních známostí, či vedlejšího dlouhodobého vztahu, či se úplně sebere a odejde jinam „za lepším“. Nu, a tomu se většina partnerek prostě chce vyhnout. Proto dál pokračuje v začarovaném kruhu trpění nechtěného sexu a prohlubovaní problému.
Tato situace rozhodně nemá jednoduché řešení. (Kdyby jednoduché řešení měla, pak by nebyla problémem.) Zásadní a úhelný kamen tkví už v samotném počátku procesu. V tom, kdo by měl situaci řešit. Obecně by mělo platit, že situaci by měl začít řešit a hledat cestu ten, komu daný stav vadí. Podle mého by muž rozhodně neměl obvinit ženu z toho, že je nějak „porouchaná“. Měl by prostě říct: „Miláčku, moc mě mrzí, že se v otázce našeho milování nemůžeme shodnout. Pojďme si o tom promluvit a pojďme to řešit.“ A pak bychom měli mluvit o tom, co bychom měli jeden pro druhého udělat, abychom problém alespoň zmírnili.
Vždyť jen si představte, a nemusí se to týkat jen sexu, že budete normálně funogvat, budete se cítit v pohodě a šťastni a všechno bude fajn a najednou za vámi někdo přijde oznámí vám, že nějaké vaše chování není v pořádku a že to musíte změnit.
Pokud chceme my něco ve svém životě zlepšit, musíme začít situaci řešit u sebe. „Čím jsem já sám přispěl/a k tomu, že se nacházím v situaci, která je neuspokojivá?“ A partnerka/partner nám v hledání příčiny může pomoct, za nás to ale nevyřeší. Než tedy pošlete svou partnerku (či partnera) do „servisu“, zeptejte se nejdřív sami sebe a potom i jí, čím vy sám k její nechuti přispíváte.
10 odpověďí na “Nechce se mnou spát, opravte ji!”
není všechno tak jednoduché
Jenže ona tzv. snížená chuť ze strany partnerky může být také tím, že si našla náhradu a rozdává si to třeba se šéfem v práci, doma se chová jako nejlepší manželka na světě jen ten sex nepotřebuje, mě se to už stalo, šéf je o 20 let starší, téměř neudrží moč a stolici, nechápu co na něm vidí, ale proti gustu… problém je v tom, že on jí nasliboval bydlení, že si jí vezme a když se vše provalilo po cca roce tak vycouval, ale to já také
A jak dál ?
A jak dál?
Jak řešit takovou situaci když se žena chová po celou dobu vztahu jako ryba. „ Mlčí“
Pokud se jedná a diskutuje o běžných věcech tak pohoda to mluví, odpovídá vše je v pohodě.
Jakmile dojde na otázku sexu. Tak abych odpověď páčil heverem.
Tak jak to řešit.
rada
tipy na sex, kdyz to trochu skřípe…
http://vrbaweb.blog.cz/1311/tipy-na-scenar-kdyz-spolu-prestanete-spat
Hmm
Obávám že rada na konci článku v tomto případě moc fungovat nebude. Sex je totiž jedinou činností ke které potřebujete partenera (pokud mamáte úchylku, která preferuje autoeroiku).
Pokud sex nefunguje jsou v tom namočení vždycky oba – pokud chce ten člen páru, který sex odmítá, tvrdit že i přesto o vztah stojí měl by si uvědomit následující: nebude-li situaci řešit, může skončit bez partnera. Logicky = bude mít potíže.
Jste úplně mimo mísu.
Vážená Plavovlásko,
předpokládám, že nemáte za sebou 25 let manželství. Pokud ano, pak je míre Vaší – promiňte mi tu upřímnost – až neuvěřitelná.
V dnešní době se – navenek – pěstuje jakási falešná konvenční korektnost. Například je prakticky nemožné říci cikánskému sousedovi, ať už konečně přestane dělat kravál. Protože už jen při vyslovení výrazu „cikán“ Vám nějaký „slušňáček“ hodí na krk rasismus a nikdy mu nevysvětlíte, že proste jenom chcete mít klid, a že je Vám naprosto fuk, jestliže dělá bordel cikán, arab, čecháček, číňan nebo třeba marťan. Zvykli jsme si nenazývat věci pravými jmény, nejít rovnou k meritu věci a schovávat se za floskule typu“Nikdo Vás nemůže k sexu s partnerem nutit a když se sex on potřebuje, tak ať to začne řešit hlavně u sebe. Alegorie s tím sousedem bordelářem je zde zcela na místě. Tam asi taky nebude mít žádný smysl, klásti si sebemrskačskou otázku. „Jak jsem přispěl já k tomu, že se soused ožírá a dělá bordel, a jak bych měl na sobě zapracovat“.
Úvod máme za sebou, takže teď jasně a stručně k věci:
1. Manželství nebo dlouhodobé partnerství mezi mužem a ženou je v podstatě jen o několika málo věcech:
– společný názor na děti a jejich výchovu
– společná rodinná kasa
– společný intelektuální pohled a svět
– společný intimní život
Všechny tyto 4 oblasti jsou stejně důležité, žádná nesmí chybět ani dominovat na úkor druhé. To nechť je výchozím předpokladem pro další úvahy.
Společný intimní živit manželů:
Společné šukání je zdravé, normální a pro vztah mezi mužem a ženou NEZBYTNÉ.
Nezbytnost tohoto typu máme (on i ona) zakódovanou v genech již od přírody. Bojovat s vlastním pohlavním pudem je předem prohraný boj, který se projeví neblahými důsledky v jiné životní oblasti.
Pokud se jeden z partnerů ze zdravotních, psychických důvodů ocitne v situaci, kdy na šukání (úmyslně používám tento výraz, neb se nechci utápět v rádoby slušňáckých řečičkách, kterými dneska lidi oblbují sami sebe), tak je to on / ona (byť třena nechtěně) vnáší do vztahu disharmonické nenormálno. Tolerantní parner to samozřejmě vydrží týdny, měsíce a možná i roky, ale pak už začné „lézt po zdi“, chodit do hospody, za děvkami nebo si najde milenku či rovnou ze vztahu odejde. A přitom by stačilo říci si jasně a na plnou hubu, kdo chce mít dlouhodobý vztah s jedincem druhého pohlaví a odmítá s ním šukat (slabší nátury nechť si doplní „intimně žít“) vnáší do vztahu kardinální problém. Očekávat od partnera / partnerky doživotní celibát je naprosto proti přírodě a hlavně NEREÁLNÉ. Jediné možné a smysluplné řešení, pokud chcete ve vtahu zůstat, je že dotčená frigidka na sobě zkusí zapracovat a nebo alespoň nabídné partnerovi ve férové domluvě nějakou akceptovatelnou jinou a uspokojivou sexuální aktivitu. Např. že vlastní soulož tedy bude 1 z kvartál (více ona nemá potřebu), ale nabizím Ti / jemu / jí třeba orální sex nebo …. (fantazii se meze nekladu). Motiv takové dohody je jasný. On má rád jí, ona má ráda jeho, mají společné děti, možní i hypotéku, atd. Proč všechno bořit jen kvůli šukání, ale proč taky nutit toho druhého k celibátu s výhledem do někonečna, když řešení je tak prostínké a jednoduché. Prostě to dámy tomu svému (jestli ho máte rády) udělejte nějak jinak a on udělá totéž zase Vám, až se třeba karta obrátí, Je to fér a vůbec nic to nestojí, dokonce je to naprosto přirozená věc. Tedy pro normální ženský a normální mužský. Dnešní přeemencipované slípky jsou ovšem tak líné a tak zahlcené emancipačními kecy, že jim tyhle základní věci naprosto unikají. Mně trvalo 25 let (pořád jsem čekal: až děti vyrostou, až doplatíme hypotéku, až až … třeba se zlepší), než jsem jí jasně a stručně řekl “ Nebudeš-li se mnou šukat, půjdu jinam a uvědom si, že každá normální a zdravý chlap udělá totéž“. Pobulela si, povztekala a pak jí to došlo. A když jsem balil kufry a zařizoval rozvod, tak najednou dostala strašnou chuť na sex a byla ochotná dělat věci, o kterých se mi 25 let ani nesnilo. Ale pozor, tady nesmíte naletět, za měsíc by to bylo ve starých kolejích !!!.
Takže milé dámy, jestli máte toho svého rády,
tak s ním pravidelně šukejte. nějaká vhodná a uspokojivá forma se dá najít, i když to třeba samy nepotřebujete. Děláte to z lásky a úcty k němu a taky pro vztah a taky pro své dlouhodbé zajištění. Pokud to s ním nebudete dělat, přijdete o něj. Je to jen otázka času.
Feministky nechť jdiou do …..
Ahoj Míra
Do kamene tesat
Zlatá slova Mirku, málokdo je schopen takto jasně formulovat jádro problému a jeho řešení.. 😉
Já jsem třeba holky také přišla o chuť na sex a s manželem nechci téměř vůbec spát. V podstatě když už k tomu dojde, tak vždy jen kvůli němu a já z toho nic nemám. Jak si zase zvýšit chuť na sex? Poradíte?
Nezkoušela jste náhodou prášky pro ženy, které dokáží zvýšit libido a celkově chuť a zájem o sex? Já už si to popravdě bez nich nedokáži ani představit. Sex je díky nim daleko lepší.
No popravdě jsem ani nevěděla, že takové prášky tedy existují. Kde bych je mohla sehnat?
Pokud vás to pořád trápí, tak vyzkoušejte určitě FLY pro ženy, perfektní pomoc když máte tento problém. Budete zase pořádně nadržená a sex si dokážete pořádně užít. Já je kupuji od supererekce.cz a dokáži si tak sex zase pořádně užít.