Myslím že už to bude něco přez rok, kdy mi můj strýc daroval notebook. Vždycky jsem si ho přála a ještě ke všemu, tenhle byl vyjímečný-celý bílý a měl takový to svítící jablko. co víc si přát? psala jsem do něj poznámky jak do diáře a hlavně měl takovej bezva program, kde ti kamera zdeformovala obličej a .. no prostě byla to strašná sranda a dokázala jsem tím zabavim na dlouhou dobu všechny kamarády. Hodilo se nám to hlavně když jsme měli víkendové tréninky, na kterých jsme většinou zabili celou sobotu a neděli a to naprosto bezvýznamně. Takže jsem byla ráda že můžu někoho pobavit a navíc jsem si tam stáhla i plno hudby a když jsem se večer dostala domů, zásobila jsem FB těmi fotkami a všichni byli spokojení. Notebook mi dělal společnost skoro všude, hlavně ve vlaku. je to hold paráda, když jedete hodinu a můžete se koukat na film a ne jen z okýnka.. =) Nicméně přišel květen a stím i můj odjezd do Řecka na „stáž“ . měla jsem tam strávit 3 měsíce a značnou výhodou by bylo vzít si notebook. Tak jsem tak učinila. Seznámila jsem se s pár lidmi a získala jsem heslo na WiFi s neomezenou platností a tudíž jsem byla online kdykoli jsem mohla. mezi prací když jsme měli tzv. „trhačky“ . Byla to paráda vzít si notebook třeba na pláž, koupit si vychlazenej drink a psát kámošům který si stěžujou jak je v ČR zima.. =) No a postupem času se z toho stala rutina, vždycky jsme se sešli s kámošema a notebookama a sledovali co je novýho apod. Obzvlášť i co se tý ká všeobecného přehledu. pamatuju si to jako teď když jsme se dozvěděli že michael jackson umřel anebo zjišťovali detaily o havárii letadla či prasečí chřipce.. mělo to svoje veliké výhody.. Bohužel se přihodilo zrovna mě, že ke konci pobytu se notebook zasekl, přehřál a přestal pracovat. jelikož jsem byla v ůplně cizí zemi a nic jsem tam vlastně krom hotelu kde jsem pracovala, neznala, nezbylo mi nic jiného než trpělivě počkat do odletu .. párkrát jsem navštívila internetovou kavárnu nebo nakoukla do notebooku někoho jiného a najednou tu byl ten osudný den příletu kdy se všichni těšili konečně domů.
Táta se naštěstí nezlobil, donesl notebook do opravny. Jenže, když nám oznámili že vyhořel celý harddisc a že oprava nebude zrovna levná a já už tak měla doma plno restů, nezbylo mi nic jiného než jim tam ten přístroj nechat. A teď ? teď se musím dělit o normální počítač s mojí sestoru, která tam má plno zbytečných věci ale zato žádný systém.. život je tak drsný .. =)
Kudlanka