Jak mi notebook změnil život

Ultralehký, ultratenký, maximálně vybavený, prostě „našlapaný“ stroj pro všechny velké, větší a i menší, je-li libo. Každý si může vybrat…

Řadím se k těm velkým a do loňského roku jsem měla perfektně vybudované opevnění stávající se z poděděné pc sestavy a pár „nově“ dokoupených doplňků. Poslední nově koupenou součástí správného koutku pro pc-mily bylo kožené pojízdné a polohovací křeslo. Ke spokojenosti mi již nic nechybělo, byla to krása. V pohodlí svého trůnu jsem řídila pro mě dokonalé a nedotknutelné impérium své internetové vášně a blaženě si organizovala jednu internetovou záložku za druhou. Neuběhl ani měsíc…

Vlaštovky pomalu začaly vyklízet svá útulná hnízda v krovech domu a chystaly se vydat na dlouhou pouť směrem k jihu. Spolu s jejich řazením na drátech elektrického vedení se začala vytrácet i jiskra v oku mého monitoru. Každým dnem se síla jeho zářivého pohledu do prostor obývacího pokoje zmenšovala až nakonec vyhasla úplně. A já jsem osiřela…

Osiřelo i opevnění. Křeslo zabrali čtyřnozí baziliškové, kteří osidlují naši bytovou jednotku, stejně urputně jako praví kojoti svou prérii a já jim tuto výsostnou pozici na nějaký čas přenechala. Za pár týdnů bylo po truchlení a já se pomalu, ale jistě dopracovávala k variantě celkové rekonstrukce a modernizaci mého vozového (čtěte počítačového) parku. Dlouho před tím jsem toužila po malé krabici, do které se vlezlo vše co jsem prozatím vlastnila ze světa počítačů. Ale hříšnou myšlenku vždy zahnala nedokonalá část mého já. A to svědomí a srdce, které se nechtělo rozloučit s přece již tak zažitou a zaběhlou suverenitou domácnosti. Teď tu byla ovšem znova…

Drala se na povrch a vracela se s každým pohledem na nečinné uložiště zpola funkční sestavy. Jedno podzimní ráno se paprsky slunce proplétaly mezi škvírkami žaluzií, na mobilu vyzváněla sms se zprávou o příchozí výplatě na účet, volno v práci a bylo rozhodnuto. Kafe na cestu, drobné na autobus, druhý doklad totožnosti a s heslem – Dneska by to šlo… – jsem vyrazila do éteru. Šla jsem na jistotu a během dvou hodin jsem byla doma. A spolu se mnou i nový notebook, který je už rok mým společníkem…

Mohla jsem si vybrat ze spousty možností komponent, které trh nabízí a doladit a obnovit jen to co jsem tak dlouho budovala. Ale zvolila jsem variantu, které dodnes nelituji. Notebook mě oslovil svou variabilností a množstvím funkcí, které stolní pc pro mě nemají, byť jsou považována za výkonnější a stabilnější. Krátí mi dlouhé cesty, v pelíšku sleduji filmy, když jsem nemocná jsem v kontaktu s přáteli, mohu pracovat a nemusím z lůžka ani vylézt. Pustím si hudbu, kde se mi zlíbí a při vaření nemusím tisknout recept, abych jej vyzkoušela. A navíc, když potřebuji něco připojit nebo odpojit nemusím lézt po kolenou a odsouvat stůl, abych se k tomu vůbec dostala.

Notebook je prostě moje věčná kniha, kterou nikdy nedočtu. Splňuje moje heslo v životě – v jednoduchosti je krása. Je pro mě něco jako kompaktní pudr se zrcátkem, který mám vždycky po ruce. Není dokonalý stejně jako my lidé, ale každý si může najít svůj a experimentovat a přicházet pořád na nové triky a tipy při jeho užívání.

Změnil můj život v jednodušší…v jedno tělo a jednu duši.