Jilm charakterizuje lidi velmi důvěryhodného vzhledu a
rozvážného vystupování. Klid, duševní pohoda, sebeovládání, to vše doslova z
lidí jilmu vyzařuje. Tito lidé dokáží vše velmi pečlivě naplánovat, jejich
rozvaha se projevuje velkou předvídavostí, málokdy tyto lidi něco zaskočí.
Okolí často doslova žasne, když se stane něco neočekávaného, všichni jsou
vykolejení, jen jilm s klidem konstatuje, že to se dalo předpokládat a je připraven
situaci řešit. Ve vztahu k ostatním lidem jsou jilmové přátelští a pohodoví.
Jejich pohotovost a silný smysl pro humor je řadí k nejoblíbenějším lidem ve
společnosti. Jejich jednání vychází téměř vždy z ušlechtilých pohnutek.
Nebývají to také žádní skrblíci a zcela jistě nepovažují hmotné statky za cíl
svého životního snažení. Mají lidé jilmu vůbec nějaké špatné vlastnosti? Všude
najdeme dvě tváře. Předvídavost a rozvaha tyto lidi často předurčují do
vedoucích funkcí. Zdálo by se, že jsou pro ně přímo zrozeni. Ale ouha, ve
vedoucím postavení se jilmoví lidé, zvyklí klást poměrně vysoké nároky na sebe,
stávají nepříjemně náročnými až despotickými šéfy. Co je to platné, že má
podřízený svůj vlastní názor, když jeho šéf mu už dávno naplánoval co, kdy,
jak, kde a proč. Se zdravím na tom jilmové nebývají moc dobře.
Jejich křehký
organismus bývá často napadán nejrůznějšími úpornými a dlouhotrvajícími
chorobami. Problémy mívají nejčastěji s ledvinami, močovými cestami, některými
dalšími vnitřními orgány, ale také s revmatickými potížemi.
Nejlepším lékem na
všechny jejich neduhy je klidný a jistý domov, k němuž mívají velmi vyvinutý
vztah. V běžném životě jsou jilmové tolerantní lidé s velmi vyvinutým smyslem
pro spravedlnost. Jsou to pilní lidé s tvůrčím duchem.
Je zvláštní, že velmi
mnoho básníků (Michael Vescoli jich vyjmenoval čtyřicet) je zrozeno právě ve
znamení jilmu. Mezi typické patří např. J. B. Moliere, G. E. Lessing nebo
Alexander Dumas, kupodivu si však Vescoli nevzpoměl na Francesca Petrarcu. Mezi
známé lidi jilmu patří spisovatelé Gustav Meyrink a Patricia Highsmithová,
malíř Paul Cézanne, státník a přírodovědec Benjamin Franklin, fyzikové James
Watt a Lev Davidovič Landau či geniální „velký konstruktér“ kosmických raket
Sergej P. Korolov, který je mj. přesně tím případem despotického šéfa, který se
stává z lidí jilmu ve vedoucích funkcích.
Jilm je uznávaný
starobylý léčivé strom. Různé druhy jilmu obývaly dříve celou Evropu od říčních
údolí až po horské partie. Bohužel se v tomto století stal velmi vzácným
stromem, neboť jej těžce postihla epidemie zvláštní houbové choroby, kterou
přenáší kůrovec. Přežilo pouhých deset procent původní populace a dnes již
najdeme jen občas ojedinělý strom.
Látky, které jsou obsaženy ve spodní vrstvě
kůry (borce) jilmu, mají neuvěřitelně příznivý vliv na poškozenou pokožku.
Jejich hojivý, protizánětlivý a uklidňující účinek znali již staří Keltové,
kteří používali na prášek usušenou jilmovou borku jako základ do léčivých
placek.
Vypadalo to zpravidla takto: výluh z čerstvých nebo sušených bylin se
smíchal s jilmovým práškem na kaši, z té se vytvarovala placka, která se
přiložila na postižené místo a převázala čistým plátnem. Avšak, prosím,
nezkoušejte napodobit tuto metodu! Jilm už je příliš vzácný a nám lidem již dal
vše, co mohl. škoda je každé ulomené větvičky.
Stejný význam i znak oghamu
Keltové přisoudili i cesmíně, o které již byla řeč. Stejně jako jilm byla
cesmína považována za ochrannou bylinu. Odtud pramení velmi úzký vztah lidí v
tomto znamení k domovu, neboť cesmína symbolizuje vztah k rodině, domovu a
rodné zemi.
Lidé jilmu mívají rádi tmavě zelenou barvu, jejich povaze by měl
vyhovovat z drahých kamenů nejlépe smaragd. Také budou mít patrně kladný vztah
ke kočkám, neboť podle keltské mytologie právě kočka bývá jejich ochranným
zvířetem