Většina fanynek a obdivovatelek Kennetha Tonga se rekrutuje z velmi mladičkých dívek. Kenneth se na vlnách obdivu nechal unášet a stále hlouběji pronikal právě na sociálních sítích do diskuzí a problémů těchto mladinkých dívek. Pak byl konfrontován se skutečností, že několik jeho fanynek, se kterými přišel nějak do styku, podlehlo následkům této nemoci.
Začal se o problematiku hlouběji zajímat a zhrozil se. Jak sám říká, původně se vyděsil i z toho, že 4 – 5 mladých dívek ze sta trpí touto nebezpečnou chorobou. Čím více však do problému pronikal tím děsivější pravdy odhaloval. Procento anorektiček mezi mládeží je daleko vyšší. Většina z nich to totiž jednak samy sobě nepřiznají a jednak to jejich nejbližší okolí ani netuší. To že nepříjímají potravu, dokaží totiž velice dobře maskovat a skrývat.
Anorektičky se vyznačují tím, že samy sebe vidí naprosto zkresleně. Vidí se často jako velmi tlusté a neforemné, ačkoliv zcela prokazatelně žádný problém s váhou nemají. Ony tomu ale nevěří a myslí si, že jim jejich okolí závidí jejich štíhlou postavu a nepřeje jim ji.
Devadesát procent případů anorexie začíná nenápadně, prostě tak, že po nějakých svátcích nebo lenošení či mlsání se rozhodnou zhubnout pár kilo. Zpravidla dojde k tomu, že vynechají nějaké to jídlo, nejčastěji večeři. Pokud se jim to povede, pak začnou vynechávat další jídla. Jakmile se ručička váhy zastaví, začnou cvičit. Jejich cvičení se postupem času mění v nelidský drill, kdy téměř bez jakéhokoliv energetického přísunu vydávají prakticky sportovní výkony.
Nemocní se často vyznačují tím, že zběsile studují potraviny. Přepočítávají množství tuků a cukrů. Obsedantně přepočítavají znovu a znovu kalorie všech potravin, které se jim dostanou do dosahu, bez toho, že by je vůbec chtěli konzumovat.
Příznaky anorexie zpravidla začnou být patrné v době dospívání. Nejvíce anorektiček je mezi patnáctiletými děvčaty, ale jsou případy i výrazně mladších ale i starších dívek. Mluvíme o dívkách, protože se jedná o onemocnění, které primárně postihuje dívky. Protože právě tyto mladé dívky často podléhají tlaku svého okolí a především obrazu ženy, které vytvářejí módní časopisy a média. Především tato jsou pak odpovědna za neúsnosnou vlnu vychrtlých na smrt nemocných dívek, vlastně ještě dětí.
Kenneth Tong se tak přidal do stále sílící vlny odporu proti tzv. „velikosti nula“. Není v tom rozhodně sám. Již v roce 2007 vyhlásil prestižní módní časopis VOGUE, že se na jeho stránkách nesmí objevovat modelky „size zero“.
British Fashion Council je jakási rada, která má za úkol kontrolovat, zda se na mola britských módních přehlídek nedostávají modelky, které mají BMI hluboko pod lékařsky doporučenou normu.
K úsilí, proti této smrtelné nemoci se zapojila řada významných osobností, jmenujme například Victorii Beckham, ale i firem – například firma Dove upřednostila na své reklamní materiály modelky přirozených rozměrů.
Tong doufá a věří, že jeho internetová aktivita „Managed Anorexia“, může pomoci dívkám a ženám. Chce aby si především uvědomily, že velikost nula je nepřirozená a vlastně nehezká. Doufá, že se do boje prot anorexii přidají i další, především ti, kteří vkus mladých žen utvářejí a přestanou konečně nepřirozenou, nezdravou a život ohrožující vychrtlost vydávat za krásu.
Kenneth Tong s přítelkyní