Jak mi notebook změnil život: S cizí ženou v cizím pokoji
S cizí ženou v cizím pokoji,
probudila jsem se jednoho dne
říkám si, to přece není o mně,
jenže čas, jak vidím, nestojí,
pomalu si vzpomínám…
Co se vlastně stalo, co mě nebolí?
Proč nemůžu vstát
a ruka nechce poslouchat.
To se bojí říct i lidé v okolí,
jak to bude se mnou dál…
A tak s údivem a strachem zjišťuji,
že ta cizí žena není ona, ale já,
že to cizí tělo patřit by mně chtělo,
i když já ho odmítám a lituji,
zvlášť když už si vzpomínám…
Trvalo to ještě hezkou řádku dní
než to cizí tělo začlo ožívat,
i když už to nikdy nebude jak dřív,
aspoň ruce umožní mi spojení
s lidmi, které znám i poznávám…
A tak v posteli i během sezení
většinu dne prstem ťukám,
učím se i bavím, pracuji,
vždyť to znáte všichni lapení
stejnou závislostí jako já…
Ani já už nejsem sama ve svém pokoji,
je tu se mnou v okamžiku celý svět,
zmáčknu kláves pár a mluvím s přáteli,
nevadí, že žijí v zemích z pohádek,
s nimi se čas nevleče a nestojí…
To můj přítel notebook je ten kouzelník,
který mně dá zapomenout na bolest,
co na tom, že někdy neposlouchá,
můj fyzický HW taky zlobí ostošest,
a musíme to spolu nějak vydržet…