Jak je ais všem známo, věco němění životy, to my sami sio je měníme- jimi …
na vysoké mi „umřel“ počítač a bylo třeba najít za něj náhradu… ve škole bylo třeba grafických programů, a tak bylo jasné, že musím jít do ponekud výkonnějších jedinců. Právě kvůli tomu jsem se ostýchala zvolit notebook a chtěla dát přednost stolnímu počítač, který se stejnými parametry dosahuje o dost nižších cen a moje pěněženka, jak i peněženka rodičů by byla o něco více spokojena…
… nakonec ale po dlouhém rozmýšlení padla volba přece na notebook…. a tam nastala rvní malá změna… už jsme nemusela jezdit „hore dole“ „ze školy domů, trmácet se v mrazu po nádražích- a to jen kvůli tomu, abych si sedal doma za počítač a mohla plnit zadané úkoly… najednou byl se mnou v pokojíku…. malém, intráckem bydlení, které sjem sdílela s dvěma spolubydlícíma…
kromě toho, že jsem jej opravdu využila víc než dost na zadané úkoly, stal se mi i společníkem veselým, když bylo času na to pustit si nějaký film…
na internet se sice bylo stále ještě těžko dostat, nicméně přípojka na pokoji mě spojovala s rodinou i známými a to mě těšilo.
no a teď…. co oceňuji stále, je úspora místa a hlavně jeho možnost cestovat všude se mnou… a co oceňuji ještě víc, je ta možnost volby- člověk ho může vzít a nebo nechat prostě doma.