Jak mi notebook změnil život: Kamarád v těžkých chvílích
Když jsme se s přítelem dozvěděli, že čekáme miminko, byli jsme neuvěřitelně šťastní. Je pravda, že to bylo neplánované těhotenství, přesto jsme se na děťátko moc těšili. Devět měsíců uplyne jako voda a bude nás o jednoho víc, to bylo první, co jsme si řekli. Začali jsme se na rodičovství intenzivně připravovat.
Vše bylo krásné až do chvíle, kdy jsem začala mít zdravotní problémy. Návštěvy lékaře se postupně změnily na zákaz vycházek a častější návštěvy v nemocnici. Dá se i postupem času říct, že jsem začala být nervózní, podrážděnější a s neustálým kolotočem myšlenek na to, jestli budeme oba dva v pořádku, jsem se začala nenávidět.
Vysvobození přišlo, když mě přijel navštívit bratr s přítelkyní. “ Přivezla jsem ti půjčit notebook, aby ti to líp utíkalo“, řekla a já nevěřila svým očím. S počítačem jsem uměla, protože v době, kdy jsem bydlela doma u rodičů, si ho naši pořídili. Začala jsem tedy s vyhledáváním pomoci v mojí samotě a bezmoci. Nejdříve to byly kamarádky, které mě podporovaly formou emailů, potom to byly rady a zkušenosti maminek, které podobné chvíle v životě zažily. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které bych se, třeba z televize, vůbec nedozvěděla, a to mě začalo uklidňovat a naplňovat novou energií. Ty tři měsíce, které jsem takto prožila, uběhly jako voda a narodil se nám, i když předčasně, krásný a zdravý chlapeček.
Když jsem potom notebook vracela s obrovským poděkováním, plakaly jsme obě dvě. Byla to samozřejmě radost, která nám tlačila slzy do očí, z našeho malého. Říkám si, že to nebyl jenom přítel, který mě denně navštěvoval, ale i notebook, který mně spojoval se všemi kamarádkami a okolním světem a který mi vnesl do nemocničního života sluníčko.
Našemu malému bude za měsíc rok a s některými maminkami se potkáváme na procházkách. Už se tomu všemu pousmějeme a rady, které jsme načerpaly na internetu v době těhotenství, dodnes konzultujeme. Už je nás na to víc.
Čím pro mě tedy notebook byl? Byl pro mne neskutečnou podporou a jak jsem již řekla sluníčkem. Kdo si prožil delší dobu v nemocnici se zákazem jakéhokoli chození, mi dá jistě za pravdu, že bych se bez notebooku zřejmě zbláznila.