Jak mi notebook změnil život. Chvilka na gauči

Někdy se mi stane, že jsem tak unavený, že se po obědě natáhnu na gauč a většinou usnu. Přišla dcera ze školy a s úsměvem ve tváři a notebookem pod paží, který dostala pod stromeček a na který přispěla ze svého prasátka a povídá: „Tak jdem na to tati.“ Zapojí notebook do zásuvky a dlouhými prstíky jezdí po klávesnici, že nestačím sledovat písmenka na která uhodí. „Pomalu, Zuzko, takhle se nic nenaučím. Nejdřív mi vysvětli, co chceš dělat a pak to pomalu na klávesnici udělej.“ Do mé hlavy to jde pomalu a mé mezery v práci s počítačem se objevují. Je to však veselejší než se starým počítačem, který se věčně kousá a než jsem z něj něco dostal, tak jsem si mohl mezitím skoro uvařit kafe. Na to napsání dopisu a občasné hraní her však stačil. Zabíral sice polovinu psacího stolu, ale byl jsem na tu bednu zvyklý. Tohle ale bylo něco jiného. V pohodlí houpacího křesla a okolo poskakující a radící vaše dítko. Někdy se holt role obrátí a z učitele se stává žák. Docela mi to s podivem šlo. Připojit se na internet, hledat na něm, vytvořit tabulky a také uložit fotky z digitálního foťáku , upravit je a pak vypálit na CD a další věci. No prostě paráda. Ani jsem nevěděl, že jsem takový talent, až na to, že se nějak potím a potím, těžce se mi dýchá. Najednou bouchnou dveře. „Ahoj tati“. Otevřu oči, sundám z prsou kocoura, který se mi tam uvelebil a hřál se, až jsem se z toho zpotil. Přivítám se s dcerou a jdu do sklepa přiložit do kotle. Cestou po schodech si říkám: „Napíšu Ježíškovi a když to manželka schválí, tak ten notebook té holce pod stromeček koupíme. Vždyť jsme si s holkou tak hezky porozuměli a kolik informací a věcí bych se dozvěděl. Byl bych také „in“ jak říká holka. Asi má pravdu, vždyť studuje vysokou školu a v dnešní době mít počítač- notebook vždy po ruce se přece vyplatí.“