Byla jsem mladinká, sebejistá holčina, která vylétala z hnízda od rodičů a chtěla se stát samostatnou a nezávislou. Den po úspěšném složení maturitní zkoušky jsem se přestěhovala z malého městečka do velkoměsta a naivně jsem se těšila na to, jak mi padne svět k nohám. Všechno bylo samozřejmě úplně jinak.
Nic nebylo tak růžové, jako v mých představách. Škola, do které jsem se přihlásila na studium jazyků nebyla tak dokonalá, jak se uvádělo na internetových stránkách. Dobrou práci jsem hledala půl roku, o střechu nad hlavou jsem se dělila s dalšími čtyřmi lidmi a dobrých přátel nebylo ani tolik, kolik je prstů na jedné ruce.
Najednou jsem si uvědomila, že nejsem šťastná, že jsem většinou zavřená v pokoji a společnost mi každou noc dělá můj notebook. Začala jsem tedy chodit na chat a zkoušela jsem se seznamovat s lidmi ze stejného města. Našla jsem tak několik dobrých kamarádek a kamarádů a jednoho dne taky svou lásku. Díky nim jsem dokonale poznala město, ve kterém žiju už pátým rokem a neměnila bych.
Po čtyřech letech jsme se s přítelem rozešli. Ve stejné době jsem přišla i o práci a to díky finanční krizi a zrušení pracovních míst.
Dnes už bych bez notebooku nemohla existovat. Je to věrný přítel, kterému mohu cokoli svěřit. Dělá mi společnost, když chci a když na něj nemám náladu, nezlobí se, ani se neurazí.
Hledám si novou práci, rozjela jsem s jeho pomocí svůj vytoužený internetový obchod, celý svět mám díky informacím jako na dlani, setkávám se díky němu se zajímavými lidmi, jednu dobu mi sloužil i jako televize a k odreagování občas využiju jeho nabídky a zahraji si nějakou tu hru, denně využívám jeho různé aplikace a programy… Mám ho prostě ráda.
Tak notebook změnil můj život.