Ptáte se, jak může notebook změnit život? Může. Bylo to někdy v červnu, kdy jsem se dozvěděla, že jsem přijatá na vysokou školu. Nebyla jsem sice moc nadšená, protože to nebyla přesně ta škola na kterou jsem chtěla, ale byla to jedna z variant, takže bylo rozhodnuto. Od 20. září jsem měla být studentkou. Prázdniny utekly jako voda a přišlo září. Čas se neúprosně blížil a já začínala být pomalu nervózní. Co když si z holkami na pokoji nesednu? Nebo co když tu školu nezvládnu? A nebudu potřebovat na koleji počítač?
Aby jste tomu dobře rozuměly, uzavřela jsem s rodiči dohodu, že pokud zvládnu první semestr na vysoké škole, můžu si vybrat jakýkoli notebook a dostanu jej. Tenkrát v září jsem to brala jako opravdovou motivaci, jenže časem jsem zjistila, že to nebyl zas tak dobrý plán.
Škola pomalu začala. Podzim se hlásil o slovo, zelené stromy se proměnily na směsici barev a pomalu se začalo ochlazovat. Škola se mi líbila, i když na nás učitelé ze začátku pouštěly hrůzu. Na koleji to bylo super, měly jsme tam skvělý kolektiv, chodily na obědy, na akce a na diskotéky. Jenže tahle pohoda netrvala dlouho. Učení začalo pomalu přibývat a já cítila, že už toho je na mě moc. Všechno učivo nám dávali učitelé na internet a já k němu měla přístup jen každou středu v informatice. Začala jsem si uvědomovat, že počítač je vážně na vysoké škole velice potřebná věc. Potřebovala jsem si přečíst, kdy se koná zkouška, musela jsem tisknout, najít si odjezdy vlaků domů, zkrátka a dobře, věděla jsem, že bez počítače na kolejích dlouho nevydržím.
Začaly se hromadit zkoušky, já nestíhala, denně jsem seděla v učení a skoro každý den jsem otravovala kamarády a spolubydlící, jestli by mě nemohli chvíli pustit na počítač. I když si to možná spousta z vás neumí představit, vážně to nebylo lehké období.
Ale jak už to tak bývá, všechno jednou začíná a proto i končí. I když je to téměř k neuvěření, všechny zkoušky jsem absolvovala s dobrým výsledkem a proto mě má odměna v podobě nového notebooku neminula. Psala jsem si s kamarády na icq, volala jsem si s rodiči přes skype, psala jsem si seminární práce a úkoly, tiskla jsem si materiály a jistotou mohu říct, že notebook, mi vážně změnil život.
Na závěr jsem chtěla jen říct, že člověk nic nesmí vzdávat bez pořádného boje, celý lidský život, je jeden velký boj, překonáme jednu překážku a hned za ní následuje další, ale otázkou zůstává, jestli kdyby ty překážky nebyly, jestli by byl lidský život tak skvělý, jako je.